Režie:
Jean-Pierre MelvilleScénář:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
Eddie BarclayHrají:
Roger Duchesne, Isabelle Corey, Daniel Cauchy, Guy Decomble, Howard Vernon, Simone Paris, Gérard Buhr, Claude Cerval, René Havard, Roland Charbaux (více)Obsahy(2)
Nade všechno miloval hru. Elegán Bob je legendou Montmartru. Jeho největší vášní je hazard. Při hře dokáže na všechno kolem sebe zapomenout. Toulá se po kavárnách a nočních klubech na Montmartru a kolem Pigalle, vždy pečlivě upraven. Všichni ho respektují, včetně policejního komisaře. Má chráněnce, Paola, který je synem jeho přátel. Ale Paolo je příliš mladý a lehkomyslný, než aby udržel tajemství poslední velké „rány", po níž toho Bob hazardér definitivně nechá. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (39)
Niekedy pozriem film len preto, že sa nachádza v knižke 1000 a jeden film, ktoré musíte videť prv ako zomriete. Nuž a všimol som si, že spústa kinematografických diel z citovanej knihy je len všedným, často konvenčným, ale v každom prípade len priemerným zážitkom. Na druhej strane, v knihe samotnej sa nachádza aj veľa experimentov a nevšedných filmov. Čím bližšie však autori postupujú k súčasnosti tak lovia v Oscarových vodách, prípadne sa akoby nepriamo zamerali na komerčné efekty titulov vybraných do publikácie. Bob hazardér síce k úplne najnovším titulom nepatrí, je to však čistý priemer, kedy po zaujímavom začiatku nasleduje veľmi únavná lupičská historka s rozvoľneným dejom. Pretože to čo vo väčšine amerických noiroviek slúži zdôrazneniu atmosféry ponurého príbehu - vykreslenie prostredia a postáv, nálada mesta, dlhé odmlky, odbočky a podobne - je u Boba hazardéra len prísadou riediacou už tak dosť plytký príbeh. ()
Jeden z tých filmov, ktoré glorifikujú zločinnosť. Teda aspoň v rámci medzí. Pohľad na ( väčšinou nočný ) život zlodejíčkov, hazardérov a kupliarov zalieza pod kožu a nejeden divák si musí v duchu povedať, aké by to bolo celé dni sa len tak flákať, pohárik tu, taneček tam, plné vrecká a stále obklopený mladými ( a chtivými ) čučoriedkami. Profesionálne natočený snímok, ktorý strhne. ()
Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-) ()
S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. ()
Klasická Melvillova pařížská gangsterka prosycená jazzem. Nestrhuje, neoslňuje, nenabádá, ale přesto poutá: je totiž radost svědčit elegantní ekvilibristice se silnou, integrální osobností, jejíž šarm se odráží od neméně přitažlivých exteriérů. Každé gesto, poctivě sejmuté jako sádrou snímače posmrtných masek, oslovuje a nejednou se i zdá, že reaguje na divákův zaujatý pohled. Jako v básni se lze zastavit na jednom obrazu a nechat děj plynout, protože zde se o nic nehraje, hra ubíhá výhrami a prohrami, a karty, o které skutečně jde, zůstávají nezamíchány v ruce toho, který vše sleduje… ()
Galerie (24)
Zajímavosti (6)
- Film sa od klasickej francúzskej gangsterky líšil väčším rozsahom nakrúcania na lokáciách, poetickým obrázkom Paríža, voľným rozprávaním i nezávislou produkciou. (Biopler)
- Postava Boba (Roger Duchesne) charakterizovaná ironickým, no zároveň láskyplným gangsterským hrdinom, je poctou snímke Asfaltová džungle (1950) a americkému noiru vo všeobecnosti. (Biopler)
- Claude Chabrol chválil dielo za jeho kvalitu nedokonalosti. Na Godarda zapôsobil film a najmä režisér tak, že ho obsadil ako spisovateľa Parvulesca do snímky Na konci s dychom (1960). (Biopler)
Reklama