Christine

Na Paramount Network právě skončila Carpenterova CHRISTINE (1983). Překvapilo mě, že jsem ji navzdory sérii nekonečných reklamních vstupů nedokázal vypnout, ačkoli ji docela znám.  ___ Carpenter totiž z Kingovy duchařiny udělal nepříjemné drama o dospívání, ve kterém obrátil narativní schémata naruby - a dominantní rodiče, fotbalový kamarád a nejkrásnější holka na škole jsou využiti v rozporu s konvencemi, přičemž největší monstrum se stává ze šikanovaného, zakomplexovaného nerda Arnieho, který nabývá sebevědomí. Pozoruhodné je, že Carpenter tak učinil před největší vlnou osmdesátkových středoškolských filmů. Jejich ikonického sedmdesátkového představitele navíc využil jako model, jehož hrdiny bere coby předobraz největších sígrů a otevřeně cituje i jednu z nejslavnějších scén. Jenže zatímco v POMÁDĚ během ní parta frajírků auto staví, v CHRISTINE ho roztřískají na hadry.  ___ Současně je to pochopitelně technohoror, kde jako by prokleté auto četlo hrdinovo podvědomí a vyřizovalo si za něj účty se všemi, co mu činí příkoří. Arnie se pohybuje mezi vědomím a nevědomím, uvědomuje si i neuvědomuje moc i činy svého vlastního auta - stejně jako odpovědnost sebe samotného. V některých okamžicích film ještě nechá zablesknout jeho předchozí osobnost, ale on není schopen vládnout jí na déle než pár vteřin. V tomto ohledu je Carpenterův film vlastně velmi blízký tradičním hororovým motivům, kdy se pod rouškou technohororu nakonec skrývá spíše stevensonovský či dokonce faustovský než kingovský příběh. Iniciátorem své vlastní zkázy je totiž sám Arnie se svými mindráky, zatímco vůz nabývá na moci teprve s tím, jak on sám ji nad sebou ztrácí. ___ Někdy si říkám, že bych si mohl znovu - po více než pětadvaceti letech - přečíst Kingův román, ale vlastně se mi do něj moc nechce. Snad abych si nezkazil Carpenterův nenápadný, ale působivý film. (22.10.2023)

Tohle je tak trochu Carpenterův "hitchcock". Hodně důkladná režie, skvělá kamera, dobrá atmosféra. Carpenter měl v rukou béčkový materiál /ďáblem posedlé vraždící auto/, ale podařilo se mu zněj udělat ačkový materiál. Nějakých 15-20 minut navíc by ale nebylo na škodu - například postava Arnieho by podle mě potřebovala ještě pár minut k vykreslení jeho drastické charakterní proměny, ale budiž. (23.01.2015)

láska je cit čisto iracionálny, nekontrolovateľná a popri snoch a duši objektívne nepreskúmateľná emócia; prečo sa niekto zaľúbi práve do toho človeka a nie do iného, prečo sú títo dvaja zamilovaní a necítia to isté k niekomu inému . . . istý veľmi špecifický poddruh "lásky" je fetišizmus - zbožňovanie vecí; ten má mnoho podôb - v tej najznámejšej ho poznáme ako privoniavanie si k dámskym gaťkám, topánkam alebo pančuškám, lenže potom je tu jeden veľmi rozšírený mužský fetišizmus, ktorý skôr než obsedantno-úchylne sa pokladá za prejav typickej mužskosti a "machovosti" - láska k autám, posadnutosť ich "tuningom", opravami, leštením, starostlivosťou, zvukom motora, spočítajte množstvo časopisov o auto - moto (je to niečo podobné ako napr. futbal - kdežto tu máte k zbožňovaniu aj konkrétnu reálnu vec, totem, fetiš, na rozdiel od nehmotnej futbalovej hry); navyše - zvláštna ľudská vlastnosť pomenovávať neživé predmety, ktoré vlastníme, je stará ako ľudstvo samo a bežná doteraz (moja prvá gitara sa volala Milka, druhá sa volá Jarka . . .) a to, že auto má meno nie je vôbec výnimočné; lenže akonáhle má niečo meno, vytvárame si k tomu vzťah; king & carpenter v (podľa mňa najlepšej kingovskej adaptácii - a nech sa na mňa darabontovi fanúšikovia nehnevajú) sa pozreli na fetišizmus a posadnutosť z trochu iného pohľadu: čo ak nie my si vyberáme predmet zbožňovania, ale ten predmet si vyberie nás? a čo ak on nás zbožňuje ešte viac ako my jeho - doslova na život a na smrť! každopádne 13 rokov pred Cronenbergovým Crashom (a 15 pred matrixom a vyše 20 pred Transformermi) tu bola Christine, červený cadillac, ktorý je metaforou zla, ktoré je večné, pohlcujúce a neporaziteľné; s dokonalým soundtrackom ("God, I hate rock´n´roll!"), výbornou štýlovou réžiou je ďalším dôkazom nesporných a vysokých kvalít tohto filmu množstvo citácií, odkazou a parafrázovaní tohto filmu v iných dielach, ktoré prišli po ňom, okrem spomínaných napríklad Tarantinov Death Proof alebi videoklip Radiohead ku piesni Karma Police, ktorý je celý citáciou jednej z famóznych scén tohto filmu, ale mám pocit, že ani Lyncha tento snímok nenechal ľahostajným; (14.01.2009)

Som vášnivým čitateľom amerického spisovateľa Stephena Kinga. Musím sa pochváliť, že aj román „Christine“ je súčasťou mojej početnej zbierky jeho kníh. Tragický príbeh o bizarnej, nebezpečnej, záhrobnej láske medzi teenagerom Arniem Cunnighamon a jeho osudovým Plymouthom Fury ročník 1958. Majster King ho napísal v roku 1983 a v tom istom roku bol aj sfilmovaný. Previesť toto literárne dielo na plátna kín sa podujal skúsený režisér John Carpenter. Ja som s jeho filmovou verziou dostatočne spokojný. Dokázal jemne poupraviť scenár, takým spôsobom, aby nenarušil pôvodnú Kingovu predlohu, ktorej sa inak dosť striktne drží. Starý dobrý rock´n´roll; veľké, silné americké autá z päťdesiatých rokov; genialny spriadač desivých príbehov Stephen King a priekopník horrorovej kinematografie John Carpenter to je teda poriadne silná kombinácia. **** (15.03.2012)

Christine je pro mne i přes jistou zdlouhavost a roztahanost překvapivě nenudícím filmem. Teď někoho napadne, že si protiřečím, ale není to tak docela pravda. Děj plyne skutečně docela pomalu, akčních scén je minimum, dost se povídá (o ničem opravdu zajímavém), ale je z toho prostě cítit Carpenter, takže ten, kdo se nudit nechce, ten se nudit nebude a Christine si náležitě vychutná. Jako hlavní problém shledávám, že tento film není strašidelný. Vůbec. Což u hororu nemusí zas až tak vadit, pokud fanouškovi nabídne nějaký jiný druh požitku. Bohužel, tenhle snímek je dělaný přesně tím stylem, aby strašidelný byl, ale zoufale se mu to nedaří. Nakonec musím vyzdvihnout scénu s jedoucím hořícím autem, ta je opravdu úžasná. (27.08.2008)