Muž, který stál v cestě

Skutečné historické situace jsme měli možnost vidět už v příslušném dílu seriálu České století (samozřejmě epizoda k srpnu 1968), tady jsme si je "zopakovali" s jinými herci ve stejných rolích. K tomu přibyla postava Kriegelovy manželky a také některé situace z Fílovy předlohy, které byly vymyšleny, např. Sovět, který místo Kriegela zastřelil sebe, sex Kriegelovy ženy v nacistickém koncentráku zachycený na fotografii. I z toho důvodu, že mám raději filmy, které si takové "zajímavé detaily" nevymýšlí, se mi líbí více epizoda z Českého století než tento průměrný film s Töpferem v hlavní roli. Mimochodem, pokud vím, příslušnost Ludvíka Svobody k NKVD či KGB není doloženou záležitostí, ale čirou spekulací antikomunistů. Jsem rád, že jsem viděl kvalitní herečku Mauréry ve výrazně kladné roli. Film celkově glorifikuje postavu Františka Kriegela. Společně s jinými představiteli Charty 77 a sebeobětovanými Palachem a Zajícem patří k nemnoha postavám těsně přednormalizační a následné normalizační doby, které jsou líčeny jako hrdinové. Nejsem si jistý, zda je takový narativ nejšťastnější (rozuměj nekriticky adorovat několik osobností, zatímco zbytek národa označovat za zbabělce a bezpáteřníky). (26.05.2023)

Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém.  Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní  až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se  Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa.  Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat.  on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba  Švehlíkova kreace staré struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův  až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. (12.01.2024)

Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš. (03.10.2023)

Vidím, že my si vystačíme s jedným hercom na Husák aj Dubčeka - Jastraban v krátkom čase znázornil obe postavy, obe dobre, nabudúce mu možno aj súdruha Brežneva dajú. Mimochodom tohto degeneráta opäť veľmi dobre natrénovaný zahral zase Ignatuša. Film o obohratej téme, ale vieme, prečo sa v súčasnej situácii tak často a veľmi vyťahuje. Zároveň je to vytiahnutie z archívu osobnosti, ktorú v podstate, na rozdiel od Dubčeka, nikto nepozná, a pritom bol odvážnejší ako on. Kriegel ako kovaný, celoživotný boľševik urobil gesto, ktoré ho od spolusúdruhov mohlo stáť život. Netreba však zabúdať, že kým sa k tým morálnym zásluhám dostal, tak ochotne nastoľoval a budoval svetlé zajtrajšky. Zároveň film dobre ukazuje, akú váhu, akú silu má vlastný podpis. Žiadne totalitné ideológie, ani nacisti, ani rudí kméri v rôznych podobách si nedali tú námahu, aby podpis falšovali a radšej obeť aj mučili, len aby to podpísal on sám. To je naozaj na zamyslenie. (28.03.2024)

Podívej se Gusto, jak je tady husto! Film spíše o slovenském knězi komunismu Husákovi. Celkově slovenská stopa je tam personálně silná (Dubček, vlastizrádce Bilak). Také se opět ukazalo, že společný stát se Slovenskem byl sice zajímavý strategický Masarykův tah, ale vskutku dlouhodobě nekompatibilní SK mentalita s CZ je nepopiratelný fakt 🤷. Celkově slušný film, který mohl mít dramatičtější atmosféru. 60%. (28.09.2023)