Kam orli nelétají

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Celé je to síce dosť unreal, ale nevadilo mi to. Lepšie povedané nevadilo mi to až kým neprišla záverečná cca polhodinka, kde je to už maximálne prehnané. Dvaja proti všetkým, divné skoky z jednej lanovej kabíny na druhú atď. Je pravda, že mozog treba nechať niekedy v chladničke. Čo však beriem ako pozitívum, že trikové pasáže sú na veľmi vysokej úrovni. Človek by až nepovedal, že je 40 rokov po premiére. Inak na duo Burton - Eastwood sa pozerá tradične dosť dobre. Dala sa dokonca zdržať aj tá šialene dlhá stopáž. Lepších 70% (08.02.2008)

Preboha, kde sa ten Burton s Eastwoodom flákali. Veď keby ich nasadili, mohla druhá svetová skončiť v rovnakom mesiaci, ako začala. Je to úžasný film. Také niečo sa nevidí často. Scenárista sa musel pri písaní pomiasť a pyrotechnici museli mať po nakrúcaní prázdne sklady. Myslím, že som tak hlúpy film od dôb kapitána Klosa ani nevidel. Poznám príbeh o oslobodzovaní Mussoliniho Skorzenyho komandom, ale podobne úspešných a riskantných akcií bolo ako šafránu. Vysoké hodnotenie tohto filmu pripisujem tomu, že takýmto typom filmov začínala línia, ktorá úspešne funguje až do súčasnosti. (09.02.2017)

Burtona s Eastwoodem asi moc štvalo že nehrají Jamese Bonda, tak si udělali vlastního. Za druhé světové, a na alpském hradě, které se překvapivě nejmenuje Wolfenstein. Luxusních aut a martini si tu tedy moc neužijí, a bondgirls tu nějaké sice jsou, ale času na špásování s nimi taky moc není, protože tady je nasazení v akci od začátku až do konce, a bodycount v druhé půli jde přes stovku. Na 50 let starý film impresivní. Příliš dlouhé, v jeden moment značně překombinované, ale stejně, impresivní. (06.11.2018)

Na svojí dobu velice dobrý film s nádhernými kulisami, ale nečekejte válku jako takovou. Vše se prakticky odehraje v onom zámku, nebo teda spíše Orlím hnízdě a když už se nějaká akce urodí tak spíš díky přestřelkám, kterých je dost, ale na svojí délku by jich mohlo být poněkud více. A to je právě to, co mi na filmu vadilo, její délka a k tomu zmatenost, která právě oné délky s radostí využívá. Ale což, přesto je film Kam orli nelétají velice povedené, řekl bych, spíše válečné drama, které z historie čerpat má co a na svojí dobu je natočené se vší zručností, kterou neméně skvěle podporují slušné herecké výkony hlavně dvouch hereckých jmen: Richarda Burtona a Clinta Eastwooda. I když si ale vzpomenu na Kubrickovi Stezky slávy, mohlo to akčně i tak být o něco lepší a vyspělejší. --- Někteří lidé mají 6. smysl. On má 6. 7. a 8. Proto je nejlepší (05.08.2007)