Walter Mitty a jeho tajný život

Vedle virtuálních vztahů Stiller v úvodu opatrně ukazuje zdvižený prostředníček také korporátnímu kapitalismu, který umrtvuje lidskou individualitu a jedince proměňuje ve štvance ochotného udělat kvůli udržení zaměstnání první poslední. Posledním útočištěm člověka se přirozeně stává jeho tělo, potažmo mysl. Osvobozující síla imaginace dovoluje alespoň snít o ušlechtilých činech hodných velkých romantických hrdinů, kteří byli z reality již dávno vytěsnění do velkolepých hollywoodských pohádek. Walter Mitty se nestydí přiznat, že je sám takovou pohádkou, která prostřednictvím svého ušlechtilého poselství ospravedlňuje četné spektakulární scény. Druhou polovinu filmu tvoří řetězec strhujících dobrodružných příhod, jejichž estetické pojetí je vědomě inspirováno časopiseckými obálkami, neboť právě do fotografií z prestižních časopisů Walter ze své každodenní rutiny uniká. Trikové sekvence sice znejasňují hranici mezi snem a realitou do té míry, že se rozdíl stává irelevantním (namísto toho, aby vytvářel určité napětí), ale zároveň nenásilně doplňují charakteristiku hlavního hrdiny. Třebaže se romantická podzápletka navenek zdá nadbytečnou a film může působit jako sebezdokonalovací příručka pro muže, kteří nevědí, co s životem, jsou to po celou dobu ostatní lidé (přítelkyně, Sean O’Connell, matka a nepřímo i zesnulý otec), kteří Waltera v jeho sólových dobrodružstvích přímo i nepřímo podporují a nutí jej, aby v nich pokračoval. V dnešní „bezkontaktní“ době velmi vítaná snaha přesvědčit diváka, aby nežil jenom ve virtuálním světě a nebál se realizovat své sny, je tak šikovně provázána s výzvou, abychom nebyli sobci a ani v nejtěžších chvílích nepřestávali myslet na druhé (čím film vyznívá konformněji než v hrubých rysech podobná anarchistická akce Wanted). Walter Mitty dokazuje, že Stiller umí utlumit svou povahu excentrického komika ve prospěch poměrně vážné myšlenky. Ono zvážnění ale naštěstí nikdy není takové, aby film opustil bezpečné území skrznaskrz „feel good“ zábavy pro velké plátno a celou rodinu. S odstupem času bych se Mittyho nebál ve vší vážnosti označit za nejpozitivnější filmové překvapení loňského roku. 85% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Radko (13.01.2014)

Malo to niečo do seba, ale obecne ma to nudilo. Čo ma mrzí, lebo pred pozretím mi niečo našepkávalo, že za istých okolností to bude môj obľúbený film, film môjho srdca. Lenže nebol, nakoľko isté okolnosti sa nakoniec nedostavili. Občas milé, občas vtipné, občas riadne nečakané a originálne, ale proste ma to nebavilo. Paradoxne nakoniec sa mi z celého filmu najviac páčil asi inak môj veľmi neobľúbený Sean Penn. Aj koniec mi pripadal menej emočne silný, než ako mal byť a ako si asi zaslúžil. A myslím si, že možno by nakoniec bolo lepšie, ak by "tú" fotku neukázali a spravili by z nej klasického McGuffina (hoci je dojemné, že odfotil práve to, čo odfotil). (28.03.2017)

Film obsahuje zásadní protimluv. Onen hledaný snímek č. 25, jenž má zachycovat „kvintesenci života“ (tedy i časopisu Life), je oslavou obyčejnosti a každodenní pokorné práce. Film nám přitom názorně a opojně ukazuje, že základem života je probrat se z rutiny a dělat neobyčejné věci. Walter Mitty tedy nijak nedospívá v tom smyslu, že by přijal svůj úděl, ale naopak se vrací do stádia teenagera, který ostatní ohromuje svou zdánlivou (ale prakticky vyžadovanou) nespoutaností. __________ Rozporuplnost vynikne zvláště, pokud porovnáme výchozí situaci Waltera v původní povídce a nynějším filmu. Jako literární postava vyvolával Walter znepokojení, po čem vlastně touží, když má práci a rodinu? Proč mu tento ideál nestačí? Stillerův Walter naopak naplňuje prototyp neukotveného člověka, někoho, kdo stále nenašel pravou spřízněnou duši a zatím nedostal do stádia, kdy by ho manželství a rodina mohly začít nudit. ______________________ Ben Stiller nepotřeboval dospívat a Walter Mitty rozhodně není dílem jeho zralosti. Nejdospělejší pohled na svět se paradoxně ukrývá ve Stillerových dřívějších cynickým parodiích jako byly Cable Guy, Zoolander, nebo Tropická bouře, v nichž se skvěle trefoval do kultu celebrit, televizní kultury otupující diváky, i do zákulisí filmového průmyslu. Právě zde odhaloval, jak jsou snahy hollywoodských herců o duchaplné nebo humanistické umění často z principu pitomé, nebo vždy nějak nechtěně zrazené a ve svém vyznění poškozené tím, že je nutné je prodávat jako zboží. ___________________Když si teď jdou Walter Mitty a Sean O´Connell zahrát s afghánskými kluky fotbal a ve zpomalených záběrech skotačí za zapadajícího slunce, neliší se to moc od toho, jak se v Zoolanderovi vymaštění modelové zpomaleně polévali benzínem na pumpovací stanici. Komik dnes těžko může být moudrý jinak, než když demaskuje blbost potřeby hvězd showbyznysu vypadat citlivě a svobodně. (02.01.2014)

Veselý a optimistický film o "quintescence of Life", který pobaví tím, dnes tak málo vídaným, nevtíravým způsobem a ještě stihne utrousit nějaké to moudro o životě. Stiller po režijní stránce ještě trochu vyrostl a vypiplaný vizuál je neskutečně přitažlivý. Jako dokument o přírodě bez otravných vysvětlujících odboček. Eyjafjallajokull. (30.03.2014)

Forrest Gump s odstupem dvou dekád se všemi pozitivy i negativy které s ním mohou být spojené. Tedy palba všech těch vůní, obrazů a emocí o hledání sebe sama je opět v o něco modernějším a vytuněnějším kabátku, ale výsledný dojem trochu sráží na kolena jednak duplicita a neoriginalita, která možná v celku jako takovém není tak patrná, ale v detailech rozhodně ano a duševní vyzrálost. Přece jen je to občas až příliš přímočaré a dětsky naivní. Stiller čím starší, tím vyzrálejší, tedy lepší. (20.11.2017)