Krycí název Oděsa

Byly doby, kdy se Forsyth nemusel za filmové adaptace svých děl stydět. Oděsa patří po nedostižném Šakalovi k tomu nejlepšímu, co daný subžánr nabízí, přestože dojde jen k jedné mizerné bitce. Jinak to ponechává všechny atributy mistrových románů - hodně pátrání, dlouhý výcvik, fikaný plán, zajímavá pointa a k všemu nacistické spiknutí v podobě Maximiliana Schella - co lepšího si člověk může přát. (15.06.2011)

Moc dobré. Tím vyčkáváním mi to hodně připomnělo Den Šakala, ačkoliv tady není lovec profesionál a ani žádná izraelská kontrarozvědka s tím nic neudělá. Strhující je scéna v tiskařské dílně, hodně dobře natočili i závěr v komnatě na zámku (tedy vyvarovali se obvyklých přeháněk, skoků k šuplíku za zbraní proti namířené pistoli atd). Mary Tamm kočka první třídy, líbila se mi angličtina některých postav (německý přízvuk) a vůbec nevadila absence titulků u německých dialogů z války. Možná škoda, že prorostlost tehdejší západoněmecké společnosti s nacistickou je jen naznačená a Peter Miller jim čelí vlastně jen na dálku. (17.08.2016)

10.10.2010 ~ Film založený na skutečných informacích (neříkejme raději událostech) mapujících stav fašismu v Německu a i mnoho let po válce. Ani po ní totiž vlivní němečtí důstojníci neztratili touhu po tom se nejen ukrýt a změnit si život, ale hlavně touhu vymazat ze světa Izrael. A vždycky dokáže nakrknout, když se vám v tom někdo začne zvenčí nimrat. ~ Zvláště ve chvíli, kdy tajně vyvíjíte způsob, jak na Izrael vyslat rakety nesoucí něco ošklivějšího, než propagandistické letáky. Za vším ale stojí tajná organizace, tzv. Odessa, která má za úkol bývalé Němce, kterým by mohl nějakým způsobem hrozit za své válečné působení postih, skrýt a dát jim novou identitu a nový život. ~ Novinář Peter Miller, tou dobou na volné noze a s přítelkyní, která si vydělává tančením v barech, se dostává k deníku židovského stařečka, který se udusil doma plynem. Z deníku zjišťuje, že přežil koncentrační tábor v Rize a následně od jeho známého, stejně poznamenaného, že byl viděn Eduard Roschmann, správce onoho tábora. Roschmann je ale už považován za mrtvého. Peter Miller se z deníku dozvídá dost podstatných informací a začíná pátrat po tom, kdo je dneska Roschmann a jak to, že přežil a nikdo o něm neví. Pátrání ho přivádí blíže a blíže k tajné organizaci Odessa a čím blíže jí je, tím více jde o zdraví a život nejen jemu, ale i jeho přítelkyni. Spřáhne se tedy s uskupením lidí, kteří by také rádi věděli o co tu přesně jde, a v přestrojení se jme do organizace dostat, zjistit potřebné informace, najít Roschmanna a vynést všechno na povrch. ~ Ačkoliv mám filmy z období WWII poměrně rád, tady mě Odessa nějak zvlášť nezaujala. Bohužel Jon Voight mi nepřišel po celou dobu zvlášť sympatický, nevěřil jsem mu, že se do něčeho tak zakousl a po zjištění, proč tomu tak je, mi to přišlo všechno ještě hloupější a neuvěřitelnější. Na scéně se objevuje nějak moc lidí, až jsem se v tom začal ztrácet, a závěrečné Millerovo "bondovství" mi přišlo jen o málo míň sci-fi než Star Trek. ~ Tak proto v úvodu píši, že se jedná o film na námět reálných podkladů, nikoliv událostí. Skupina vojáků skutečně i po válce měla své aktivity a nebyly zrovna dvakrát mírumilovné, zdejší příběh ovšem začátku filmu zrovna 2x neodpovídá (čekal jsem něco trochu jiného) a hlavně mi to přijde celé poněkud na hlavu postavené a nezáživné. Nevím jak bych se na to koukal před třiceti lety, být tou dobou už nějakou chvíli na světě, dnes jde jen o film pro pamětníky a bohužel o nic víc. (07.04.2013)

Tak tohle bylo ovšem velice příjemné překvapení! Nečekal jsem, že Krycí název Oděsa mě dokáže zaujmout takovým způsobem, že se neubudu ani vteřinku nudit a budu s napětím očekávat, co přinesou následné minuty. Že je příběh založen na skutečných událostech jen podpořilo můj zájem o tohle už tak lákavé téma a podbarvilo i prožitek. (17.07.2011)

Poctivý politický thriller ze staré školy, se všemi neodmyslitelnými proprietami, atmosférou, vyššími ideály a morálním přesahem, a i v této dekádě ještě stále s tím nejzávažnějším tématem, tedy nacistickými válečnými zločiny. Jelikož ale od konce války přece jen už uplynula nějaká doba, ve filmu jde o odhalení sítě domestikovaných válečných zločinců a o reflexi nové generace, tedy synů exponovaných lidí. Ten generační střet je možná tím nejpůsobivějším, co tenhle snímek nabízí. Hlavní hrdina, investigativní novinář, si shodou okolností a náhod prožije své ,,tři dny kondora" (tuhle aluzi k legendárnímu, jen o rok později natočenému, thrilleru Sydneyho Pollacka s Robertem Redfordem tu nezmiňuji náhodou, neboť oba hlavní hrdinové toho mají opravdu hodně společného...) a někdy je skutečně s podivem, čeho všeho je takový člověk od novin (tedy intelektuál) schopen (závěrečná překvapivá pointa ale mnohou motivaci nakonec osvětluje). Je skvělé vidět film, navíc tohoto vyhraněného žánru, který je točen coby nositel jistého nezpochybnitelného poselství. Poctivý thriller ještě z dob, než všechno právě zmíněné nahradila modla dnešních žánrových filmařů - otupující akce...a přitom to jde celkem úspěšně i bez ní... ,,Zlo nepáchají národy, ale jednotlivci." ____ PS: Tak mne napadá, že bych rád viděl remake, ale musel by být od Quentina Tarantina a Simon Wiesenthal, kterého by hrál Brad Pitt, by musel dostat mnohem více prostoru! :-) (12.01.2012)