The Dirt
Režie:
Jeff TremaineKamera:
Toby OliverHudba:
Paul HaslingerHrají:
Daniel Webber, Douglas Booth, Iwan Rheon, Machine Gun Kelly, Pete Davidson, Leven Rambin, David Costabile, Kabby Borders, Kathryn Morris, Tony Cavalero (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Čtyři chlápci z LA a jejich monstrózní úspěchy a ďábelské propady na poli hudební superslávy v otevřeném životopisném filmu podle bestselleru skupiny Mötley Crüe. (Netflix)
Recenze (208)
Neskutečná rocková jízda! Nevím, jestli je to tím, že narozdíl od většiny životopisných filmů o slavných kapelách z poslední doby, má The Dirt rozhodně nejmenší zábrany, nebo prostě tím, že se jedná o životopis zrovna Motley Crue. V každém případě se tady tvůrci podle mě zachovali k takovému materiálu skutečně s úctou, vyloženě mě třeba potěšilo, že někdy, když se film začne odchylovat od historie, dá vám to hned dost jasně najevo. Musím taky říct, že na mě taky působil mnohem realističtěji, než například Bohemian Rhapsody. A pozor, zatímco Rhapsody se snažila vyhnout skandálům, tahle frajeřina se spíš snaží o pravý opak a je to tu sakra znát, před scénou s Ozzym varuju předem. Samozřejmě tu jsou ale i vážné dramatické scény a... Ty jsou ve výsledky celkem drsné taky. Upřímně jsem nečekal, že se mi The Dirt až tak zalíbí. Musel jsem si to pustit dvakrát ve dvou dnech a i napodruhé mi to nepřišlo vůbec o nic horší. ()
Mötley Crüe... já--- já prostě nevím co říct. Jejich muziku nijak moc neposlouchám, ale jakýkoliv audiovizuální počin o nich je naprosto neuvěřitelné živelné zjevení - minimálně Pam a Tommy a tohle bylo. Šílený, moc dobře natočený, chytrý, explicitní a neuctivý, vtipný a bůhví co vše ještě... tohle prostě nejde takhle popsat. Oni jsou prostě zjevení osmdesátkových amerických rockerů a a i přes to, že nejsou úplně mými největšími oblíbenci, tak tohle jsem si opravdu oblíbil. A rozhodně není lží, že je toto jeden z nejlepších netflixovských filmů. Ústřední čtveřice Daniel Webber (Vince Neil), Machine Gun Kelly (Tommy Lee), Douglas Booth (Nikki Sixx) a Iwan Rheon (Mick Mars - sakra, proč tu není a nejde označit?!!!) jsou prostě živly a tu šílenost a rockový duch dokázal předat na maximum, za pomoci dravého vizuálu a hrátek s příběhem. A fakt čumim. Tohle je rock'n'roll baby, co víc říct. Takhle má vypadat životopisný film o kapele. ()
Od Bohemian Rhapsody se nějak uchytil trend životopisných filmů s nějakou legendární hudební postavičkou nebo kapelou. Tentokrát šli na paškál homofetky Mötley Crüe, kteří vládli hlavně v osmdesátkách. Byť jsem to období nezažil a ještě jsem přeskakoval z varlete do varlete, Dr. Feelgood jsem hrnul do uší ještě když jsem hovnu říkal koko a už tenkrát mi mohlo jasný, že jinak než na drogách to celé vzniknout nemohlo. Heslo sex, drogy a rock'n'roll je v The Dirt vystihnuto fakt výsostně. Vypravovací systém různých postav nebyl zmatený a drželo se to správnýho tempa a laikovi je pak kapela krásně představena v nejjasnějším světle. S Ozzym, který jim v určitou chvíli dodal manuál Etikety a společenského chování pak proháněli rypáky a žíly všelijakým sajrajtem a ukázali světu, zač je toho party. ()
Tisíckrát zábavnější a zajímavější než Bohemian Rhapsody, bohužel se slabším soundtrackem a menším globálně-diváckým průnikem. ()
Velké překvapení. Snad se mi to líbilo víc i jak Bohemian Rhapsody. ()
Na začiatok treba povedať že som fanúšik Mötley Crüe, takže hodnotenie je viac subjektívne ako pri iných filmoch. Inak ale môžem objektívne povedať, takto by vyzeralo Bohemian Rhapsody bez cenzúry. Film kde fráza sex, drogy, rocknroll vystihuje 90% celého príbehu. Nechýbajú ale aj scény s emočným presahom a aj keď aj tu sa nájde klišé, stále ide o najodvažnejsi a obrazovo najvulgárnejši biografický film aký som zatiaľ videl. Kto ma rád rockovú hudbu, nemôže byť sklamaný. ()
...nejlepší film o nejlepší kapele všech dob... ()
Akademicky bych kariéru Mötley Crüe označil jako bouřivou nebo kontroverzní. Ale kdo viděl The Dirt už ví, že to byly naprostý hovada. Ovšem ta chemie, která byla mezi herci, vede k výbornému filmu. Nechyběly emocemi nabité scény, ani srandovní prasárny všeho druhu. Jo a dámy feministky, radši si pusťte něco jinýho. ()
Až na ty strašný paruky úžasný film. Možná dokonce nejlepší o hudební skupině, co jsem kdy viděl. Vtipné a k divákovi spravedlivé bylo občasné pomrkávání do kamery, co se stalo, co ne, co případně ve filmu chybí. Jak nemám rád filmy o feťácích a jejich trápení, tak tady si nikdo na nic nestěžuje. Prostě to chvíli pěkně srali a později si to uvědomili. Hudebně je film skvělý a to Mötley neposlouchám a dokonce jsem na fesťáku ani nešel na Vince Neila. Což mě nyní s odstupem času celkem mrzí. No ale k filmu samotnému. Bylo kouzelné to poselství kamarádství. Hodně bylo umocněno temnějšími a více či méně smutnými životními momenty všech čtyř členů kapely. ()
No, byl to hnus! ()
O tolik, co mě zlamali nedávní Queen mě Mötley zase překvapili. Film je postavenej přesně naopak. Je tu explicitní nahota, excesy a večírky, žádný "nechceme pošpinit něčí odkaz" přetvářky. Divně filmově vyumělkovaných je pouze posledních 10 minut filmu, Bohemian Rhapsody byl natočenej tak, aby šel lidem na ruku celou dobu a za těch posledních 10 minut (ztvárnění Wembley) si u mě poskočil o hvězdu výš. Tady jsou to ale prostě poctivý 4 hvězdy bez kompromisů. ()
Dokážu si představit, že takhle nějak asi mohla vypadat Bohemian Rhapsody, kdyby nebyla rodinný film pro všechny generace a nesnažila se zavděčit širokému publiku. Podobně nahypovaná rozjívená blbina, oslavující kapelu, ale zároveň pěkně šťavnatá, politicky nekorektní pecka, které se nebojí zobrazit pěkně ošklivý věci. ()
Z tohoto filmu sálá ta armosféra rockenrollovýho života víc než u srovnávanýho Bohemian Rhapsody, který ač mnou oceňovaný, je spíše rodinný a promo film s občas zbytečným sentimentem. Samozřejmě nějaký je i zde, ovšem zbytečně se tam nesype a převažuje sex, drugs and rockenroll. 9/10 ()
V minulém roce přišel do kin biografický snímek Bohemian Rhapsody, jenž více než cokoliv jiného vzdával hold nejlepšímu zpěvákovi všech dob Freddiemu Mercurymu a skupině Queen a samozřejmě jejich hudbě. Kvůli tomu ve snímku pro získání širšího zájmu (tedy i počestných maminek a konzervativních otců) nenajdeme téměř žádnou stopu po všech prasárnách, jež dělají rockovou hvězdu rockovou hvězdou a došlo k neočekávanému náporu diváků všech věků, ras a pohlavních menšin. Tím Bohemian Rhapsody jako první z této už dávno, avšak méně prosazené, filmové kategorie našel, vyplnil díru na trhu a zasadil do bříšek jeho konzumentů hlad po něčem novém, dalším a podobném. Toho si všiml Netflix, dneska už megakorporace, jež se začíná rozrůstat více a více a přišla se svým biopicem o rockové hudební skupině. A vybrala tu s nejhorší pověstí na světě, již nemá v plánu v žádném případě napravovat, spíše naopak. Skupinu Mötley Crüe, průkopníky glam metalu, jsem znal od vidění. Věděl jsem, že nahráli cover na můj jeden z nejoblíbenějších songů mé nejoblíbenější skupiny Helter Skelter, věděl jsem, že jejich vzhled je na první pohled do očí bijící glam styl, kde kombinují prvky ženskosti k dosažení maximální mužnosti. Tam ale mé znalosti končily, jejich hudbě jsem neměl šanci dát šanci a nečekal jsem, že je začnu s radostí konzumovat tak brzy. Nu, po zhlédnutí tohto snímku, jenž mi převyprávěl ten neuvěřitelný příběh, se stalo to, že dnes s knižní předlohou v ruce poslouchám jejich hudbu každý den jako doplněk k četbě. K snímku samotnému. Nikdo po Bohemian Rhapsody nečekal, že další snímek tohoto vzorce bude tak upřímný, zde je všechno založeno na oné dekandenci, již se Bohemian Rhapsody snažila vyhnout a je to naprosto skvělé. Nestojí to ovšem jen na tom, ano, dekandentní styl života zahrnuje podstatnou část snímku a vžité pořekadlo sex (moc, moc sexu), drogy (ještě více) a rokenrol (a jak chytlavý) je hlavním mottem, avšak důležité jsou kulisy, příběh a samotní členové, jež dělají tento počin tak zajímavý. Jistě, obsahuje to různá žánrova klišé a občas až moc umělé kostýmy (hlavně paruky), ale i kromě té legrace a radovánek je zde hodně dobře vyvedena emoční stránka stojící na určitých událostech zahrnující tu skutečně zlou stránku drog, smrt a násilí. To je podepřeno zase žánrově nezvyklým stylem určité části vyprávění, kombinující vkusné bourání čtvrté stěny a neotřelé úhly kamery, hereckými výkony, kde nejvíce překvapil MGK a samozřejmě soundtrackem zahrnující hity této skupiny s nově nahraným songem zvláště pro tento snímek. Nejedná se o naprostou pravdu, prospěšnosti dramatu podlehlo pár událostí, ale nedošlo to do stádia Bohemian Rhapsody. Z počáteční skepse se ve mně vyvinula naprostá láska a nadšení jak ke snímku, tak ke skupině samotné. 8/10. ()
Takhle přesně si představuju dokument do světa rocku 80tých let. Co na tom, že hudba nic moc (ve srovnání s jinými velikány té doby). Co na tom, že kapelu jsem znal jen proto, že v ní bubnoval jeden týpek s velkým čur*kem, který párkrát nafackoval sex idolu 90tých let. Já se děsně bavil. Nenudil jsem se ani minutu. Pokud chcete alespoň trochu ochutnat té doby, tohle je přesně pro vás. Bohemian Rhapsody bylo skvělý, ve srovnání s tímhle, to byl jen polotovar z krabice, rýže ze sáčku, česnek v prášku ... ()
Snímek The Dirt byl občas fakt syrová špína a hnus. Ale přesně takhle a bez příkras mělo vypadat i Bohemian Rhapsody. ()
Zpívánky této radostné kapely pro mě jsou velkou neznámou, o to více mě potěšilo, že jsou poslouchatelní a filmový zážitek je stabilní jak už to u zpěváckých filmů povětšinou bývá. Jak už to bývá zvykem film se snaží šokovat bouřlivým životem hudebníků. Mě by o něco více zajímalo jak by dopadl film o démonovi Ozzy Osbournovi. Tak snad to někdy uchopí někdo velký. ()
Špínka. To jinak ani říci nejde. Film, který popisuje existenci jedné z nejkontroverznějších kapel, co snad kdy byla. Asi spíše záleží na úhlu pohledu, nicméně já o Mötley Crüe nikdy neslyšel nic převratně hezkého a asi to mluví za vše i s tímto filmem. Film vlastně ukazuje bandu debilů, kteří měli štěstí nebo dejme tomu měli talent a stali se slavnými. Kdo ví. Důležité je ale to, že kupodivu film samotný nese docela dost věcí v sobě, které stojí za zmínku. Obecně jde o film s ne moc známými herci, kteří o to víc ve svých rolích excelují, o tom, jak si film za nic nebere servítky. Krom toho je upřímný. Není idealizovaný jako Bohemian Rhapsody, které bylo skvělé, ale ve výsledku popisuje alegorii Ježíše, kterému nepřálo na konci života štěstí. Tohle je příběh debilů, kteří měli štěstí, ale udělali tolik reálných hoven, protože jsou prostě debilové, že to ani není možné. A tvůrci se nebáli to přesně tak zachytit. Jde o úhel pohledu jako vždy. O Mötley si mohu myslet co chci, jejich hudbu nikdy nebudu muset mít rád a představitele mohu z duše nenávidět. O to více je ale husté to, že tento film byl za mne osobně špičkový a skvěle udělaný. Na to se snad ani nedá více, co říci. ()
Tenhle filmek je parádní jízda a kurvy chlast a chlebíčky 😉 ()
Tohle je hudba, co jde absolutně mimo mne. O této kapele jsem za celý svůj život neslyšela, a že jsem na světové hudbě odkojená... Nicméně - ani po tomto filmu mi tato muzika nic neříká. Osudy ale měli pestré a dokázali porazit všechny své ďábly - všechna čest, to se při slávě a penězích těžko zvládá - musí zde být motivace z venku - manažer etc. - někdo, kdo vám natluče do hlavy, že vaše sláva a peníze nejsou věčné a nelze se ufetovávat donekonečna. Sami to totiž nepochopíte. Se závislostmi se potýkala každá kapela, protože kdo na čisté hlavě vytvoří hit... Takoví The Doors a jejich alternativní psychedelické songy - z těch jste sjetí životem jen si je pustíte. Hnüs neměl dobré obsazení. Herci byli nemastní. Ten blonďák Vince vypadal jak Kurt Cobain. Iwan Rheon ze Zmetků má univerzální "mimo" výraz, se kterým mě už se_e. Machine Gun Kelly nakonec není takovej vůl, holt má v reálu jen 32, odpouštím mu tedy jeho módní kreace na veřejnosti. Stejně ale nevím, kam Megan Fox dala oči. Jako film pěkný. Nebo spíš - zajímavé osudy, zpracování a obsazení filmu je totiž slabota. ()