Becket

Méně divadelní než Lev v zimě (ale stále dost), bohužel i méně naléhavé a nadčasové. Stále ale chytlavé. Zajímavé, jak O'Toole postavu Jindřicha II. pojal v rozestupu pouhých šesti let poněkud odlišně, i když pořád kontinuálně. Jeho důrazné, vždy do posledního gesta promyšlené a přitom stále energické herectví v kontrastu s Burtonovou v podstatě sympatickou prkennou horlivostí na každý pád vyznívá opět skvěle. Často zmiňovaný homosexuální podtón na pozadí rivality mi připomínal Kubrickova Spartaka. Ono se ale těžko hodnotí, jestli je to reflexe směřovaná do současnosti, nebo prostě věrné zobrazení přátelství dvou mužů v historii, které, jak se alespoň v učebnicích dějepisu píše, běžně nabíralo intimnějších podob než dnes, aniž by v tom bylo "něco víc". 3 a 1/2 (26.12.2013)

Zhlédnutí tohoto snímku jsem dlouho předlouho odkládal, neboť jsem měl podezření, že by se mohlo jednat o blbinu. Znovu se však ukázalo, že se i já mohu jednou až dvakrát za deset let v odhadu zmýlit. Pán Bůh zaplať za výzvy. Byl bych ochuzen o jeden mimořádný filmový skvost, který se dokonce opírá o skutečné události. Opravdu překrásný příběh o hledání cti v době, kde pro ni ale absolutně nebylo místo a při stoupání společenským žebříčkem byla pouze břemenem. Vše se podařilo tvůrcům údajně stvořit za 12 týdnů. Filmy, které vycházejí z divadelní hry velmi často disponují vynikajícími dialogy a monology. V tomto případě tomu nebylo jinak, zazněla spousta hlubokých a krásných myšlenek. Zvláštní pozornost a ctěné místo v mém komentáři si svým výkonem zasloužil Peter O'Toole, který zde předvedl cosi mimořádného. Vůbec vyobrazený vztah mezi králem Jindřichem II. a Thomasem Becketem bylo cosi mimořádného. Od dokonalosti dělilo tento snímek asi jen pár nadbytečných minut ve stopáži. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (24.08.2017)

Ke konci se to trochu vleklo, ale jinak perfektní film. Rozhodně snímek, který nutí k zamyšlení nad tím, jestli má zvítězit osobní vztah, nebo ideál. Takhle napsané to vypadá jako školometská nuda, ale herecké výkony hlavních představitelů, dialogy i napjaté situace dělají z historického příběhu o dvou slavných mužích, životnou záležitost. Bez ohledu na to, že Jindřich II. zcela jistě nebyl taková měkota a Thomas Becket by dnes pro oddělení církevního a světského práva nezískal snad vůbec žádnou podporu. Tedy v Evropě. /7. 6. 2010/ (06.06.2010)

,,PREUKÁŽTE MI TÚ ČESŤ A ZASVÄŤTE MOJE VIDLIČKY." ,,ČO?" ,,NOVÝ VYNÁLEZ Z FLORENCIE. NAPICHNE SA NÍM MÄSO A DONESIE DO ÚST. NEUMAŽÚ SA PRSTY." ,,ALE UMAŽEŠ VIDLIČKU." ,,TÁ SA DÁ UMYŤ." ,,RUKY TIEŽ, ČO JE TO ZA NEZMYSEL?" __ Dvaja hereckí giganti a nie zrovna odpočinková stopáž. Víťazí však vynikajúci scenár, ktorý sa ako jediný postaral o to, aby film na Oscaroch totálne nepohorel (V ten rok vyhrala My Fair Lady) a výrazne tiež prispel k pozeratelnosti filmu, kde sa aj napriek dva a pol hodine dialógov ťažko hľadajú nezáživné pasáže. Celkovo film pôsobí omnoho mladšie ako iné diela tej doby a v réžijnom i Burtonovom podaní scény, kedy Becket vedie svoje monológy (resp. sa rozpráva s Najvyšším), nepôsobia nijako pateticky, ako by sa mohlo zdať a to mu môže hocijaká moderná snímka len závidieť. 4* dávam len zato, že ma Becket vyslovene divácky neomráčil. (204. hodnotenie, 34. komentár k filmu) (09.04.2011)

Jako člověk pravidelně týrán filmovými přepisy divadelních her (obzvláště historických) jsem se zpočátku bál. Zbytečně. "Becket" je nejen tango pro dva geniální herce, je to především nečekaně záživná přehlídka krásně vybroušených, vtipných a chytrých dialogů. Pokud se na to tedy chystáte, ujistěte se, že se budete dívat na solidně přeloženou verzi, protože by byla věčná škoda přijít o ty drobné slovní perličky a jehly bodané do protivníků. Od poloviny film sice začíná trochu sentimentálnět, panbíčkařit a stavět mravorové pomníčky, štvala mě taky ryčná, naprosto zbytečná hudba, to jsem ale nakonec - rád - překousl. Co víc? Uděluji bodíček pro škodolibou bukvičku, krále Francie. A obrovskou poklonu pro Petera O'Toole'a, který ve scénách rozervání mezi vlastní slabostí a citem k příteli dochází snad až na samotné hranice toho, čeho může být herec schopen. (21.11.2011)