50x a stále poprvé

Originální námět o dívce, která má krátkodobou paměť, není využit tak, jak by si zasloužil. Několik gagů nemá chybu, hlavně ten s několikátým sledováním filmu Šestý smysl, ale jsou zde i dlouhé pasáže, ve kterých se vtip nevyskytuje, ale nějaká nuda to rozhodně není. Uvítal bych větší propracovanost, větší návaznost scén a lepší konec, který je celkem nenápaditý. (07.02.2009)

Perfektní komedie s Adamem Sandlerem a Drew Barrymore. Drew přišla po automobilové nehodě o krátkodobou paměť. Takže už celý rok prožívá ten samý den. A protože bydlí na Hawai, tak to ani nepozná. Sandler se ji pokusí sbalit, ale nemá to lehké. Zase má výhodu v tom, že má pokusů, kolik chce. A nakonec se mu to samozřejmě podaří, i když paměť se jí nevrátí... (23.02.2013)

Cca jednou za 360let (myšleno pro jedno konkrétní pozorovatelné místo) dochází k úplnému zatmění slunce. Je toho poměrně dost, co se “musí sejít”. Včerejšího dne musel nutně měsíc (v novu) vstoupit mezi Zemi a Slunce a umožnil tak, aby proběhlo “tak trochu” jiné zatmění I v mém případě. Těžko si jinak vysvětlit skutečnost, že jsem shlédnul romantickou komedii made in USA a (světe div se) já se bavil a navíc (jako bonus) je z toho cítit I upřímnost. Už samotné téma je výborný nápad a co víc, tentokrát nezůstalo pouze u nápadu, následně trestuhodně nevyužitého (jak tomu v drtivém počtu podobných případů bývá, byť (nutno (si) přiznat), ne vše se povedlo ke 100% (oboustranné) spokojenosti). Přesto, klobouček dolů A. Sandlere, nepřestáváš mě udivovat. p.s. do D. Barrymore by se nejeden dokázal (každý nový den) zamilo(vá)vat…..p.p.s dnes se mi navíc ani nechce být za cynika popř. rejpala. Snad pouze s dovětkem, D. Aykroyd(e). Špatné počty! Number three-mrož, number two-(možná) TY, number ONE-pouze a jenom moje maličkost resp. velikost. To pouze “pro pořádek”, aby bylo dostatečně jasno, že mě tyhle “laciné vtipy” nijak nepřekáží (čti neuráží). Život už je (sám o sobě) dost vážnej (stejně jako “samotná čsfd”), nezdá se vám…? Všechna čest všem vyjímkám! (31.10.2011)

Komediálno - romantický koktejl, namiešaný packalom a kde robí najlepšiu zábavu Schneider (to hovori samo za seba). Nápad je fajn (Hromnice som nevidel) a ako čisto romantický film s inými hercami (hlavne Sandler mi liezol kvalitne na nervy) to mohlo byť výborné. Strata pamäti v dôsledku autonehody a láska k človeku, ktorý ma ráno nespoznáva sú samy o sebe tak silné a vážne témy, že by si z prehľadom vystačili bez nejakých komických vložiek. Žial humor ako prostriedok na "uvoľnenie atmosféry a sprístupnenia filmi širšiemu publiku (rozumej - viac money)" degraduje celý film na úroveň Prcičiek a pochováva slušnú romantickú linku. Pytké až beda... (06.07.2006)

První hodina tohoto snímku je mírně nadprůměrná. Je tu množství vskutku milého humoru, který se opírá o docela originální příběh. Hrdinka (Drew Barrymore) po autonehodě přišla o krátkodobou paměť, takže s každým probuzením vstupuje do toho samého dne. S ránem přichází o vzpomínky na předešlých 24, a kolečko předstírání (ze strany jejího otce a bratra), že je vše v pořádku, může začít nanovo. Do toho se připlete havajský svůdník a zvěrolékař Henry Roth (Adam Snadler), který se do dívky zamiluje... Ona sice taky, jenže to jí vydrží vždy jen těch 24 hodin. Je třeba upozornit, že se nejedná o typickou sandlerovku plnou fekálního humoru...pár hrubozrnějších vtípků je tu sice taky, ale i ty vyznívají docela přívětivě, jelikož se snaží odlehčit jinak poměrně smutný osud postižené slečny. Někde kolem 55. minuty se to zvrhne, a sympatický film se změní v poněkud melodramatické, slzopudné cosi, kteréžto mě sice docela dojalo, ale vzhledem k počátečním kvalitám i docela zklamalo. Na vrub to připisuji hlavně Sandlerovi, který z počátku předvádí jistý talent (to slovo berte s velkou rezervou), ale v dojemnější druhé půli se jeho strnulému výrazu dá těžko něco uvěřit. I přes tuto kritiku bych chtěl film doporučit, a to nejen příznivcům Drew Barrymore :-) ,ale i lidem, kteří hledají ve stojatých vodách romantických komedií závan alespoň trochu správného větru do plachet! (08.04.2005)