Bouřlivé výšiny

Temně romantická Větrná hůrka Emily Brontëové mne v pubertě nevratně zasáhla. Tohle zpracování je sice kapku sterilní, ale v některých dotecích, jako ve scénách s Katčiným zjevením nebo Heatcliffovou kletbou, má ty správné hororové grády. A to především díky nádhernému soundtracku Riuychiho Sakamota, který dokonale vystihl tu neředěnou osudovost, melancholii i mrazivé závany ze záhrobí. Heatcliffem mého srdce sice zůstal mladý Timothy Dalton, ale Ralph Fiennes prostě Heatcliffem je. (23.04.2017)

Zbytečně přeceněná romantická klasika. Klasika předlohou, adaptace přeceněná... Dobře odehrané, s výtečnou stylově pojatou atmosférou doby, skvělou hudbou - a přitom má člověk po sledování pocit promarněné šance na v rámci žánru úžasný film. Jsem na rozpacích... Chtělo by se vidět v kině na velkém plátně, s původní zvukovou stopou a formátem obrazu... - - - - - (Poprvé viděno /bohužel s jako vždy zvukově zpackaným >bezzvučným< českým dabingem/ 3.5.2011 na >bouřlivě nízkém prostoru< , hodnocení 1176., komentář zde notně posmutnělý jako dvaasedmdesátý - 3.5.2011) (03.05.2011)

Som odľud a netvor ! Manželka mi po celý čas vytýkala, že čo sa mi na tom nepáči a prečo som vlastne taký "citový impotent" .... Hanbím sa do morku kostí . Ale ja nemôžem za to, že z duše neznášam romantické slaďáky z XIX. storočia ! A keď som zbadal Juliette v "dvojúlohe" tak som odhodil všetky zábrany a nič iné ako 2 * som nemohol dať ! Ešte raz prepáčte ! (10.06.2004)

Souboj romantismu s osvícenstvím (přičemž vizuálně tvůrci jednoznačně straní prvnímu směru), zasazený do prostředí jako z gotického hororu. Nepochybuji, že předloha obsahuje stále platné myšlenky a dokáže čtenáře emocionálně vyždímat, tato adaptace ale nabízí jenom značně neuspokojivou ochutnávku. Dvojitý skok do minulosti, ani samotný fakt, že celý příběh někdo vypráví, není filmem nijak odůvodněn. Tedy kromě snahy pomoct nám s orientací ve složitých rodinných vztazích, trochu incestních a zřejmě i lehce nekrofilních. Nelimitované utrpení ženské hrdinky k melodramatu patří, zde ale neplní svou funkci. Nevyvolává soucit s Cathy, která se ke svým blízkým občas chová jako mrcha mrchatá, ani s jinou ženskou postavou, protože žádná z nich není výrazněji prokreslena. Ještě obtížněji se cesta hledá k Heathcliffovi, jenž je vykreslen jako podlý psychopat, kterého ke Cathy nepoutají čisté city, ale šílená láska (a k nikomu jinému se dobře nezachová). Zkuste si pak užít melodrama s vesměs nesympatickými postavami, které ubližují sobě navzájem i lidem, jež se jim snaží pomoct. Mít přečtenou knihu, třeba bych jejich jednání vnímal v jiném světle, takhle jsem si však odnesl jenom hodně negativních emocí a vzpomínku na sugestivní záběry krajiny, které by se dobře vyjímaly jako ilustrace v některé z knih třeba od Byrona. Zajímavé komentáře: Madison, Gilmour93 60% (17.12.2012)

Bouřlivé zklamání. Do filmů z viktoriánské éry chodím na jistotu, zvláště když autorkou předlohy je některá z Brontëovic sester. Jenže na konečném výsledku této adaptace ducha Emily Brontëové postrádám, nebavila mě prokreslenost postav, nelíbilo se mi uchopení příběhu a hrozně mi vadila unylá Juliette Binoche v podání Cathy (u Catherine to bylo lepší), která se mi svým vzhledem do daného období nehodila. Vlastně jediné výraznější pozitivum při sledování pro mě byla Fiennesova démoničnost a díky tomu přidávám třetí. Než ještě jednou tuhle verzi, tak to raději experimentální pokus od Arnoldové z roku 2011, nebo opět papír (a pevně doufám, že mě uspokojí britská TV verze s Tomem Hardym). 60% (12.04.2014)