Velké nic

Další Klusákova taškařice, která ale zas nějak vtipná není a jako dokument přílišnou informační hodnotou neoplývá. Řemeslně se mi to líbilo, ale zbytečně dlouhých záběrů bylo přece jen moc. (20.09.2023)

Upřímně jsem čekala mnohem víc. Ať už se jedná o celkové vyznění snímku, různorodost pohledů na Covid a celkovou absurditu této doby. Na druhou stranu je šílené, kolik věcí už člověk stihl vytěsnit z hlavy a připomenou se mu až při zhlédnutí snímku...3,5 * (25.07.2023)

Mě osobně se covid takřka nedotkl. Sice jsem nemohl 3 měsíce domů, protože jsem pracoval v Německu a byly uzavřeny hranice, ale cajk. Později mi ale velmi vyhovovala výuka online a roušku jsem nosil jen v mhd. Dokument se sice jmenuje se to Velké Nic a je fakt, že to celé bylo poněkud nafouknuté, ale vzhledem k tomu, že krematoria nestíhala spalovat (v Indii spalovali mrtvoli na ulicích) a zdravotnictví bylo přetížené, tak si nemyslím, že to bylo velké nic. Ačkoliv na situaci měl každý názor a Babišova chaotická vláda situaci nezvládala a kolika lidem ten covid vymrdal v hlavách a kolik lidí přislo o živnost a kdo se na tom napakoval, tak považuji tento dokument za velmi nedostatečný. Ocenil podstatně širší záběr. Celé je to ale nepříliš obsáhlé. Takové, jaké to je, to mohlo mít klidně jen 30 minut. Sociologický záběr na covid se sestává prakticky jen ze dvou protichůdných postojů (tj. racionální a dezolátský přístup). Měl jsem pocit, že Klusák mařil mým časem, protože tento dokument má plno nahodných momentů, které nic neřeknou (viz. Václav Klaus fotící se s lidmi) anebo lidi zpívající si v parcích. Sice tam je pár úsměvných momentů (třeba: poldové upomínající vychlastaného bezďáka, aby si vzal roušku), ale jako celek mě to velmi nudilo a nikterak zvlášť nepoučilo. Klusák by udělal lépe, kdyby si vybral jiné téma. Mohl dokumentovat psychologii Peterkové nebo i jiných dezinformátorských dezolátů, kteří se neustále sdílí na sockách přes své samsungy, ale bojí se, že je vláda očipuje při výtěru uchošťourem... To by bylo podstatně zajímavější a zábavnější. (23.08.2023)

Vzhledem k tomu, že jsem se stal malým finančním podporovatelem, tudíš i srdcovou záležitostí tohoto dokumentu, hodnotím ho samozřejmě jen v tom nejlepším světle. :) The Great Nothing zachycuje v bezbarvé artové formě velmi specifickou dobu, která kdoví proč konkrétně vznikla. Číňané stihli všechno uklidit nežli vpustili světovou kontrolu na návštěvu. Ale to bych zase šířil konspiraci, které se tak začalo dařit po spuštění neuvěřitelně fatální zdravotní situace na celém světe. Z odstupu času vzpomínám jak sme si nechávali od kamarádů lahvičky s dezinfekcí za dveřmi. Jak jsem koupil vystrašenej z nedostatku předražené roušky od dealera na černo. Jak jsem se zastihl někdy v březnu 2020 u stolu u oběda a čuměl zaseklý do blba..´´Tak už je to tady, to je konec světa, umřu nebo mi umřou stárnoucí rodiče?´´ Schůzky kamarádů na tajňáka, chlastačky, šití roušek na mašině. Hádky lidí u obchoďáků. Zpívající lidé na balkonech. Odnětí svobody chlapovi, co v nouzáku ukradl rohlíky. Babišova nezvládnutá garnitura. Ukřičené dezinformační a konspirační figury nadávající epidemiologickým expertům. Vlastenecká shromáždění na náměstích. Tlučení provokatéři na ulicích. Vylidněná prostranství. Sportování s rouškou na ústech, strach opustit územní část své obce. Práskání zaměstnanců, kteří nosí roušku na půl huby. Epidemie se cyklicky vrací, vždycky tu byli s námi, aby ukázali, kdo měl jaké štěstí na sílu organismu a ducha a jak se s tím dokážeme vyrovnat. Osobně jsem nebyl nikdy očkován z vlastního rozhodnutí a také trochu lenosti a covid19 mě stejně taktéž zastihl a doslova vypnul na 3 týdny. Z lidí, kteří chodili po nemocnicích s telefonem v ruce a řvali, že covid neexistuje mě bylo vždycky smutno. Dokument nám to na 100minut zpřítomní, abychom si uvědomili jak křehcí a naivní jsme. Zvlášt poděkování všem doktorům veškerému personálu a záchranným složkách a zvlášť poděkování za filozofické úvahy Karla Vachka, který se nádherně poslouchal. (24.08.2023)

80% (20.11.2023)

Hnusná to doba, ve které bylo nejhorším zločinem dýchat čerstvý vzduch, ale za kterou jsem ovšem na jednu stránku i vděčný. Poznal jsem totiž skutečné charaktery lidí ve své branži a v mém okolí. S úžasem jsem pozoroval, jak může člověk hluboko klesnout ve své hlouposti, připosranosti a patolízalství. Naštěstí jak doma, tak i v práci byl svět v pořádku, slinták na hubě nenosil vůbec nikdo a očkovat se nechaly pouze dvě kolegyně, které však nikdy nedávaly najevo svoji "nadřazenost", a také nás nikdo k tečkování nenutil. Klid byl celkem i v naší šestnáctitisícové vesnici, hodně lidí mělo nějaká kreténská nařízení estébáka Bureše a jeho "odborníků" hodně hluboko v prdeli. Dokument sám o sobě špatný není, velmi výstižné komentáře od uživatelů Dobytek a Verbal se kterými se naprosto ztotožňuju. A také díky covidu už nemám televizi, dne 22. 3. 2020 jsme obě televize odstavili a odnesli do sklepa a pokud je nikdo neukradl, tak tam jsou dosud.. (21.12.2023)

Vlastně jsem to čekal lepší a že uvidím něco, co jsem neznal a nevěděl. Nepřekvapilo mě tu ale vůbec nic, snad jen nemile - sledování degenerátů jako je Peterková a Klaus. (25.07.2023)

Působivý dokument. Klusák a Pecháčková výborně vybrali různorodé respondenty a krásně zachytili ty covidové hrůzy. Za sebe můžu říct, že na mě příliš nefungovalo filozofování Karla Vachka. Přišlo mi, že to žádnou hloubku nemá, byť v to filmaři doufali. Bylo spíš x-krát slyšené banality jako např., že je nás na planetě moc. Promluvy některých žen, které šily roušky, mi přišly mnohem hlubší a zajímavější, ač v pozadí neměly obsáhlou knihovnu. Nicméně alespoň Vachkova reflexe vlastní smrti byla zajímavá. RIP. (19.03.2023)

Ta kamera, to je radost pohledět. (19.08.2023)

Chudák Vachek… radši bych ho sledoval další 4h v kuse tiše kouřit dýmku, než poslouchat další minutu mouder madam Peterkové. Ale že tam byl solidní výkvět populace! Jestli tuhle nemilou připomínku budu muset absolvovat ještě někdy, tak jedině jako ukázku potomstvu, co všechno se dá v životě zažít (pokud to do té doby netrumfne něco mnohem peprnějšího). A kdyby, tak ať jsou to aspoň mimozemšťani… jenom ne další Peterková a její banda zuřivých intelektuálů. (20.09.2023)

Velká nuda (20.11.2023)

Jedno Velke Antibabis. (13.01.2024)

Zajímavě zpracovaný dokument, nikoliv přehled faktů o covidu, nejsou nijak výrazně ani odděleny jednotlivé vlny, pouze letmé zmínky. Klusák se plně soustředí na pohled jednotlivých protagonistů. Dobře vystihuje atmosféru s prázdným prostorem, opuštěným Karlovým mostem a vyprázdněným centrem. Vrátí se tak k intenzívnímu zážitku prázdného prostoru. Ten okamžik, kdy nic jiného neexistuje, než právě tento okamžik, jinak nic. Velké nic. Ilustruje škálu různých přístupů, včetně pohledu zdravotníků. (21.03.2023)

Pozrieť si znovu niektoré zábery chce silný žalúdok a pevné nervy. Najmä škriekajúci jedinci presadzujúci si svoje videnie sveta mi otvárali nôž vo vrecku. U nás už demencia presiahla 50% tak ich budeme mať aj vo vláde. Pán nech ochraňuje zvyšný pospolitý ľud.. (10.10.2023)

Je dobré uchovat takto na paměti bezpáteřní zrůdy typu Peterková a jí podobní dezolátní antivax covid popírači, kteří naprosto ničím, nijak ani nikomu neprospěli. Svým nedodržováním ničeho a relativizací covidu celou situaci jen zhoršovali a eskalovali. Jsem tak moc rád, že jsou tyhle existence zdokumentovány a nezůstanou zapomenuty. Stejně tak jako neschopnost vlády v čele s StBákem Burešem. Ale zejména to období lidské solidarity a semknutí a extrémní nasazení všech zdravotníků a státních složek. I policie zasahujíci proti té demonstrující zvěři… těm všem je třeba děkovat za to, že jsme to nějak zvládli. Nebýt mameluků kolem Peterkové a neschopných lidí ve vláde, mohlo tady ještě tisíce a tisíce lidí dnes být. (12.11.2023)

Přehlídka lidské jednoduchosti, omezenosti a malosti. (05.01.2024)

Velmi dobře zpracováno - z odstupem, bez vlastního hodnocení, byť i podprahového, žádné řešení politiky, pouze dopad na obyčejné lidi. Pojetí této doby je střízlivé, protože názory na pandemii se příliš různí. Opravdu mimořádně je zachycena změna atmosféry z počátečního nadšení, že se všichni semkneme a spojíme, až přes frustraci a únavu z pandemie na samém konci - v tomto ohledu je film hodnotnější než klasické časosběrné dokumenty od Třeštíkové, ty proměny jsou za krátké časové období tolik zřetelné. Klusák, jak už je mu vlastní, se zaměřil na zobrazení absurdity doby, poctivě ovšem vykreslil pandemii ze všech stran, názorů a sociálních skupin. Na reakcích lidí z kina bylo patrné, že Velké nic je naprosto jedinečné v té tragikomičnosti, kdy smích nad absurdnem následuje pachuť, smutek a bolestivé vzpomínky, každému ta pandemie něco vzala (resp. lockdowny). Možná na hodnocení této doby je ještě příliš brzy, přeci ještě před rokem se povinně nosily roušky a teprve nedávno pandemii ukončil Putin, ale určitě se bude díky dokumentu jednat o věrné zachycení doby - a teprve s odstupem několika let to bude ještě zřetelnější. Snad se ze všech těch chyb, které se udály, poučíme. Emoce při odchodu z kina tedy byly smíšené, to ale ukazuje, o jak kvalitní dokumentární počin se jedná. Od Klusáka po letech vždy očekávám nějakou kvalitu - a i v tomto případě jsem byl nadmíru spokojen. (17.03.2023)

Kvalitní, dobrý dokument, jak má být. Hezky jsme se ohlídli ve snímku za koronavirem, několikrát se zasmáli (nuda pláž, Jana Peterková), párkrát nám přeběhl mráz po zádech z několika nepříjemnějších situací (protesty, nemocnice), pozastavili se nad myšlenkovými pochody demonstrujících na Václavském náměstí a udělali mu na konci promítání pápá. Jsem rád, že jsem mohl být účastníkem předpremiéry v Jihlavě. Diskuze byla obohacující, odnesl jsem si z ní několik užitečných informací a zajímavostí a Vít Klusák na mě zapůsobil jako sympatický člověk, který dobře ví, o čem točí, ale hlavně ho to baví. Jinak mě překvapilo, jak moc byla Peterková v dokumentu obsažena, což příjemně překvapilo, má takovýho energickýho ducha😁, čekal jsem ji tam mnohem míň. Vyhodnocení: Sál byl ze sta procent plnej! To se mi nikdy nestalo😲 (20.03.2023)

Za levicové vlády byla pandemie téma číslo 1; cestování mezi okresy, návštěva restaurace trestným činem. Za pravicové covid neexistuje. Přitom epidemická situace je +- stejná. Jestli covid v něčem zazářil, tak v tom, jak nám ukázal, že interpretace reality je něco velmi žonglovatelného. Tím z nás sňal břemeno bezbřehé důvěry v demokracii. Jako společnost jsme trochu zešíleli = osvobodili se. I proto tu teď pobíhají lunetici typu Legitimní věřitelé české republiky a podobní. Pro mne osobně ztratila demokracie funkcionalitu, tento myšlenkový konstrukt je stejně neživotný jako komunismus. Už věřím jen v evoluci a bohyni Eris. (20.09.2023)

Velké nic. (09.11.2023)