Druaga no tó

Taková docela zajímavá a malinko nadprůměrná fantasy s lehce podprůměrnými vtípky, narážkami a parodiemi, která nezapře, že je pokračováním staré arkádové hry. Když si člověk o tomhle něco zjistí, tak mu najednou ten díl, kdy je hlavní hrdina doslova ovládán, aby přehrál původní Gilgamešovo dobrodružství, přijde vlastně i docela vtipný a povedený. Zkrátka pro fanoušky RPG, DaD (prostě pro ty, co znají dobrodružství ze starých herních sérií jako byl Might and Magic nebo Baldur's Gate) tohle bude důvěrně známé, tedy je to skoro ničím nepřekvapí, ale svým prostředím a atmosférou by je to mohlo docela bavit. Hlavní hrdina během jednotlivých dílu zaznamenává viditelný postup (leveluje) a i když je mu neustále předhazováno, že vlastně není ničím výjimečný, tak je stejně všem jasné, že to nějak dá a co nezvládne pomocí svých schopností, to prostě porazí díky síle odhodlání a samozřejmě i díky spolupráci s ostatními, což je především v hrdinských anime obvyklé asi jako třeba v ecchi příliš krátké kalhotky, ale když se to dobře zpracuje, tak to nemůže vadit a když se to zpracuje skvěle (toto anime však není ten případ), pak se to i líbí. Co se dalších postav týká, tím že je to v podstatě závod několika skupin, tak jich je tady poměrně hodně, ale i tak se autoři snaží nám každého z hráčů alespoň minimálně přiblížit, nastínit jeho motivaci, zkrátka abychom si k postavám udělali nějaký vztah a mohlo nás tak třeba bolet, když umřou. Bohužel tím, kolik tam těch postav je a kolik dostávají prostoru to u mě stejně fungovalo jen v jednom případě a i když byla úmrtí pokaždé náležitě teatrální se snahou o to být co nejvíce emotivní (v jeden okamžik jsem si dokonce vzpomněl na smrt vrhače nožů Britta ze Sedmy statečných), tak u mě skoro žádná odezva - prostě trochu smutný jsem byl jen jednou. Co se příběhu týká, je to tak jak píše Subjektiv, tedy příběh není nijak zamotaný, spíš jen taková lineární cesta, kde každou chvilku dostáváme neskutečně okaté náznaky, že přijde velké překvapení, které nám má vyrazit dech. Jenže nevyrazí... Možná to jen přijde trochu zajímavé a někdo jako já si řekne, že ano - chci se podívat na další sérii, protože chci vědět jak to dopadne, ale že bych byl v šoku, napnutý, těšil se - zapomeňte! Tedy za mě tahle první část jen za 6/10 a jdu pokračovat, protože druhá polovina vypadá dle zdejších hodnocení mnohem lépe... (14.06.2018)

Je to opravdu lepší než první série? V mnoha ohledech ano, třeba charaktery zde dostávají mnohem víc prostoru a předvádějí daleko širší paletu emocí a rozhodnutí, které jim dávají oproti první sérii onu potřebnou hloubku, aby je dokázal divák mít rád. No a docela to funguje, protože si třeba dokážete i oblíbit velitele Gilgamešovi expediční jednotky, který díky seznámení se s robo lolitkou dosáhne nakonec v každém srdci vykoupení... Navíc je zde příběh v podstatě řádně zakončen a tak divák dostává svojí satisfakci, které se mu v první polovině prostě nedostalo. Tedy můžete konečně prožít tu spokojenost nad tím, že osudy vašich hrdinů jsou uzavřené a většinou to opravdu ladí s tím, co si někdo jako já pro postavy přeje - až na jednu velkou výjimku, s kterou ale ve výsledku a s ohledem na to co se dělo v první sérii dokážu žít... Co se děje týká, tak je to o něco víc zamotanější než první série, což by měla být vzhledem k faktu, že jsem tam přímočarost kritizoval asi výhoda, ale pravda je taková, že já si na rozdíl od ostatních ten "mišmaš" ani moc neužíval. Ze začátku mě to ještě i docela bavilo a třeba ve třetí episodě jsem uvítal všechny ty filmové odkazy (odpočítávání jak ve 24 hodin, Landovská zrada jak ze Star Wars a plán útěku z vězení jak v Shawshanku...), ale pak se objevili roboti zabijáci a já si říkal, že mi tam tohle prostě moc nesedí stejně tak, jako třeba závěrečná přestřelka s bohyní. Jistě znám fantasy, kde se podobné prvky vyskytují, třeba mnou v předchozí sérii zmíněná herní série Might and Magic (kde třeba v MaM VI zjistíme, že jedna z pyramid ukrývá vesmírnou loď...), ale ne vždy mě tahle kombinace baví a tady to na mě působilo spíš divně a nevhodně. Stejně tak ta celá hlavní dějová linka, to co představuje Věž fantasie a jak je to všechno propojené se skutečností a bohy a jednotlivými postavami - nevím, nejspíš mě to mělo překvapovat, dostávat na kolena a zajímat, ale já byl celou dobu jen v takovém tom poklidném stavu, který bych popsal slovy "ale tak OK". Zpět na začátek a k otázce - je to lepší než první řada? Když si to shrnu tak odpověď zní ano. Ale hned si musím přidat další otázku - Bavilo mě to víc než první řada? A tady se dostávám jen k tomu, že ano, ale ne o moc... 6,4/10 (18.06.2018)