Lolita

Ústřední dvojice by si měla dávat pozor, protože v některých zemích by je mohli za tohle zavřít:) Oba společně a každý zvlášť jsou ve svých komplikovaných úlohách skvělí...obzvlášť Dominique, ta je naprosto...naprosto...fascinující. Dospívající žena, objekt touhy, dobře si vědomý své moci nad tím prostým chlapíkem, jindy stále ještě dítě toužící po objetí a uklidňujících slovech. Přesto mi to poklidné plynutí času přišlo místy trochu nezvládnuté až nudné. Že by ta atmosféra parného léta? Nevím, vážně nevím... (18.09.2006)

Hned na začátek musím zmínit onu nápaditou scénu, kdy Jeremy, aby se vyhnul sexu s manželkou, uspává práškama na spaní Melanie Griffith. Tohle by vyřešilo i mé problémy. Denně mám před dveřmi mého bytu doslova davy holek, který se se mnou touží vyspat. Někdy ty zástupy holek musím od sebe odhánět dokonce za pomoci těžkooděnců. Takhle stačí všem dát pilulku a bude svatej pokoj. No ale zpátky k filmu, ke kouzelnému filmu. Teda Dominique Swain je tak smyslná, že by hejbla i z vykastrovaným. Prej dvanáct let, cha, kdyby byly všechny dvanáctky jako je ona, tak nám po světě běhá miliardy pedofilů. Jo a taky by mě zajímalo, kdo vymyslel tu kravinu o muži jako silnějším pohlaví, tady ten ťunťa čtyřicetiletej byl proti Lolitě silnejší asi jako moucha v pavučině. Silný příběh, nádherné záběry, působivá hudba a dobré herecké výkony vyrobily filmovou pavučinu, do které jsem se chytil velmi snadno, ale dostával jsem se z ní velmi těžce a hodně nerad. (18.04.2008)

Nemůžu se zbavi pocitu, že tenhle remake Lolity je v podstatě okopírovaná původní Lolita, samozřejmě spolu s Nabokovo předlohou a s přidáním větší dávky sexuality oproti Kubrickovo originálu. Jenže jako celek mi to prostě přijde slabší a hodně mi tam chybí Peter Sellers. Zvlášť proto, že mi Frank Langella přišel hroznej. (21.10.2009)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Bohužel jsem zatím Nabokovu knihu nečetl, nicméně vlemi mne zajímá už proto, že její dřívější filmové zpracování od Kubricka se od toho Lynova podstatně liší. Nikoliv dějem, ale celkovou náladou a charaktery postav. A přestože hlas většiny mluví jinak, Lynova verze se mi líbila nesrovnatelně více. Dominique Swain je úžasnou, živoucí a strhující Lolitou a pro Jeremyho Ironse je Humbert snad životní rolí. Emotivní režie a pěkná kamera podtrhují hluboký filmový zážitek. (14.08.2007)