Bob hazardér

Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-) (14.07.2013)

Začátek filmu mě nadchl. Paříž 50. let někdy na pomezí noci a dne; po ulicích se potácejí ospalí lidé a vše je podbarveno nostalgickým jazzem a klidným hlasem vypravěče: ,,Toto je příběh, který se vypráví po celém Montmartru..." Kdyby se tam pak už nic víc nedělo, úplně by mi k pěti hvězdičkám stačilo jen nasávat tu výsostně francouzskou atmosféru. Bohužel ale zhruba v půlce se film úplně změní a z príma melancholického bijáku o životě kuplířů, prostitutek, hazardérů a lupičů-gentlemanů se stává konvenční a docela nudná gangsterka o vyloupení trezoru (konvence a nuda obzvlášť vyniknou při srovnání s geniálním a tematicky podobným Kubrickovým Killing natočeném ve stejném roce). Tento snímek má nesporné kvality a mnoho hezkých scén, ovšem poněkud je utopí v předvídatelném a nedotaženém závěru. (07.05.2013)

S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. (15.06.2014)

Dědeček všech heist movie natočený nenapodobitelně Jean-Pierre Melvillem. Když si zvyknete na pomalejší černobílý styl, tak si naplno užijete úžasnou atmosféru noční Paříže padesátých let korunovanou závěrečným podnikem, která dopadne jinak, než si při slovu "jinak" teďka představíte :). Potěšilo mě to, Bob je neskutečnej štramák, kterej toho moc nenamluví a ve svým baloňáku suše proplouvá příběhem, kterej inspiroval nejenom Dannyho Parťáky. Zkuste to. Jak už sem psal, musíte se naladit a musí být nálada, ale ten film dokáže odměnit. 8/10 (09.04.2015)

Filmy z prostředí podsvětí, hazardu a různých gangů jsem až na výjimky nikdy nevyhledával ani neobliboval, nicméně pozdější snímky právě z dílny Jeana-Pierra Melvilla jako Druhý dech nebo Osudový kruh pro mě ty jedinečné výjimky představují. O to víc mě zklamalo, že tentokrát se mi ani u Melvilla v tomto směru vůbec nezadařilo. Bob hazardér je pro mě svým způsobem velmi netradiční kousek nejen od Melvilla, ale i spomezi filmů téhle staré francouzské školy vůbec. Nemá pro mě napínavý děj, chybí mu i jakékoliv hlubší poselství či zajímavý přesah, vizuál tu působí až na pár záběrů v kulisách kostkovaně malovaných černobílých zdí naprosto průměrně a bez kouzla, stejně jako samotná fádní atmosféra a herci neznámých tváří nejenže ve většině případů postrádají charisma, ale ještě i navrch hrají nezáživně (a nejvíc to platí o hlavním představiteli Boba). Všechno ostatní za mě podrobněji napsal ve svém zasvěceném komentáři už Pierre a vlastně nemám, co bych dodával. Melville natočil podle svých milovaných amerických vzorů film, který na mě působil daleko nudněji a vyčpěleji, než většina těch dobových amerických filmů noir s Bogartem a spol. [40%] (04.01.2022)