• vesper001
    ****

    Ironická nostalgie, která milovníka staré francouzské školy pohladí po duši, pobaví a možná i trochu dojme. Stárnoucí legendy stříbrného plátna se scházejí a rozcházejí ve více či méně absurdních etudách, v nichž kromě brblání na svou práci a nesmělého kroužení kolem filozofie („Když se člověk směje, znamená to, že něco zastírá.“) dávají nahlédnout do vnitřní nejistoty – rodné sestry talentu – i náznaku hořkosti z rubu slávy, kdy po letech, co bavili stovky a tisíce lidí, zůstávají sami s pocitem prázdné nádoby a neutěšenými vztahy. Nejvíc jsem se bavila scénou, kdy se obhájce titulu Frustrace roku, Jean-Pierre Marielle, rozhodne nevděčného diváka zabít větrákem, nejvíc se mi nelíbil kluzký optimista Claude Rich a za nejhezčí moment považuji rozhovor s rozverným Jean-Paulem Belmondem: „Já jsem se jenom smál. Ale jak jsem se nasmál.“ „A co jste dělal potom? Když jste skončil?“ „Začal jsem se smát.“ „To jste se smál pořád?“ „Jistě. I v noci jsem se smál. Zdálo se mi o smíchu.“(24.10.2014)

  • honajz
    ****

    Francouzský režisér Bertrand Blier je znám svým ne příliš ortodoxním přístupem k filmovému vyprávění. Přesto jeho bláznivé až skoro surrealistické vtípky mají mnohdy dodnes své kouzlo. Tentokrát sezval nejvýznačnější žijící francouzské herce (ti zemřelí mají alepoň poctu v podobě hereckých židliček), s nimiž natočil opět absurdní komedii, v níž se prolínají různé příběhy a osudy a hlavně dialogy. Nic není dané. Někteří herci si stěžují na stále stejné typové obsazování do rolí, jiný na to, že nedostal šálek teplé vody. Gérard Depardieu je zas opilý a po bouračce na motorce hlavou v reklamním panelu. Alain Delon oddeklamuje text a odejde. Jiní herci zkoušejí, zda mohou být nahraditelní - třeba ženskou herečkou. Další přepadnou kolegu a jeho ženu v bytě, odkud se odmítají hnout. Podobných absurdních scének najdeme ve filmu spousty, záleží jen na nás, nakolik se jimi necháme bavit.(31.3.2012)

  • kebom
    *

    Nápad bol dobrý, ak by sa do natáčania pridalo viacej hercov a väčšina scén nevyznela, ako výkrik do neznáma. Poniektorí boli na plátne takmer celý čas, zatiaľ čo Delon sa mihol na pár minút v jednej smutnej scéne. Nehovoriac o Belmondovi s jeho divadelnou etudou. A Michel Galabru? Desať sekúnd hral pantomímu do kamery... Myslím, že francúzskych hercov trošičku poznám, ale ako komédia mi to neprišlo, narážky na veci o ktorých každých vie nie sú až tak vtipné. Scéna s Depardieu bola asi jediná zábavná... Proste jeden veľký kŕč a mrhanie talentmi, časom, energiou a peniazmi.(5.5.2009)

  • Enšpígl
    ****

    Velmi originální projekt. Povinný pro všechny milovníky francouzské kinematografie. Nicméně pokud člověk není Francouz nebo nemá obrovský přehled o francouzské kultuře či nemá hodně, ale opravdu hodně nakoukáné "Francie" není možný si tento skutečně jedinečný a zábavný film vychutnat až na dřeň a pochopit všechny odkazy, narážky a dialogy. Pokud by tomu tak bylo u mě, neváhal bych s pěti hvězdičkama ani na okamžik. Nicméně i já, pouhý milovník, nikoli znalec francouzské kinematografie a kultury vůbec, si dovolím zde zvěčnit jednu scénu z tohoto filmu. Záběr na prázdné herecké židličky na jejichž opěradlech jsou napsána jména Lino Ventura a Jean Gabin v tom přichází na natáčení "Herců" Alain Delon a říká s hrdostí v hlase "Já jsem s nima hrál," a pak se otočí směrem na režiséra a praví "Tak co, umíte ještě držet krok s američany? A kde je židlička s mým jménem ? A kde jsou židličky se jmény / tady si dovolím počet jmen rozšířit / Bourvil, Louis de Funès, Gérard Oury, Claude Zidi, Michel Galabru, Annie Girardot, Claude Gensac, Catherine Deneuve, Jean-Pierre Melville, Philippe de Broca, Philippe Noiret, Henri Verneuil, Pierre Richard, Michel Serrault, Jean Paul Belmondo, José Giovanni, Yves Robert, Jean Rochefort a Gérard Depardieu ? Já chci totiž sedět mezi svými." Tahle scéna mě stačila na to, abych si vybavil dobu kdy francouzská kinematografie nejen držela krok s "američany" , ale dokázala je i válcovat. Tahle scéna mě stačila na to, abych pochopil, že nikdo si nezaslouží mít svůj film víc než francouzští herci jedné až neuvěřitelně taletnované generace.(27.1.2008)

  • Grafito
    ****

    Spíš než klasický film jsou Herci pásmo skečů, ale skečů nadmíru povedených, vtipných a s pointou.. třeba ten motocyklový s Depardieum je vynikající.. nezbývá, ale než souhlasit s Oskarem, že pro plný pochopení všech nuancí a odkazů by člověk asi musel trvale žít ve Francii a pozorně sledovat tamější kulturní dění..(19.1.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace