My z konce světa

Další z řady dětské seriálové předlistopadové produkce, seriál byl vyjímečný hlavně prostředím, ve kterém se odehrává. Horská chata, penzion, ve kterém své dobrodružství prožívá Jurka s Gábinou, jejich dva bernardýni, rodiče a starší bratr Vuka (Oldřich Vízner), nás ve 13 dílech vtáhl do života a práce horalů, horské služby i obyčejných lidí, kteří vyměnili život ve městě, za ten na horách. (09.12.2014)

Velice pěkný seriál z konce světa. Babička taky bydlela v takovém zapadákově, takže to pro mě byla taková srdcovka a hezké vzpomínky na mládí. Srdíčko zaplesá, když vidí tu spoustu sněhu o kterém si dnešní generace může nechat jen zdát. Rozhodně bych se nestyděl ji doporučit malým i velkým ke zkouknutí... U toho konce jsem čekal na navázání na druhou řadu či tenkrát na volné pokračování, ale marně... 80% (20.02.2016)

Oddechový seriálek, na jehož díly se pokaždé těším, byť jsou velmi nevyrovnané - v některých se toho odehraje skutečně mnoho podstatného a některé jsou jen "tlachání" o ničem. Přesto všechno je to pohodový rodinný "maloseriál" ze zajímavého prostředí se sympatickým panem Lukavským a mladým O. Viznerem :) Btw, nečekal bych tragédii na konci předposledního dílu... Příjemná atmosféra na vás může dýchnout, zvlášť, když máte rádi hory... (25.01.2009)

Na pomyslném konci světa stojí horská restaurace, kterou provozují dva šíleně hodní a šíleně tolerantní manželé mající spolu tři děti, dva bernardýny a prosperující penzion. Starší ze dvou synů, s domáckou přezdívkou Vuk, už vyletěl z hnízda a mladší Jurka v něm vidí nedostižný vzor. Se svými kamarády pak prožívá obyčejná klukovská dobrodružství a je v podstatě příkladným synem svých rodičů. Kdyby jím nebyl, tak by ho jistě přísný pan režisér Ludvík Ráža, srovnal do latě. Populární třináctidílný televizní seriál ze sedmdesátých let, který se čas od času vrací na obrazovky, těží především z přesně vybraného hereckého obsazení, které ač se to na první divácký pohled nezdá, vytváří jistou autenticitu prostředí, se kterým až důvěrně a především uvěřitelně v příběhu splývá. Ze seriálu je cítit určité zachování knižní předlohy, postavy mají spíše literární ráz. Bylo na hercích, aby jim vdechli život, což se podařilo. Větší počet dílů se však nakonec ukázal přehnaným pro příběhy, jejichž zápletky působí obyčejně a některé díly až roztahaně, ačkoliv jejich jednotlivá minutáž není ani půlhodinová. Herecké výkony, úvodní melodická titulková instrumentálka a v neposlední řadě řemeslně dobře odvedená režijní práce, jsou hlavními devizami seriálu pro celou rodinu, kterému se na televizních obrazovkách daří i po čtyřech dekádách na světě, a to se prosím podle tvůrců odehrává "na konci světa" a vznikl v době normalizace. Politickým hlediskem byl však nezatížen, ale zase se to nahradilo příkladnou prací horské služby. 60% (15.01.2014)

Standardní seriál předlistopadové dětské produkce nezklame, potěší, dojme, ale ne zcela upoutá. Své poslání, zpříjemnit ve své době dlouhé zimní večery svým dětským divákům, však určitě splnil. I pro dospělé byl a zůstává zajímavý v zásadě přesný průhled do fungování určitého typu pohostinského zařízení v jisté historické epoše. Standard v tomto případě neznamená průměr, ale zralé, věrohodné, vlídné i laskavé řemeslo, jakého není nikdy - dnes zejména - dost. Jeho přirozenou součástí jsou mj. kvalitní herecké obsazení, přesvědčivé ztvárnění dětských rolí a věrohodné představení horského, pro městského člověka poněkud výlučného životního stylu a prostředí. Nikomu neuškodí, rozhodne-li se po desetiletích být opakovaně, jen na krátkou chvíli jednotlivých epizod, malým dítětem, dychtivě hltajícím stálé nové a vždy nevšedně krásné okamžiky spontánně objevovaného života. (21.03.2008)