Christine

Celkom príjemné prekvapenie v podaní Netflixu keď tento film zaradil do svojej ponuky. Solídne béčko so skvelým vykonom hlavnej postavy majiteľom auta Christine, ktoré ho úplne opantalo. Nemožno však poprieť fakt ži filmu by sa hodil remake natočený v dnešnej dobre ladený v retro štýle 80tych rokov, určite by to dopadlo o poznanie lepšie. (24.05.2020)

John Carpenter i Stephen King sú tvorcovia, ktorí majú na konte geniálne kúsky i totálne sračky. Christine sa blíži skôr k tej druhej kategórii. Jediné svetlé okamihy sú, keď sa v nočnej tme zasvietia svetlá na aute a začne hrať pípajúca carpenterovská hudba. Zvyšok je až k neuvereniu blbý. Od strašných hereckých výkonov (Keith Gordon!), nezmyselného scenára (prerod hlavného hrdinu je úplne absurdný a nepochopiteľný, niet odpovedí na otázky, prečo je auto také, aké je a prečo pri ňom každý zblbne...) až po donebavolajúce kraviny (od jednej scény hlavný hrdina nenosí okuliare a ešte pár minút predtým bez nich nevidel). To by aj bolo zábavné, ak by to nebol celý obsah filmu. Tých 10-15 minút akcie, krvi a vraždiaceho auta nestačí. (02.08.2010)

Z lásky k motoru zkrátka člověk klidně odpustí své dvoustopé oplechované krásce i nějakou tu vraždičku… Symbióza Carpenter & King ukázala se býti velice šťastnou. Tempo i atmoška šlapou na jedničku a hercům přesvědčivě kraluje Keith Gordon coby lehce mizantropní fetišista, jenž se díky svému autíčku postupně zbavuje nejen nálepky uťápnutého školního ňoumy, ale také darebných spoluobčanů, se kterými má nevyřízené účty. Zkrátka parádní popkulturní zářez, který lze vnímat jako reklamu na povinné ručení stejně dobře jako staronovou noční můru dnes již bývalých šéfů General Motors :-) (27.06.2009)

Velmi light horůrek, který mě i přes krapec přepálenou stopáž neskutečně bavil. Jde vyloženě klidovečku se slušně vystavěným příběhem o zdivočelém Plymouthu Belvedere, který už při výrobě stál pár lidí život (v lepším případě ruku), aby si pak po 20 letech podmanil jednoho šprta a kul spolu s ním krvavé pikle. No krvavé, kdo nedokáže postrádat v hororu gore, ať se tomuto vyhne, protože nějaká akce a "úmrtí" se zde určitě najdou, byť čistě ve vlažném, ale pořád Carpenterovském podání, jež se soustředí daleko víc na atmosféru, než-li na krev. Mě to bavilo. 70% (17.07.2013)

"Nenávidím rokenrol!" --- Sice se říká, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Ale dělá se to, a Carpenter do ní dřív vstoupil několikrát. Všechny jeho předchozí klasiky se takřka výhradně odehrávaly v ponurém prostředí, které to carpenterovské dusno prakticky samo produkovalo. Christine je jiná, John je z velké části jako vyměněný. Detailněji pracuje s psychologií postav (hlavně tou Arnieho, jehož sílící pouto ke Christine a vše s tím spojené není vykreslené nijak lacině, to spíš děsivě), ve své podstatě natáčí na normálním místě, s normálními lidmi. Všechno vám to může připadat tak nějak normální, skutečné. Zdání klame, a taky já byl nepěkně vyučen. Postupem času jsem se do filmu zažrával čím dál víc, tak jako Arnie do auťáku, až jsem se dostal do takového tranzu, že jsem při garážové scéně a prvním Christinině triumfálním rozsvícení doslova a do písmene NADSKOČIL Z KŘESLA. Carpenter si se mnou zase jednou pohrál jak kočka s myší, ach jo. :) 87%. (27.08.2010)