Tlumočnice

Vůbec netuším, co ten film chtěl říct. Jako vážně - afričtí revolucionáři že se stávají sami tyrany? To se přece ví. Dokonce ani tolik oslavovaný Nelson Mandela nebyl jiný. Že při všech těch nesmyslných bojích o moc a podporu ze zahraničí umírají nevinní lidé? To se také ví. Co se neví, co se s tím dá dělat. Možná přestat Afriku zcela dotovat. Ale o tom tenhle film není. Tváří se jako politický thriller, přitom je průhledný jak papír proti slunci, nic nového nepřináší, napětí už vůbec ne, chemie mezi Kidmanovou a Pennem nefunguje a hlava afrického státu vydává svůj životopis v angličtině a k celé situaci se nakonec vlastně nijak neprojeví. Takže film o ničem a napínavý mi rovněž nepřišel. (01.12.2019)

Velmi dobré výkony Nicole Kidman a Seana Penna filmu velice pomáhají. V tomto politickém thrilleru je několik různých linií, vše je vyprávěno v celkem poklidném tempu - tak nějak příjemně po staru (Pollack si nejspíš vzpomněl na své Tři dny Kondora z roku 1975). Příjemná je i hudba Jamese Newtona Howarda, samozřejmě se v ní objevují africké motivy, nejvíce se mi hudba ve spojení s obrazem líbila při příjezdu Zuwanieho do New Yorku. Hlavní problém je, že vrchol filmu je asi v polovině (ano ta výborná scéna v autobuse), naproti tomu závěr, kdyby vše mělo gradovat, je poněkud natahovaný a tak nějak "do ztracena". (06.07.2005)

VHS/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 1/10 Efekty 5/10/// +Nicole Kidman, námět, občas atmosféra -téměř žádná hudba, tiché dialogy, příliš dlouhá stopáž/// Docela makačka na bednu, teda hlavně z počátku. Později jsem trošku rezignoval. Ve filmu září Nicole a spojením do dvojice s Pennem to mezi nimi pěkně jiskří. Ale nebýt jejich hereckých výkonů a scény v autobuse, tak by film vyšuměl úplně do ztracena. Děj povyšuji nad průměr jen životní příběh hlavní hrdinky. Řekněme, že je zajímavý, přesto trošku o něčem jiném než jsem předpokládal. Tichý dabing, zvuky a téměř žádna hudební kulisa, však přes zvýše zmíněné může zapříčinit nudu./// Celkem 52%/// (26.07.2006)

Príjemný konspiračný triler z hviezdnou dvojkou. Bohužial takýchto filmov je dosť a na to, aby z nich Tlmočnica vyčnievala, potrebovala by výraznejšiu a menej predvídatelnú pointu. Chvílami je to napínavé, dobre sa to pozerá, ale rýchlo vyprchá. Pollack politické trilery vie, to zase vieme my, takže očakávania boli trochu vyššie. Ústredná dvojka pripomenie Redforda s Dunawaykou z Troch dní Kondora, tu je ale hlavná postava žena. (26.08.2009)

Tak zaprvé.. Obdivuju herectví Seana Penna a Catherine Keener (ta bohužel nedostává tolik prostoru jako ústřední duo), a taky retrostyl vyprávění režisérské legendy Sydneyho Pollacka, který po nedávných nezdarech (Náhodné setkání) chytá další dech. Slovo thriller bere podstatně neuspěchaněji a realističtěji než v podání depresivní a masivní akce Michaela Baye či mladšího z bratrů Scottů. Pollack svým hrdinům dává prostor, nechává je jednat logicky (i když to scenáristům občas SILNĚ škobrtne) i spontánně. Tlumočnice ve službách OSN vyslechne šeptem vedený rozhovor, rozproudí tak obavy z možného atentátu. A i agent, který je na ní nasazen, jí nakonec uvěří, zároveň ale vidí možné vedlejší úmysly. Filmařům bylo zároveň i umožněno natáčet přímo v sídle OSN, což pomáhá realističnosti, zrovna jako bravurně zvládnutá scéna z druhé poloviny snímku v autobuse, kdy se spojí shodou okolností několik dějových linií. Omlouvám se za menší „úvahu“ a nevím, proč právě v tomto případě se mi to dostávalo do hlavy, ale při sledování uvěřitelných dialogů mezi Kidmanovou a Pennem, při práci s psychologií postav, se scénářem, s režií, střihem, kamerovými a zvukovými možnostmi, hudebními motivy atd. atd., uvědomil jsem si (POCHOPITELNĚ s přihlédnutím nejen na finanční možnosti) v jak propastné krizi je tuzemská kinematografie! Tady jsou to sice slabé 4hvězdičky, ale za tu "staromódnost" stále 4.. (07.02.2006)