Kam orli nelétají

Dnes již klasický válečný film s Richardem Burtonem a Clintem Eastwoodem v hlavních rolích. Velkolepá podívaná z konce 60. let, kdy Clint Eastwood naplno rozjížděl svou kariéru i v USA. Tímto snímkem opět potvrdil svou image málomluvného muže, který hlavně koná, na úkor slov. V tomto filmu je trochu upozaděn geniálním Richardem Burtonem, ale jeho charisma a mladá vizáž na obrazovce působí naprosto skvěle. Dobývání Orlího hnízda, se nesmazatelně zapsalo do filmových dějin. Dnes již legendární, napínavá pasáž na lanovce, charismatický Clint, na druhou charismatický Burton, přesně padnoucí a napínavá hudba, která výborně podkresluje dramatické scény, válečná a mrazivá atmosféra a spousta nezapomenutelných scén. Tento snímek bezpochyby patří mezi válečnou klasiku, ke které se pokaždé rád vrátím a ponořím se do ledového dobrodružství s britsko-americkými hrdiny. (17.11.2009)

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Ultimátně nadčasový válečný akčňák, jemuž se dá vytknout absence němčiny a nadnesený bojový skill hlavní dvojice, které nikdy nedojdou náboje ani dynamit, avšak takhle inscenačně strhující a prďáckými dějovými zvraty našlapaný průsečík hned několika populárních žánrů je naprosto ojedinělý a nádherný. Jak film plyne, nikdy nestihne nudit, jelikož systematicky přesouvá pozornost mezi jednotlivými nikoli dějovými, ale spíše předpokládanými liniemi výpravy - počítá se s tím, že divák si vytváří hned od úvodního seznámení s misí očekávání, podle nichž se snímek "musí" vyvíjet. Film tenhle předpoklad v průběhu sice naplňuje, ale promyšlenou distribucí informací ho zároveň zpochybňuje a přináší otazníky, které vedou k neodhadnutelnému vývoji identit a vedle epických akčních sekvencí se buduje paralelně špionážní příběh, jenž následně zcela obrací motivace postav a jejich účasti ve válečném podniku, v nějž se závěr snímku opět překlápí. Scénář je tak promyšlený, že řada scén z první poloviny začne dávat smysl až po klíčovém odhalení, čímž se dotváří inteligentní využití špionážních tradic, které procházely celým filmem, jenže zpočátku v podstatě neviditelně, formujíce divákovu vnucovanou představu o podobě fabule, posléze velmi explicitně (skvělá scéna u krbu) a nakonec jako dozvuk v akčním závěru, kdy musí hrdinové s nabytými informacemi prchnout z nepřátelského území. ___ A kdyby někomu nestačilo natolik rafinované vyprávění, může se spolehnout ještě na vynikající herce a prvotřídní režii, která servíruje jeden nápaditý roller-coaster za druhým (s vrcholem v podobě legendární adrenalinové scény na lanovkách). Jeden z nejdůležitějších inspiračních zdrojů seriózní filmové akce, který až na pár trochu úsměvných momentů nezestárnul ani o minutku... 95% (20.02.2019)

Tak mne toto dosť pripomenulo Return to Castle Wolfenstein. Tajný agenti, dvojitý agenti, infiltrácia do nepreniknuteľného hradu nacistov, skvelí Richard Burton i Clint Eastwood (s najväčším počtom „killov“ vo filme) a fantastický útek z hradu, hlavne sekvencie s lanovkou sú peckové. A v českej Kronike filmu ani zmienka, hanba. (19.04.2009)

Moje nejoblíbenější válečná filmová výprava v hlavních rolích se skvělým chladným Eastwoodem a Burtonem... brilantně natočené a pojaté. Nejlepší scéna při boji na lanovce a uvnitř hradu(Orlího hnízda), jež byla jednou z nejstřeženějších pevností své doby! Tenhle film mě po celou svou dobu bavil a nebyla chvíle, kdy bych chtěl odejít, což u mnoha válečných nebývá.... (16.12.2006)