Lost Horizon
Lost Horizon
Režie:
Frank CapraScénář:
Robert RiskinKamera:
Joseph WalkerHudba:
Dimitri TiomkinHrají:
Ronald Colman, Jane Wyatt, Edward Everett Horton, John Howard, Thomas Mitchell, Margo, Isabel Jewell, H.B. Warner, Sam Jaffe, Willie Fung, David Torrence (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina Evropanů se při útěku z válkou ohrožené Indie dostává za záhadných okolností do Tibetu. Zde stráví delší čas v před civilizací ukryté lamaserii Shangri Lah, kde, narozdíl od okolního světa vládne mír, harmonie a dokonalost. Toto mysteriózní, duchovnem protkané prostředí působí na charaktery návštěvníků spolu s faktem, že jejich příchod a pobyt nejsou zcela dobrovolné. Každý z nich se s rozporem, zda vyměnit nový život v pozemském ráji za nejistotu a utrpením vykoupenou svobodu, vyrovnává po svém. Film je adaptací knihy Jamese Hiltona a obsahuje ztracené a nově zrekonstruované scény, v nichž jsou často po létech znovuobjevené dialogy doprovázeny ilustrativními fotografiemi. (revere)
(více)Recenze (45)
Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny). ()
Fikcia zo všetkých fikcií najfiktívnejšia.... o dva roky neskôr priamo na svetových bojiskách zrealizovaný "Triumf vôle" jasne dokázal jekyll-hydeovskú povahu človeka :-/ ...Sám sa na seba často hnevám, že sa nedokážem odpútať od cynizmu, sarkazmu, skepsy, a úprimne závidím ľuďom ako F.Capra ich neutíchajúcu vieru v človeka a schopnosť snívať ()
Tak na jednu stranu to má skutečně přestřelenou délku a zbytečně dlouhé a doslovné scény, jenže na druhou stranu v tom všem Capra dokáže vytvořit určitou poutavost a atmosféru, takže si to naštěstí drželo moji pozornost a zvědavost ohledně toho, kam se to posune dál. Navíc je to taky naprosto skvěle natočené a docela dobře zahrané, jenže i tak jsem z toho většinu času měl jenom průměrné dojmy. Těch jsem se ale naštěstí částečně zbavil, když mi došlo, jak hodně chytře do pozadí skryl Capra hrozbu blížící se druhé světové války. Přece jenom, film z roku 1937 vyprávějící o bájném místě, kde je vše dokonalé, všichni lidé se mezi sebou mají skutečně rádi a vzájemně si neubližují... už jen z toho obsahu to plyne, ta touha utéct z kruté šedé reality do takového bezchybného světa. Kvůli tomu to pro mě má nějakou hlubší hodnotu a kvůli ní nakonec ty slabé čtyři hvězdičky dám. Ale i tak to celé mohlo vypadat o něco líp. Slabé 4* ()
Sentimentální a naivní, ale přesto dokonalá podívaná. Těžko uvěřit, že něco takového vzniklo před více nez 70 lety. ()
Reziser Frank Capra /Mr. Deeds goes to Town, State of the Union/ natocil nadherny film o ludoch - Europanoch, ktori travia isty svoj cas v Tibete, na streche sveta. usli z jednej vojnou ohrozenej krajiny /India/ a tu nasli mier, harmoniu, toleranciu a pokoj. Ovsem ich prichod nebol dobrovolny, a kazda jedna osoba rozmysla, ci si ponechat tento svet harmonie, pokoja a kludu, alebo ist zase spat do realneho sveta zmietaneho nepokojmi a moznymi vojnami. Dialogy su vyborne, velhory su este krajsie, akurat herci boli mne neznami. Film som videl na iwannawatch.to : 90 % ()
Trochu jiný Capra, protože tady tentokrát nejde o souboj poctivého člověka se zlou společností. Nemůžu říct, že bych se nudil, ale zpětně netuším, čím bylo vyplněno těch 132 minut stopáže, protože dohromady se ve filmu vlastně moc nestalo. Koukalo se na to ale dobře, takže jsem byl spokojený. 70% ()
Sveho casu se jednalo o jeden z nejlepsich dobrodruznych filmu vubec. Vyborny namet, ktery je adaptaci romanu Jamese Hiltona. Pekne prostredi, mysticka atmosfera. Skoda delsi stopaze, sestrihani by v konecnem efektu asi pomohlo. ()
Ronald Colamn má v sobě dost z Flynna a něco málo i z Gabla. Byl to můj první film s ním a charizma díky podobě těhle dvou syčáků má. Příběh je teda nářez. Napřed to vypadá jako normální film o přežití, ale když dorazí skupina do Shangri Lah začne člověk čekat kdy mu odpoví tu spoustu otázek. Proč? Jak? Já osobně jsem ke konci fandil Georgovi. Ten jedinej myslel racionálně zbytek byla banda dicků. Ke konci filmu nastane podivuhodnej zvrat, kterej jsem teda nečekal, ale pak už se to dá odhadnout jak to skončí. Nebylo to vůbec špatný. ()
Kdo v sobě nemá víru v Šangri la umřel. Psychologicky je zajímavý mladý Conwey který byl na místě harmonie celou dobu vzteky bez sebe,z náhlého zestárnutí ženy později zešílel.Z toho vyplývá že toužit po ráji ještě neznamená na něj být připraven :-) ()
Shangri-La. Bájné místo, ztracený ráj, kde neexistuje násilí, nenávist, kriminalita, peníze ani stáří. Místo k rozjímání, meditacím i prosté radosti ze života. Dokázali byste tu žít a nevrátit se nikdy do civilizace? Čtveřice mužů - zkušený diplomat, jeho mladší bratr, bývalý podvodník a nedůtklivý geolog mají šanci najít odpověď. Moc jsem se na to těšil, ale není to lehce sledovatelné - spíše meditativní, velice pomalý, upovídaný film, který neohromí ani hereckými výkony, ani výpravou. Nicméně rozhodně je to kvalitní a zajímavý film už svým námětem a otázkami, které pokládá. A hudba je opravdu krásná. Na rok 1937 bomba a tady měl přijít Oskar za nejlepší film. Dobrodružný film roku 1937. ()
Klášter Shangrilah, aneb o tom jak dokonalost nudí:) Film je ovšem sám o sobě velice zajímavý a zmínky o tomto klášteru se v amerických filmech objevují velice často, což jen potvrzuje, že je to klasika. ()
Nevšední film na tu dobu kdy vznikl. Filozofický sice z dnešního pohledu naivní, přesto se zabývá tématy jenž jsou aktuální i dnes. Skvělé dílo. ()
Je zábavné sledovat, co s lidmi dělá Šangri-La. Pasáže s cestami tam i zpět jsou plné napětí. Nehádal bych, že jsou to 30. léta, místy se film podobal spíš jakési prodloužené episodě Star Treku. Hudba snímku padne jako ulitá. I vtipný paleontolog Lovett (E. E. Horton) je plusem. To všechno snímku přidává. Avšak sem tam je nevěrohodný (protagonistův bratr střílí po lidech a nikomu to nevadí, max. dostane pěstí), morálně neuspokojivý (protagonista Conway zapálí místním hangár kvůli "svým" 30 lidem), příliš naivní (i pro naivy) a sráží jej též poněkud zrychlený závěr, který dělá z Conwaye superhrdinu... Ale hlavně mě děsil onen hororový vysoký lama. Za zhlédnutí to ale každopádně stojí! P. S. Jane Wyattové to ve scéně u vodopádu s mokrou hlavou vážně sluší. ()
Utopický film, který dnešnímu divákovi může evokovat chování odloučených sekt, které za svou liberálností skrývají temná tajemství. Zde například v kolonialistickém duchu nikdo neřeší, že bezstarostný život plný zahálky je určen pouze priviligeovaným bělochům. Film si sice hraje s divákovým očekávaním, ale vzhledem k pomalejšímu tempu a jasně vysázeným kartám na stůl, není těžké dopředu odhadnout, kam děj směřuje. V době před druhou světovou válkou byl tento únikový film aktuální, dnes jen těžko zakrývá naivitu, ignoranci a pochybnost celého poselství. Jiné Caprovy filmy jsou rovněž postaveny na optimistických představách o fungování světa, ale ty skutečně motivovaly (motivují) diváky, aby se snažili něco změnit. Ztracený obzor toto očekávání naplnil asi stěží. ()
Trochu jsem se obávala přepisu knihy, která dlouho patřila mezi mé nejoblíbenější. Zbytečně. Vzhledem ke stáří filmu smekám pomyslný klobouk, ale plný počet přesto nedám. Důvody? Byla jsem zvědavá, jak si režisér (nebo scénárista) poradil s neznámým, nikdy neuvedeným Chopinovým dílem, ale ti se tomu prozřetelně vyhnuli, i když ve filmu klavír figuruje. Pak poněkud nepochopitelné změny v postavách (náhrada knižního Mullighana za Conwayova bratra, přidaná postava Marii a tím pádem posunuté vztahy), vytvoření hollywoodského klišoidního mileneckého páru a místy trapný útěk ze Šangri-La, kdy studiové natáčení přímo bije do očí. To jsem spíš spolkla ten futuristický klášter. A souhlasím s Akim, že by bylo záhodno natočit novou verzi - ale proboha ne hollywoodské provenience! ()
Dost mi vadily změny v postavách oproti knize, protože to dle mého částečně změnilo vyznění celého filmu. Co se mi naopak líbilo, byly trikové záběry (například havárie letadla), kteréjsem takto kvalitně natočené vzhledem k roku vzniku filmu nečekal. Ale knížka byla určitě o dost lepší. ()
Najít si na světě místo, které je stranou všeho zlého a špatného, kde je na všechno čas a kde se můžete těšit z každého dne, je asi vážně snem kohokoliv. Ale asi by mě to začlo za chvíli vytáčet, protože bez pořádných nervů nevím, že žiju, a tak nějaký šángrilá leda na dovolenou. a musel bych k tomu dostat tu bezva fajku vyslance města :). Lost Horizon je prosba, toužebná vize člověka, který je už unaven a zkroušen světem s konflikty a boji, kterých už v té době bylo až až, a to jich ještě přišlo. Jenže co na to říct... Že není problému, že je jen člověk, co ho vytváří. Možná, ale co si tím pomůžeme. Je ale krása to uvědomění a utopii sledovat aspoň ve filmu. Je to fajn dílo, jehož resuscitace pomocí dochovaných kvalitních i nekvalitních záběrů a fotek z něj dělá z hlediska provedení zcela geniální znouzectnost v nejlepším slova smyslu. ()
Poměrně ranná adaptace románu Jamese Hiltona (román "Ztracený obzor" je z roku 1933). Milovníci literární předlohy si NEpřijdou na své, protože zásluhou stáří filmu se nedaří evokovat ani náhodou stejnou atmosféru a pocity, jako kniha. DOPORUČUJI ČÍST KNIHU A NE SHLÉDNOUT FILM. Při zohlednění stáří filmu dávám 4*, ale bohužel, dnešní divák vnímá jinak. ()
Hezká myšlenka. Ale místy hodně rozvláčný, klidně bych půlku ustřihla :-) „Here is my hope that we all find our Shangri-La.“ ***-**** ()
Příběh, který film i kniha popisuje, s sebou nese kromě jiného i mravní poselství ( k jeho vyjádření musím bohužel použít podrobný spoiler). Jinak upozorňuju, že podobné poselství má např. i česká klasická pohádka Hrátky s čerty:-): Různorodá skupina lidí se dostane do zvláštního prostředí mnišské lámasérie kdesi hluboko v tibetských horách (abstraktnost a neurčitost místa má vedle logických důvodů i důvody symbolické). Hlavní hrdina Conway se bez problémů adaptuje na zdejší podmínky života, zahrnující možnost soustavného sebevzdělávání se, ale i společenských zábav a soukromých potěšení. Postupně se seznamuje i s nejvýšším představeným, starým mnichem, který mu, když dostatečně prověří jeho charakter, prozrazuje tajemství svého života. Žije v lámasérii již stovky let, díky přírodnímu klimatu, který konzervuje tělesnou schránku člověka a zázračně zpomaluje průběh stárnutí, se zde několik stovek let oddává požitkům života, spočívajícím v intenzivním učení se jazyků, čtení knih a spisů, zasvěcujících do nejhlubších tajů života, mj. praktik, které umožňují nahlédnout do budoucnosti. Mnich předpovídá zkázu světa a zhroucení celé lidské společnosti. Posláním mnichů je proto - podobně jako lámasérie uchovává tělesnou vitalitu - uchovávat duchovní dědictví lidstva, poskytovat poslední útočiště před blížícími se hrůzami světa. Conway se má stát mnichův nástupce, jeho vlohy a duševní schopnosti ho k tomuto privilegovanému úkolu osudově předurčují. Ve skupině je ale mladík, který tento osud nesdílí a touží po návratu domů. Po několika měsících strávených bezvýsledným čekáním na průvodce se rozhodne uprchnout sám. Požádá přitom Conway o pomoc. Conway si přeje v lámasérii zůstat, a ví, že pomůže-li příteli v útěku, nikdy se už nebude moci vrátit. Přesto se nakonec rozhodne mu pomoci - ví totiž také, že bez něj by se nezkušený mladík při nebezpečném slézání hor zabil. V tomto rozhodnutí, kterým popřel vlastní štěstí, které mu slibovala iluzorní nesmrtelnost (i když ta byla ve skutečnosti pouhou dlouhověkostí , protože i samotný láma nakonec umírá) a perspektiva prakticky nekonečného individuálního zdokonalování, v tomto rozhodnutí tedy Conway pomohl nejenom příteli, ale zároveň přispěl i k uskutečnění nejvyššího účelu člověka, o němž ve své filozofii mluví Kant - k úplné realizaci mravního zákona ve světě spočívající v nekonečném a postupném přibližování se k ideji dobra. Uzavřený a harmonický svět lámasérie totiž paradoxně nemůže být mravní, jeho existence, nezávislá prakticky na jakýchkoli vnějších zdrojích a díky souladu obyvatel nevytváří žádné mravně problematické situace. Vnější svět naproti tomu, a ukazuje to i jednání Conwaye, který stál na hranici mezi oběma světy, vnější svět být mravní může a někdy musí, aby si zachoval alespoň zčásti svou lidskost. Conway by svým rozhodnutím setrvat v lámasérii nejenom porušil mravní zákon, který přikazoval pomoci příteli, aby nezahynul, ale současně by i překročil možnosti a kompetence konečné lidské bytosti, kterou samozřejmě zůstal i při pobytu v údolí - překročil by jednoduše pravomoci celého člověka, který je z podstaty nejenom kontemplativní, do sebe a do poznání uzavřenou bytostí, ale také aktivně a mravně jednajícím jedincem - z vědomí této nedělitelnosti člověka pramení i smutek (nikoli ovšem neštěstí), které Conway při rozhodování pociťuje... () (méně) (více)