Delirio di sangue

Horor, kde se snoubí hudba, malířství (a s ním spojená kapku netradiční výtvarná technika :-)), (přiměřená a vkusná) erotika, starý hrad, příroda, přízraky, dokonce i trocha té akce a špetka toho humoru (ne že by ho film cíleně obsahoval, ale občas jsem se prostě "musela" smát), mne tuze lákal. Neskutečně mě tam však takřka po celou dobu (proč jen tam měl tolik prostoru, ach jo) iritoval ten olezlý, krajně nesympatický úchylný sluha (dvou dam :-)). Jinak by film ode mne vyfasoval i ty čtyři kapičky krve. ;-) Takle to bylo o prsa za tři. :-D Nuže, vskutku netradiční zážitek. Pánové "od VRK" měli pravdu, asice že něco takového jsem pravděpodobně dosud ještě neviděla. :-) /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta; Halloweenský speciál/ (01.11.2023)

Krev mladých dívek jako znovunabytá inspirace pro tvorbu psychicky narušeného malíře, který si myslí že je reinkarnací slavného Vincenta Van Gogha. Vynikající perverzní trash, suprový masochistický kýč, ale také neuvěřitelná zábava. Perfektní bizarní, dekadentní, obscénní, zvrácená a zvrhlá záležitost, najdeme tu například i několik odkazů na reinkarnaci, nekrofilii nebo duševno. Film má dobrou atmosféru, místy poněkud halucinogenní (zejména psychedelické, leč trochu směšné finále!), prostředí starého hradu, tu funguje také velmi dobře, klavírní romantický hudební doprovod je rovněž parádně trefný a na místě. Co víc si tedy přát? Snad jen více nahoty, sexu, vražd, gore a možná i lepších speciálních efektů. Milovníci trashe, kompletisté, nebo masochisté si ale i tak přijdou na své. Děsivý ksicht narušeného nekrofilního posluhovače a majordoma Butlera (hrál ho bývalá peplum hvězda Gordon Mitchell) jen tak z paměti nevymažu, je fakt že svého pána Lawea zastínil, ale také je pravdou, že oba se tu navzájem skvěle doplňovali, fungovala tu mezi nimi jakási chemie, opravdu zvrácená dvojka k pohledání:-) Podobné filmy: "Color Me Blood". (30.11.2011)

Dvě zvrhlá prasata, malíř Simon a jeho slizký poskok Hermann, nalákají na hrad Sybillu, o níž je Simon přesvědčen, že je reinkarnací jeho zemřelé ženy Christine. Sybille až pozdě zjistí, do jaké pasti se chytila. Typická zvláštní Itálie - plno ženské nahoty, nekrofilie, znásilnění, zabití a pozor, nejen střeva, ale i další vnitřnosti ven. I přes zdánlivou zmatenost má film kupodivu pevnou dějovou linku. Postavy jsou buď šílené, nebo naivní - za obojí se platí. Velmi dobrý vizuál, pěkná hudba. Law je zde van Goghovi vskutku podobný, závěrečný rozklad osobnosti na jedničku. Bouře, zuřivý duch, zkáza. Silné 3* zvyšuji o jednu, páč pro tyhle filmy mám slabost. (25.10.2023)

Další film jehož obsah mě dokonale navnadil ale s výsledkem(se samotným filmem) už tak spokojenej nejsem. Víc bych to asi nerozmazával. Je tu sice jen pár komentářů ale asi bych se víceméně jen opakoval. Slabší 3hvězdy. (23.10.2023)

„Malíř holku vykrvuje, šílí, matlá obraz... slouha mlsně okusuje, mrtvé paní bobra.“ [VRK - Willy Kufalt] Slibovaný italský trash, nekrofilní romantiku i křupavý brzlík na grilu jsem si užil. Politoval jsem dívky v „kvalitním spodním prádle“ (svlékal PetrPan), zejména Brigitte Christensen v roli Sibille. Hrála na klavír, pekla palačinky, nechala se strašit duchem, spojovala plameny svíček... a to vše bez podprdy. Půl hodiny (!) tak courala bytem polonahá. Otužilá holka. Nicméně, u Yvonne (Lucia Prato) bych to ocenil víc. ▄█ HRADNÍ OKÉNKO: [][] Co mě zaujalo? [][] Spirituální zápletka s dvojplamennou mrtvoživou Sybille/Christine. [][] Její amant. Alfa samec i Romeo, příhodně s autem Alfa Roemo. [][] Jeho holčičí drdol a technika boje se sokem: „Sám si mu lehnu pod pěsti.“ [][] Hermann, multiúchylný víceúčelový sluha. Kynologie, vycpávání zvěře i ulovených dívek, aplikace injekcí a odběry krve, znásilňování komorných, nekrofilní sex, gurmánský kanibalismus. Obličejem charakterní David Prachař, povahou Čikatilo. [][] Když z rozpárané chudinky Corinny vytahoval játra, srdce, ledviny... šly na mě mdloby. Když jí šel po žlučníku, zbledla i Faustka. [][] Zajímavě krvavé obrazy i ucho, což by Vincent van Gogh určitě ocenil. Zhlédnuto očima diváka z r. 1988, proto ty 4*. (28.10.2023)

"Kvalit" králů úchylných staříků Ruggera Deodata, Joa D´Amata či Bruna Matteiho tenhle italský erotický horor tak úplně nedosahuje, přesto je kouzelný. Samoúčelná nahota, kde se herečky producírují nahé či v kvalitním spodním prádle nemůže nepobavit stejně jako  filmové chyby, kdy patrně skriptka předváděla panu režisérovi něco jiného  a nekontrolovala návaznost jednotlivých scén.  (torzo na stole,  klapka, torzo do kyseliny, klapka, torzo zase na stole) . Herečkám tedy stačilo  přijít na natáčení jen s bobrem a dvěma kozami, herci však museli i něco předvést a ačkoliv to nebyla žádná sláva, dalo se přehráváním "van Gogha" i stoickou perverzí úchylného sluhy slušně pobavit.  Největším teletem byl pak přítel hlavní hrdinky a u jeho akční závěrečné epizody už jsem  se smál i nahlas.  Vítězným gagem celé Bergonzelliho snahy o film bylo ale vykrvování obětí přes zápěstí do skleniček, to nevymyslíš.   Na druhou stranu je žánrový fanoušek (žánrem myšlen italský trash)   vlastně spokojen a najde si tam to své. Gore, perverze, kanibalismus,  již výše zmíněná nahota, mrtvoly a sem tam i náznak gotické atmosféry.   Pohodová trashová trojka. (25.10.2023)

Vincent van Gogh sa normálne musí [neustále] v hrobe obracať, a to teda konkrétne zo svojej MIMORIADNE ZVRÁTENEJ »REINKARNÁCIE« v podobe antagonistu Sainta "Maestroa" Simona, ktorý počas maľovania svojich zvrátených obrazov totálne zošalel, za čo by sa mal mimochodom: SMAŽIŤ v PEKLE; vrátane i toho naprosto debilného sluhu Hermanna, ktorý bol vskutku snáď ešte väčším MONŠTROM, než zrovna jeho hlavný mentor ... • A to ani nehovoriac o tzv. režisérovi v podaní Sergia Bergonzelliho, ktorý tentoraz hneď nenakrútil titul, spadajúci do kategórie "B", ale až niekde okolo «CÉČKA», čo sú už v podstate rovno odpadové tituly, na ktoré nielenže nemám dobrého slova, ale zároveň patria i k tomu vôbec úplne najhoršiemu, čo môže diváka postretnúť, čo by som neprial asi ani tomu najväčšiemu nepriateľovi! • Radšej ani nebudem bližšie rozoberať, o čom vlastne pojednávala táto strašná "zvrátenosť", z ktorej mi je ešte aj práve teraz stále na zvracanie! Bola to extrémne neznesiteľná skúsenosť, akú by som totižto už nechcel zažiť znovu, pretože sledovanie takýchto odporných scén mi dalo nielen poriadne zabrať, najmä čo sa týkalo celkového zbesilého vyčíňania ohľadom zdegenerovaného & zdeformovaného Hermanna, ale súčasne taktiež to bolo i príšerne spracované, čo ešte umocňovalo moju bezvýchodiskovú situáciu, v akej som sa znenazdajky ocitol. • Samotnú štruktúru by som následne asi charakterizoval, povedzme zrovna i niečo na tento konkrétny postup: Texaského masakru motorovou pílou na taliansky spôsob, okoreneného o SLASHER + GIALLO = pekelný počin Delirio di sangue [v preklade: Delírium krvi]. • Z mojej strany sa bezprostredne jedná o jeden z najhorších počinov, aké som mal tú »česť« zhliadnuť, za čo sa dokonca i pomerne dosť HANBÍM! Totálny filmový HUMUS! Odpad je ešte veľmi slabým pomenovaním, čo sa v tomto zložení pred divákom postupne rozprestiera ... Iba na vlastné riziko. (04.11.2023)

Dosť puritánsky film. Keď aj vidíme jemný pokus o násilie, herci sa hneď vzápätí prežehnajú alebo pomodlia. Herečky sú veľmi delikátne, nemajú odhalené ani členky, aj blúzku nosia zapnutú až ku krku. Myslím, že skôr než pre bežného dospelého diváka je film určený na detské besiedky. A produkčne sa na natáčaní pravdepodobne podieľal Vatikán. Nie, no, trocha irónie ešte z nikoho neurobilo kostru, za ktorú treba hľadať dokonalú dvojníčku. Konečne viem, prečo je IT support u mňa v práci taký neschopný. Lebo ten akronym znamená Italian Trash. Najkontroverznejšiu postavu mal Gordon Mitchell. Taký úchylný Leslie Nielsen typ, ktorý otočí žánrové smerovanie hore nohami, keď v horore plnom tajuplnej atmosféry sa zrazu rozhodne znásilniť mladú dedinčanku. Podotýkam, že sa o to pokúsi opakovane, aj keď ona je pre príbeh úplne nepodstatná. Potom sa už všetko dianie vymkne z pod kontroly. (29.10.2023)

Tak asi takhle. Pohledů na kozy - ženská ňadra - si zde člověk užije již od začátku dost a dost, dokonce i na bobry sem tam dojde, takže v tomto ohledu si jako divák nemrava (řečeno slovy 'Šimka a Grosmanna) nemůžu stěžovat. Dokonce i ten základ příběhu by se mi líbil, temný gotický horor o šíleném malíři z děsivého hradu. Jenže podané je to tak naivně a hloupě ("herecké" výkony raději neřeším), až by jeden plakal. Už jen to, že Sibylle odjede jen tak s cizím chlápkem, kterého náhodně potká na výstavě, nedá nikomu vědět a její přítel se po ní neshání, mi přišlo jako hodně neuvěřitelné i na céčkové giallo. Závěrečná scéna je plná takových wtf - kolem lítají duchové, podivné koule, padají obrazy..., ale malíř a jeho sluha jen stojí a melou nesmysly a zcela ignorují, co se kolem děje. Přítel Sibylle a její kamarádka jsou taky zlatí - oba se vybaví revolverem, protože malíři a jeho sluhovi nedůvěřují - aby buď rovnou vběhli do pasti, nebo dokonce přímo vyžvanili, oč jim jde, a revolver vůbec nepoužijí. A samozřejmě klasika, omráčíte padoucha, a místo, abyste ho dorazili, necháte ho, aby se vzpamatoval a přemohl vás. No nic, aspoň jsem si u jedné scény vzpomněl na zabijačky prasete u mé prababičky s pradědou. (05.11.2023)

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)

S tvůrci tohoto veledíla jsem se minula, nedokázala jsem se naladit, nevtáhlo mě to, nebavilo mě to a v závěru už jsem si přála, aby umřeli všichni.. No a ani to se mi nesplnilo.. P.S. Kolik litrů krve má obyčejný smrtelník? (31.10.2023)

So Sergiom Bergonzellim som sa zatial stretol iba raz a to práve pri tomto filme. Má to dva dôvody. Jeden je ten, že prevažne točil erotické až pornografické filmy a ten druhý , je , že len asi tri filmy z jeho filmografie majú aspoň titulky. Jeden, ktorý by som rád videl Nelle pieghe della carne je asi jediné giallo od tohto režiséra, a hádam niekedy sa nájde človek, ktorý by naň spravil titulky. A teraz k tomuto filmu. Hneď od začiatku bolo vidieť, že režisér sám nevie čo chce točiť. A dej sa odohráva na stredovekom hrade v krásnej oblasti Abruzzo a práve pre to prostredie tu bola slušná dávka ponurosti a nezabudlo sa ani na cintorín a kradnutie mŕtvoly, čo tiež v gotických horroroch, nie je nič ojedinelé. A keby sa držal tejto linky a do príbehu by zakomponoval šialeného maliara, ktorý zabíja krásne devy, kvoli svojim neukojeným zvrhlostiam alebo aby svojim umením zase raz naštartoval svoju kariéru, bolo by to neoriginálne, ale aspoň niečím reálne. Ale to čo nám milý pán režisér naservíroval, bolo už ukážkový bordel. Lebo do jedného príbehu okrem už spomínaného Gotického horroru, dal aj ghost horor, kanibalizmus, reinkarnáciu či nekrofiliu. Keby sa držal jednej alebo dvoch tém, tak by film bol celkom solídne vygradovaný, ale takto to vyznelo neskutočne chaoticky a nezladene. Dvaja hlavný predstavitelia zahrali ukážkových psychopatov a Gordon Mitchell si rolu nekrofilneho zvrhlíka, hádam aj užíval a zas John Phillip Law tiež vedel kedy sa má tváriť ako psychopatický maliar, ktorý túži po krvi a uznaní. A tie jeho psychedelické stavy boli ukážkovo zvládnuté. V tomto režisér nespravil chybu, práve naopak, urobil dobre, že týchto dvoch dal do kopy , spolu im to nesmierne šlapalo a ešte aj do takého mierne zvráteného príbehu a odvďačili sa mu ukážkovými prevedeniami svojich rolí. Tento film ma aj niekoľko erotických scén, ale zas v podobných filmoch ich býva aj oveľa viac a gore stránka je celkom nenápadná a  aj škoda, že trikovo patrí tento kúsok k tým horším, ktoré sa v Taliansku urodili na konci 80-tok.  Žiadna sláva sa nekonala a takýchto podobných filmov je veľmi veľa aj z 80 rokov a musím aj zdôrazniť, že niektoré sú kvalitatívne celkom niekde inde. Ale zas, keď zoberiem, že tento režisér točil celkom iný štýl filmu, tak až taký prúser to určite nebol, snaha tam bola a tu oceňujem. Odštartoval som Halloweenský horrorový špeciál vo V.R.K diskusii a je to už 31 film, ktorý som mal možnosť vidieť v rámci tejto diskusie a aj keď to nebolo niečo extrémne zaujímavé, som rád aj za tuto možnosť, vidieť film od neznámeho Talianskeho režiséra. Slabé 3*. (23.10.2023)

Abychom si rozuměli: ne, opravdu mi nevadí, že tenhle film rezignoval na vše vyjma recyklace dvou nejpovrchnějších hororrových klišé – mám samozřejmě na mysli nahotu a násilí, a že pracuje s trashovou estetikou; takových filmů už jsem viděl relativně dost, a některé mám fakt rád! Co mi vadí je, že onu rezignaci neprovedl důsledně, nezašel až na samotnou mez zobrazitelného, že se možná sám leká své potenciální zvrácenosti (inu, Italové!), a tak se drahnou dobu utápí v depresích a rádoby hlubokých myšlenkách páně umělce (pseudofilosofování!). Štempl: čajíček! Být dramaturg tohoto filmu, tak bych režisérovi a scenáristovi poradil spoiler zapomenout na ten spiritualistický rozměr, z malíře Saint Simona (John Phillip Law) a jeho sluhy Hermanna (Gordon Mitchell) bych udělal jednu osobu, schizofrenika, něco na způsob Dr. Jekylla a pana Hydea, umělce zmučeného smrti své milované, který v honbě za vytvořením jejího živoucího obrazu začne – nevědomě, v boji sám ze sebou – vraždit modelky. Dokud náhodou nenarazí na Sybille (Brigitte Christensen), která jako by z oka vypadla jeho mrtvé snoubence… spoiler Co bych tím získal? Troufám si tvrdit, že konzistentnější film, s tragičtější (ambivalentní) hlavní postavou, zřejmě i odvážnější co do násilných a erotických scén. Co už, škoda. Díky za tip Willymu Kufaltovi. 40 % (02.12.2023)

Předem chci upozornit, že to hodnotím jako komedii a guilty pleasure, protože vážně se to hodnotit nedá - respektive dá, jako všechno, ale to by to hodnocení vůbec nebylo dobré a hlavně by neodráželo, že jsem se u toho celkem často smál. Začátek je ještě nadějný a zajímavý, ale pak se ukáže, že hlavní hrdinka má IQ pod 50, protože ji na výstavě sbalí malíř, který ji co nejznepokojivěji řekne, že vypadá naprosto přesně jako jeho před rokem zemřelá manželka a místo toho, aby od něj šla co nejdál a už se s ním nebavila, tak za ním druhý den jede, a to aniž by to někomu řekla. Jo, a má přítele s kabrioletem a frajerským vzhledem, ale stačí tohle a jde od něj pryč. Pak se rozjede nekonečný maraton debilit a filmařského neumětelství, které mi občas ani hlava nebrala a při tom dramatickém nájezdu na obraz Van Gogha doprovázeného hlasem psychopatického malíře (jehož herecký představitel se asi sjel, aby vůbec něco takového byl schopný zahrát) jsem šel až do kolen. Celou dobu jsem si pak říkal, jestli Bergonzelli o Van Goghovi vůbec věděl něco víc, než že si uřezal ucho, ale pak jsem si zběžně prošel jeho kinematografii a viděl jeden brak za druhým včetně pár porn, přičemž název jednoho z nich zní Apocalipsis sexual - a bohužel to není ani sci-fi. Až by mě to mělo urážet, když mám Van Gogha tak rád, ale spíš dobře, že mě to jen rozesmálo. Ve finále se aspoň využijí všechny rozehrané prvky, ale tak nahodile a bezmozkovitě, jako kdybych to napsal po pár panácích absintu. Hůř a hloupěji by to napsal už snad jen Simandl. Ale zábava to byla krásná, takže to opravdu nebudu hodnotit vážně, ale podle toho, jak moc jsem se bavil. A já se bavil dost, jen ne natolik, abych to chtěl vidět znova, takže tři hvězdičky budou naprosto akorát - a taky nechci dávat vyšší počet než čemukoli od Argenta, kterého jsem aspoň schopný brát vážně. 3* (04.11.2023)

Docela zklamání. Čekala jsem, že to bude mňamka pro oko, když už tam máme toho malíře. A že to bude mít temnou atmosféru, když tam máme ten hrad. A že se alespoň jednou otřesu hnusem, když mi slibují úchylárny. Ale hlavně, že tam bude fakt hodně krve, když se to jmenuje Krvavé delirium. Ale bodejť by tam bylo hodně krve, když z každé oběti vyždímají jen pár deci. Takové plýtvání materiálem. Červená barva vůbec zůstala v celém filmu trestuhodně nevyužitá, a to je neodpustitelné! P.S. A to si ten trouba malíř ani nevšimnul, že když mu krev na plátně zaschne, má po efektu. (29.10.2023)

Zvláštní a hodně bizarní horor. Bizarní nejen obsahem, ale i zpracováním a po jeho shlédnutí mám spíše rozporuplné pocity. Máme tu až gotické prostředí hradu zasazeného v krásné krajině, slušně zahranou zvrácenou dvojici vraždící mladé dívky, výbornou hudbu a správně dekadentní atmosféru, perverzní a gore výjevy znásilnění a nekrofilie, obstojnou dávku nahoty a typický pozdně-osmdesátkový nadčasový feeling, který uměli vytvořit snad jen Italové. Bohužel mi ale strašně dlouho trvalo se do filmu pořádně dostat, děj mi ze začátku přišel trochu krkolomný a kromě levných efektů a masek mi vadila hlavně podivná paranormální dějová zápletka. Tu paralelní bytost z budoucnosti jsem příliš nepobíral. Škoda, kdyby to bylo jen o narušeném malíři, jeho deviantním poskokovi a jejich honbou za barvou života, líbilo by se mi to víc. (03.07.2023)

Klasicky levně působící italská giallo volovina: ideální ke shlédnutí s partou přátel v alkoholovém opojení, dělat si z ní srandu a čekat, jaká fraška se odehraje v následujících scénách. Ale při single střízlivém sledování se v plné nahotě vyjeví opravdu trapná matlanice.  A zvyšovat hodnocení tak bídného filmu jen na základě toho, že občas uspokojí můj černý smysl pro humor, to se mi opravdu nechce. (05.11.2023)

Inspirace pro tvorbu malíře, dekadence s efekty. (26.11.2022)

Ako majster Šimon správny odtieň červenej konečne našiel. Vášňou hradného pána je maľba, ale po tom, ako ho navždy opustila verná klavíristická choť, už to akosi nie je ono. Po tom ako postretne svojej ženy dvojnicu, tiež pianistku Sybilu, uväzní ju v svojej nedobytnej tvrdzi, aby mu slúžila za inšpiráciu. Pán maliar má práve červené obdobie, hemoglobínové farbivo získava priamo zo zápästí, ktorými ho zásobuje verný igorovský sluha Hermann, pre ktorého čo by zaslúžilého devianta, nekrofila a kanibala nie je problém postarať sa po vykrvení o telesné schránky nebohých diev. Čo nestačí osúložiť a zjesť sám, posunie dobermanovi Satanovi. Úbohá dievčina sa umára v sídle hriechu, až kým ju nepríde od zlého osudu spasiť jej vyvolený, vrtuľníkom disponujúci chrabrý hrdina Žérard, aby nakoniec s holými zadkami na poslednú chvíľu unikli. Takže tu máme hodne násilia, krvi a vnútorností, nechýbajú fešné herečky v negližé aj bez neho, trochu afektovania, trochu nadprirodzena. Vizuálne by to na rok vzniku celkom ušlo, ale príbeh asi komicky pôsobiť nemal. Dávam tri zaváraninové poháre plné krvi, pretože ma to prenieslo do polovice 90. rokov, kedy boli neskoré piatkové večery prvých pokusov o komerčné televizne vysielanie na Slovensku vyhradené podobným skvostom. (28.10.2023)

SPOILER  - jojo, klavírístka se svlékne hned do titulků, celá scéna ve stáji a vypouštění krve do džbánu nemá chybu (23.12.2022)