Pepek námořník

Burleskní muzikál Pepek námořník (1980) v režii Roberta Altmana a v hlavní roli s Robinem Williamsem byl jednou ze dvou vzácných koprodukcí studií Disney a Paramount (tou druhou byl fenomenální "Drakobijce"). Spadá do tzv. temného období Disneyho studia, které je v oficiální historiografii démonizované, protože tehdejší šéf Ron W. Miller svým směřováním odklonil studio od jeho dodnes vyzdvihovaných hodnot. Ale stejně jako ostatní projekty vzniklé pod jeho jménem také "Pepek" představuje výsostně osobité a ambiciózní dílo i nedoceněný, i když bizarní klenot. Podobně také podle úzkoprsých vykladačů Altmanovy filmografie bývá tento okázale fantasmagorický projekt považovaný za přešlap či zakázkovou nádeničinu. Přitom se jedná o unikátní pokus do hraného formátu převést cartoonový svět, a to s jeho charakteristickou rytmickou dynamikou, vizuální chaotičností, nonsensovou logikou i fyzickou elastičností postav. Při bližším pohledu navíc vyprávění, které divákům představuje nejen titulního hrdinu, ale celé námořnické město s všemožnými ulítlými figurkami, působí jako rozjařile absurdní parafráze Altmanových ikonických mozaik tragikomických lidských osudů. Podobně jako v raném skvostu "Brewster McCloud" zde Altman dává na odiv svou opomíjenou komediální stránku, ale také svou podvratnost vůči klasickým hollywoodským formátům, zde v čele s burleskou, muzikálem i kostýmními velkoprodukcemi. Není náhodou, že Paul Thomas Anderson, coby velký obdivovatel Altmana, zapracoval nádhernou poklonu "Pepkovi námořníkovi" do svého podobně polarizujícího skvostu "Opilí láskou" (Punch-Drunk Love, 2002). (03.07.2022)

Svého času velký hollywoodský propadák. Vysokorozpočtová koprodukce Paramountu a Disneyho, s borcem Altmanem na režijní židli. Tvůrcům se obdivuhodně povedlo přetavit vizáž, mluvu i gestikulaci z animovaných postaviček do herců. Ale neudělalo je to sympatickými ani pohádkově hravými. Vizuálně i chováním jsou spíše nelíbiví. Stejně jako muzikálové písně. Možná to chtělo “rodinnějšího” režiséra jako Spielberg, tvůrce s citem pro pohádkové kouzlo a dětské vnímání světa. A možná by to nevylepšil ani on. (18.05.2020)

Jako malej jsem Pepka miloval. Proto když před dávnou dobou nova dala celovečerního Pepka a já jej nemohl vidět, poprosil jsem mamku ať mě jej nahraje. Jáká to byla rána pro mou dětskou duši, Pepek co nesnáší špenát a sežere svou plechovku až po té co dostane nakládačku od Bluta v samém závěru. Jaká děsná stylizace filmu, jak hrozný film. Brrrr. (03.11.2008)

V podstatě vše, co bych čekal od filmu z Disneyho produkce 80. let. Pepek námořník v podání Robina Williamse je zde další z řady zvláštních postaviček, za začátku poměrně hojně upozaděné neustále mluvícími vedlejšími postavami. Je patrné, že v roce vzniku tohoto muzikálu nebyl Williams tak velkou filmovou hvězdou, jinak by zcela nepochybně dostal více prostoru. Jeho verze Pepka je svázána scénářem více, než by se pro komedianta takového ražení patřilo. Film je doprovázen hodně písněmi, přeci jenom se jedná o muzikál, a i když nejsem příznivcem scének se zpěvem, zde jsou řešeny velmi elegantně – na plátně se neustále něco děje: postavy na pozadí nejsou jen hluchou výplní, ale slouží jako zdroj smíchu pro pozorné diváky. Pomáhá také chytlavost mnoha písní. V porovnání s nechutným moderním pojetím Disneyho filmů, které využívají ve větší než únosné míře počítačové efekty a parazitují na úspěchu svých animovaných předchůdců, je Pepek námořník pěkná podívaná. Navíc z každého záběru sálá zapálení pro věc, ne jen snaha vydělat co nejvíce doláčů. Co je však přímo ubíjející, je však hodně přetažená stopáž a natahování scének, kdy jsem měl každou chvíli nutkání film vypnout. Nepomáhá ani místy přehnaná snaha postav vypadat jako jejich kreslené předlohy, spíše je to na škodu. (21.01.2021)

Nesympatická pohádka, která ač vizuálem připomíná hraný animák, tak jeho charisma postrádá jako šnek ulitu, nebo želva krunýř. Zamrzí to obzvlášť, když vidím tu bohatou výpravu, skvělé kostýmy i masky. Ovšem k čemu to, když k hrdinům si nedokážete vybudovat žádný vztah a příběh je tak prostý, až je hloupý. To samé pak jde říci i o písničkách. Kromě posledního jen bída a děs. Ty dvě slunce dávám s přivřeným okem. 50% (09.04.2024)