Russkij Kovčeg
Russian Ark
Ruská archa
Režie:
Alexandr SokurovScénář:
Světlana ProskurinaKamera:
Tilman BüttnerHudba:
Sergej JevtušenkoHrají:
Sergej Drejden, Maria Kuzněcova, Leonid Mozgovoj, David Giorgobiani, Jelena Rufanova, Alexandr Razbaš, Viktor Michajlov, Helga Filippova (více)Obsahy(1)
Neznámy francúzsky aristokrat z 19. storočia sa prechádza po majestátnych chodbách Ermitáže a stáva sa našim sprievodcom po slávnej histórii veľkého Ruska. Stretáva rôzne postavy ruských a európskych dejín, zoznamuje nás s ich osudmi a predstavuje mnohé majstrovské diela svetového umenia . Spolu s ním sa môžeme kochať krásnymi obrazmi, farbami a hudbou. Po chodbách slávnej galérie pláva archa , pomocou ktorej sa dostaneme až k tajomstvám ruskej duše. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Úžasná obrazomalba, která zapůsobí naplno jen na diváka, který se tomu filmu zcela odevzdá... ()
Je to past! O dějinách Ruska skoro nic, o Ermitáži skoro nic a obrázků jen pár. ()
Subjektivně to za pět hvězd není, neb jsem smysl většiny výjevů nechytal a dost často nevěděl, která bije, ale to není v tomhle případě chyba filmu. Ostatně i průvodce a pozorovatel se občas ve smyslu toho všeho pochopitelně ztráceli. A hlavně, nic to nemění na tom, že z poetickýho hlediska jde o čistej zásah. Ze závěrečný pasáže „sbohem Evropo“ mrazí. ()
Dílo je po technické stránce úctyhodné, ale virtuální prohlídka s opravdovým komentářem by mě bavila víc. ()
Ano, je to zvláštní film. Bojím se, že mi spousta myšlenek a podobenství utekla. Ale v kontextu dnešního Ruska mi snímek stál za shlédnutí. ()
Famózna Ermitáž slúži ako kulisa pre dvoch pajácov, jedného pred kamerou a druhého za ňou. Tí iba plácajú a plácajú. Nudné, bez nápadu, bez deja, bez myšlienky prepojiť videné s podaním či pridaním informácie divákovi. Slabý experiment, ktorý diváka akurát prevedie krásnym priestorom, za ktorý by pri prehliadke zaplatil niekoľko stoviek rubľov. ()
Formálne zaujímavý, ale inak hrooozne nudný film (mal som pocit, že nesedím v kine 90 min., ale 90 hod.). A ten francúzsky sprievodca je neskutočne otravný a absolútne otrasný. Jedna hviezdička za kameru a tá druhá za výpravu. ()
Velkolepe a netradicne. nic podobne som doteraz este nevidel. Aj ked miestami som sa trosicku nudil, bolo to super. ()
Tak pseudoumělecký film jsem už dlouho neviděl, opravdu „artovské dílo jak má být “ , které se tak moc snaží nezabřednout do „dábelských“ konceptů holywoodských filmů až vyvolává neoddělitelný pocit nudy a naprosto se nesetkává s divákem. Už si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem se musel tak nutit, abych se na tento film vůbec dodíval. Nakonec jsem to zvládl v očekávání, že konečně přijde pointa, která všechno osvětlí a spasí. I když vím, že je to poněkud naivní představa a žádný sebelepší konec nemůže spasit špatný film, to jediné mě udrželo vzhůru až do konce. Bohužel jediné spasení, které film nabídl bylo to, že se konečně po neuvěřitelné dlouhých 96 minutách objevily titulky. To ale za dostačující rozhodně nepovažuji, a proto nemůžu hodnotit nijak pozitivně. Odpad to sice není, ale ta jedna hvězdička je tam jen za technickou stránku, která je to jediné co film drží alespoň trochu nad vodou. ()
Film na jeden záber! Magické! Oveľa lepšie, ako všetky "found footage", ktoré som doposiaľ videl. Toto je ich ďalší level, keď je celý film zaznamenaný akoby očami jedného človeka. Prehliadka múzea a ruskej histórie by mi ale dala viacej, keby som sa v tom vyznal. Aj tak je sled obrazov očarujúci, aj keď by ich mohlo byť menej. Komparzisti občas neistí a pozerajúci do kamery, ale mne to nevadilo, skôr mi to vyznelo milo. Som zvedavý, či niekto natočil alebo natočí niečo na jeden záber, aspoň virtuálne cez CGI. ()
Jako rusofilka dát míň nemůžu a ani nechci. Je sice pravda, že ten film je místy až moc dlouhý, jenže pro spoustu lidí taky jediná možnost, jak se do Ermitáže dostat. Glinkova mazurka je nádherná a takový zvláštní je i samotný konec plesu, kdy jedna šlechtična říká druhé: "Mám pocit, že je to poslední ples v mém životě..." No a když si domyslíte, co všechno přišlo potom... Prostě nádherně meditativní film...takový ruský, no... ()
Respekt za to, že se do toho někdo pustil, Nad 2000 herců, kostýmy a všechno natočeno na jeden záběr. Na druhou stranu ono je to jen ta přehlídka kostýmů a obrazů, zbytek je nic neříkající. ()
Film, který je vizuálním spektáklem, ale obrazově je naprosto impotentní. Vítězství poletující kamery a tisíců historických kostýmů nad obsahem... nad obrazem, nad významem. Význam Sokurovovi práce začíná pomalu sžírat trudomyslné a nostalgické bilancování vlasti. Sokurov byl silný v tom, že dokázal intenzivně vyprávět o velmi abstraktních, jemných, nesnadno uchopitelných tématech. Zdá se však, že s přelomem tisíciletí chuť vyprávět nekonkrétně ztrácí a stává se naopak pateticky konkrétním. ()
Film mě zajímal hlavně z technické stránky a z té mě opravdu nezklamal, bohužel mě film taky dost nudil, takže tomu víc než 3 hvězdy dát nemůžu. Nejsem přes úmění, dialogy nebyly zajímavé a předmět filmu byl pro mě celkově trochu ztracený a.. bezpředmětný. ()
Velice zajímavý nápad, avšak příběh celkem dost o ničem. Snad jen ty prostory ruského chrámu stály za pokochání. ()
Sotva lze vyjádřit bohatost, duchovní naplněnost, atmosféru a jedinečnost Ruské archy. Tento film si užije nejvíce ten, kdo je schopen se do filmu pohroužit a prožívat jej v koncentrovaném úžasu. Teprve poté se dostaví zvláštní druh dojetí, který je svou vnitřní silou nevyjádřitelný. Nemohu opomenout ani Glinkovu hudbu v úpravě Sergeje Jevtušenka. Hudba plyne z pozadí v jakémsi rádiovém efektu a tím podporuje autentičnost atmosféry. Geniální! ()
Neuvěřitelný film. Nejen po technické a organizační stránce (jediný záběr!), ale také výtvarným nápadem a výpovědí. Tohle je (taky) Rusko. Touha, potenciál, zklamání, štvanice, lesk a bída. Dojal mě Puškin s Natálií na schodech. ()
nádhera! je teda pravda, že místy je to zdlouhavé, takže dávám jenom ****, ale jinak jsem něco takového ještě neviděl - a to nejenom kvůli formě natáčení. poprvé jsem si připadal, že nesleduji historický film, ale že se nacházím přimo v té době - práce s komparzisty je perfektní. nádherná je i pasáž s obrazy - jenom na můj vkus by jich mohlo být více a lépe zabrané, aby jsme si je mohli pořádně prohlédnout :) no a závěr? něco tak silného jsem už dlouho neviděl. naprosto geniální! ()
Dvě věci mi na filmu vadily - ruština a nuda, s tím že ten jazyk bych překousl (stěží). Navíc mi ale vadilo to, jak nás "vypravěč" či "průvodce historií " tahá mezi turisty po muzeu. Kdyby to celé bylo vyklizené a bylo pojaté jako "obhlídka pána domu" či jinak...ale dělat to takhle? ne, tudy cesta nevede. Zajímavý námět * a za jednu další * umělecká díla ve filmu, do Ruska se přeci asi jen tak nepodívám :-P A kdy by tohle člověk jiinak viděl? Edit: teď jsem si přečetl jeden z komentářů ala "poučení pro Menzla...." Nevím jak se tohle dá srovnávat, kromě toho že jde o úplně jiný styl, žánr, záměr, provedení (které se mi u Obsluhoval jsem Angl. krále zdá narozdíl od Ruské archy bravurní. Menz není má modla, ale proti Králi je tohle, pardon, odpad, kdybych to měl srovnávat, což nechci). Pokud je Král snobárna, což se mi ani za mák nezdá, tak jsem skutečně kolosálním snobem. ()
Technický způsob, jakým byl film natočen a jak vznikl, je bezesporu originální, nevídaný, strhující, ohromující, dávající nesmrtelnou a nehynoucí slávu, respekt, obdiv a uznání, které si Alexandr Sokurov se svojí archou jednoznačně zaslouží, stejně tak jako všichni zúčastnění, kteří se na takhle obrovském projektu, bez jediného střihu, společně podíleli. Ačkoliv se může zdát, že Ruská archa je pouze efektivní ukázkou toho, jak lze natočit film, aniž by se používali klasické způsoby kinematografie, tak v mých očích je tento ambiciózní projekt něčím mnohem víc, než pouhým technickým zázrakem kinematografie. Využití kamery, jakožto skutečné postavy, která reprezentuje námi neznámého vypravěče, či návštěvníka, který zároveň reprezentuje nás, diváka, je společně s postavou neznámého Evropana jedinečným způsobem, jak lze do celé procházky Zimního paláce v Petrohradě, přinést onu přidanou hodnotu, která z pouhé ukázky historie Ruska, dělá nezapomenutelný, emocionální, povznášející, duchovní, osvobozující a jedinečný zážitek. Ruská archa je schopna uchopit diváka a na takřka sto minut ho zavřít do světa, ve kterém je mu prezentováno 300 let historie města pomocí různých místností, ve kterých se mění dané období, ve kterých se setkává s různými lidmi. Ono využití kamery jakožto diváka, nabízí realistický zážitek a pocit toho, že se skutečně nacházíme v útrobách paláce a máme možnost doslova zažít a procítit veškerou tu krásu, kterou nabízí stěny paláce společně s uměleckými klenoty v podobě obrazů, soch, výzdoby, ruské hudby, či literatury. Navíc vše obohacené o zajímavé myšlenky, názory, kompozice obrazu a hudby, která dokáže pomocí jediného záběru odzbrojit diváka a prezentovat mu čistou krásu, která je v umění nepochybně ukryta. Sokurov kormidluje Ruskou archu s obdivuhodnou a neuvěřitelnou lehkostí skrz celý palác a umožňuje nám nakouknout do vnitra duše celého Ruska. To, s jakou elegancí ovládá veškeré scény, pohyby herců, kamery, souhra komparzistů, hudby, kroků, je něčím tak nádherným a úchvatným, že lze těžko skrývat jakékoliv pocity. Kamera je skutečně úžasná, její neustály pohyb, přibližování, oddalování a schopnost zachytit veškeré detaily, ale zároveň si stále zachovávající status odstupu od všeho, je skutečným důkazem důmyslnosti, geniality a smyslu pro cit a detail. Nebýt oné vnitřní hloubky, lidskosti a citu, které je reprezentování skrz dialogy a umění, patřila by Ruská archa mezi další filmy, kde forma vítězí nad obsahem. Zde mohu s poklidným srdcem prohlásit, že zde jsou tyto dva aspekty na naprosto stejné úrovni, která umožňuje divákovi prožít zcela něco nového a nepředstavitelného. Film, který zahltí diváka nepopsatelnou krásou skrz historii a umění. Ačkoliv se může zdát, že film více míří na ruské publikum a znalce umění a historie, tak obrovskou výhodou je, že pro pochopení, uznání krásy a schopnosti procítit pocity, které vzbuzuje umění, není potřeba znát nějaké souvislosti, jazyk či historii dané země. Procházka historií, uměním a kulturou v té nejčistší možné kráse, kterou lze v kinematografii nabídnout a navíc je vše tak skutečné. Nenapodobitelný filmový zážitek, který si zaslouží veškerá uznání a obdiv ne kvůli tomu, jak vznikl, ale co skutečně v sobě skrývá a co nabízí. "Pane, pane. Je politování hodné, že tu nejste se mnou. Rozuměl by jste všemu. Podívejte. Moře všude okolo. Jsme určení plout navždy, žít navždy." () (méně) (více)