Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí... Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjíždí ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa najdou svoje varlata v misce na stole... (TV Prima)
(více)Recenze (285)
No právě, "drama/komedie" a největší průser je, když jeden (Zuzana Stivínová) mimořádně dobře hraje - drama a druhý (Miroslav Donutil) hraje, co hraje - šišlá, patlá - komedii. Nepochopim toho Českého lva, fakt ne, pro mě je jeho výkon právě v kontrastu se Zuzanou čirá zoufalost. A věřte, že jak Chytilovou tak i Donutila mám celkem v úctě, takže to řikám velmi nerada, ale vzít si takovou látku a udělat z toho uslintanou šaškárnu s vyřízenou ženskou uprostřed........ to je humáč. ()
Český Lev 1 : Herec HR - Miroslav Donutil + 2 nominace: Herečka HR - Zuzana Stivínová, Střih ()
Klasická moralitka od Chytilový, v níž se asi chtěla už konečně vypořádat s těmi hroznými chlapy. No, nejlíp to vystihl Čtvrtníček v samém závěru, když v poslední větě filmu pronesl "To byla ale soda!" ()
Bohužel to není takové, jako poředchozí kousky naší první filmové dámy, nicméně její ne(plané) moralizování dokáže stále zaujmout, i když mi to místy zavání něčím jako "dobovým schématismem devadesátých let." Škoda. ()
Zklamání,přečtěte si knížku ()
Úchylárna na entou. Kam se na tohle hrabe jakýkoliv jiný český film. Tohle už je extrém, na který se ALE nezapomíná. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil v celkem svižné road-movie, která se nečekaně zvrhne do dost nechutné bláznivé, ale docela povedené komedie, u které jsem nedokázal poznat, s čím na mě příjde pak. Zase se jim se životem naloží tak jak bude zdrávo a vše se srovná do vah osudu tak jak to má být. Pasti, pasti, pastičky je kravina, s povedenými herci, která je, nechci řikat špatná, možná jen relativně nepovedená, ale těžko se na ní zapomeno. A takových českých filmů je málo. ()
Na pomery ceske komedie spise prumer, ale kdyz si vezmu jaky blbosti nataci treba Soukup jedna se v ramci soucasne tvorby spise o nadprumer. Nutno uznat, ze misty se jedna o skutecne povedenou komedii. ()
Vera Chytilova po Dedicstvi natocila uz len filmy z uplne inej galaxie. V tom zlom slova zmysle. ()
Úlet obsahem, zálet formou a bohužel i většinou zoufale neohrabanými hereckými výkony, z nichž nijak nevybočují oba hlavní mužščinové - pablb Donutil i prkenný "tvrďák" Hanák. Dívat se na to ještě dá, především díky solidnímu prvotnímu nápadu. Na další zhlédnutí ale čím dál tím horší. ()
Ježiš to byla sračka. Něco tak nudnýho jsem už dlouho neviděl. Chytilový režie je naprosto debilní a nudná ostatně jako celej film. Jediná chvíle kdy jsem se zasmál když se na scéně objevil Lasica s tou jeho debilní parukou. Všichni tam hrajou špatně, až na Donutila kterej je famózní. A za něj je taky ta jedna hvězdička. ()
Tyhle kluky můžu s Chytilkou snad vždycky. Příjemný film, který pohladí, ha. Luboš Svoboda (aka Michal) je vážně meganeherec. ()
Vědomí, že Chytilová se snaží některé vlastnosti mužů nejen zkritizovat, ale i zasměšnit, mi umožnilo nahlížet na přehrávané Hanákovo drsňáctví a uslintané Donutilovo rádobydůležité pablbství, jako na poměrně adekvátní prostředky. Proč ji za to hanět, když v samé podstatě tyto vlastnosti jsou směšné, byť nejenom směšné. "Seš jízlivej jak Chytilová," mělo by se mezi lidem říkat. Na druhou stranu s sebou ono zesměšnění přineslo i určité pokřivení a odchylku od reálnosti, které filmu, společně s některými estrádními, významem málo nosnými, byť i vtipnými vložkami (Vávrovi je zle, Čtvrtníček policajtem), jen berou. Slabé ***. ()
Ani komedie, ani drama, ani moralita - jen neuchopitelný pokus, který neví, co chce říct. ()
Celkem v pohode film, jehoz jedinej problem je slabsi scenar a zbytecna delka. Prvni hodinka je fakt fajn, Hanak i Donutil jsou dokonaly, dialogy jsou vtipny a sem tam padne naka vostra hlaska. Jenze pak film uvizne na mrtvym bode a do konce filmu se tam postavy jen tak motaj a nic moc se nedeje, navic samotnej konec je krapet divnej. Nicmene i v tech nejslabsich chvilkach zachranujou film herci, takze to na ty 4* bude. ()
Výjimečnost Věry Chytilové je podle mě v tom, že zatímco většina českých režisérů se snaží diváky sdružovat, tmelit a konejšit, ona chce všechny rozhádat. Úplně klidně natočí posměšnou grotesku o dvou machistických prasatech, která znásilní ženu a ta je na oplátku vykastruje. Ten film má daleko k řemeslné dokonalosti, není vůbec názorově vyvážený atd., ale taky se o to vůbec nesnaží. Chytilová nechce diskutovat, nechce předkládat věcné argumenty, není korektní. Je to rázná - někdo by řekl hysterická - rozhněvaná žena, která každým filmem cosi nepříjemného zakřičí a s uspokojením pak sleduje nadílku polemik, kterou tím vyvolala. Pastičky jsou - stejně jako Hra o jablko - film jednostranně zaměřený proti mužům: Tvrdí, že muži jsou sobecká, sebestředná, sexem posedlá zvířata, neschopná přijímat odpovědnost. Efekt filmu je účinný: ženy jsou režisérce vděčné, že tak břitce řekla něco, čeho by se samy neodvážily a sama nese na svých bedrech následky v podobě odsouzení od - a to je zajímavé - jiných žen. Všimněte si totiž, že Chytilovou nejhlasitěji kritizují vesměs zase ženy. Muži jsou extrémismem toho filmu dotčeni, protože vědí, že takoví nejsou, ale aby to dokázali, musejí zatnout zuby a předstírat, že kritiku "takových" vpodstatě vítají. No a mazaná režisérka se neviditelně směje za svými tmavými brýlemi, protože i zcela průměrným filmem dosáhla toho, co chtěla. 60% ()
Hodně zajímavý námět, který totálně pohřbil přiblblý scénář. Docela se divím, že Chytilová, Donutil a Hanák se tomuhle upsali. Škoda dalo se z toho vytřískat hodně....... ()
Tohle už je moc karikované na to, aby to zvládlo ještě o něčem vypovídat. Působí to spíš jako nekonečná křeč a tvůrčí bezradnost. Jako by Chytilová hodně moc chtěla předvést kritický pohled na svět, ale přitom nevěděla jak. ()
Svatá prostoto. Chcanky, chcanky, sračičky... :-( . . . Z chytilovské či sklepácké poetiky nezbylo nic, jen hýkání T.H., kuňkání M.D. a pitvoření se dalších - své texty toporně deklamujících "umělců"... Jó paní režisérko, deset let před tím jste to dělala ještě aspoň zajímavě, tohle je upocené a stupidní - a nebýt Zuzany Stivínové - byl by to snad opravdový odpad. Tragické konce kdysi herců a umělců, propad do sraček postkomunistické pisskultůry. Jen se to tváří trošku alternativně. Jinak ale trošku s Troškou do latě, dolů gatě... - - - P.S. Já vážně nechci, aby to vyznělo vulgárně :-( Pochcat... ()
Docela neotřelej námět, kterej se ovšem dostal do pracek Chytilový a ta to natočila svym typickym stylem. Z filmu je opět znát její snaha provokovat, až šokovat, z těch podivnejch úhlů kamery jsem měl občas pocit, že kameraman celý natáčení prochlastal. Navíc Donutil s Hanákem ve všech filmech hrajou furt to samý. Ale na druhou stranu musim uznat, že se tam našlo i pár povedenejch vtipů a něčemu jsem se i zasmál... Nicméně filmům od Chytilový se spíš vyhejbám a tento film mě jen přesvědčil o tom, že zřejmě o nic nepřicházim. ()
Zpackaný film. Osnova: bezohledná mužská poživačnost – sexuální delikt – kastrace – následky je výborný nápad. Spojení tohoto motivu (skrze obecný mužský expanzionismus) s problémem české mafiánské politiky a bezohlednosti k hodnotám (třeba k životnímu prostředí) je rovněž pozoruhodné a podložení toho všeho různými obrazy samcovství dává při jméně Chytilová čáku na skvělou provokaci, jejíž kruh uzavírá „odpouštěcí“ reakce hodného snoubence – ekologa. Jenže zůstává jen u příslibu. Kromě zdařilého závěru je to upatlané, splácané a přeplácané. Celek se beznadějně rozpadá do několika při sobě nedržících poloh a některé jeho segmenty patří do odpadu. Na různé přehnané a těžko uvěřitelné momenty jsem se zkoušel dívat jako na expresivní vyjádření obecných jevů nebo něčeho skrytějšího. Ale nešlo to. (Jedná se třeba o úvodní scény Hanáka a Donutila s partnerkami, samozřejmost, jaká se předpokládá u mužské ochoty znásilňovat, dementnost postavy náměstka, karikaturu milionářské dcerušky.) Různé vyloženě trapné momentky nebudu ani zmiňovat, snad jen střílejícího bodyguarda v nemocnici, který byl opravdu daleko za hranicí únosnosti. K celku: Chce se po mně, abych sledoval drama ženy vzpamatovávající se ze znásilnění nebo se hihňal okolní grotesce? Pokud jde o zobrazení korupční politiky a všemocnosti bohatých, nepřekračuje úroveň tupé olmerovštiny. A k tomu ten trapný Donutil. Jsem přesvědčen, že Českého lva za tuto roli získal s ohledem na to, jak svým dementním projevem dokonale vystihl dementní koncepci postavy. (Její směšnost je sice zcela na místě, ale asi by neměla připomínat filmy jako Ještě větší blbec....) Naopak vynikající je představitelka Lenky, nezklamal Hanák. To také byly jediné přesvědčivé postavy, držící aspoň základní kostru díla nějak při životě. Hanákova postava v samotném závěru vyšumí do ztracena, což se snad dá chápat jako záměr - přes náznak reflexe vlastního dramatu zůstává jen anonymním přisluhovačem. Velmi dobré jsou sklepácky rozmáchlé duety Hanáka s Vávrou, jenže co s tím v tomhle filmu? Jinak snad ještě stojí za zmínku typově dokonalý představitel snoubence, jehož nevěra s proradnou kamarádkou dobře vystihuje průšvih tohoto filmu: tlačení na pilu, které celou výpověď shazuje. Konkrétně ta nevěra sice není nevěrohodná, ale pro problematiku mezi znásilněnou a jejím snobencem křiklavě přebytečná, celé to zabíjí. Až závěr, k němuž to má celé směřovat, je silný a přesvědčivý. Ale teprve finální pohled na bilboard „Bachovy koule“, poté, co byla hrdinka odvezena někam na psychinu, umožňuje dát celému filmu za pravdu. Škoda. Ať už moralizující drama nebo pitvorná komedie či oboje dohromady, mohlo to být mimořádné, v nejlepším smyslu slova angažované dílo. Bravurně rozvinuté myšlenkové schéma, chytilovské téma par excellence, k tomu její břitvoostrost, množství dobrých momentů i momentů prozrazujících autorčin rukopis. (Někde ovšem spíš pod dojmem vykrádání sebe sama, třeba šéfka a záběry na ni – viz Faun). Výsledkem je prasopes, navíc hýkající a ještě s idiotským názvem. Z osmi viděných děl mé oblíbené tvůrkyně první zklamání. Jakoby to netočila ona sama, nýbrž nějaký její ortodoxní epigon bez talentu. Ocitá se v závěrečné situaci své hrdinky: dusíc se spravedlivým hněvem, křičí svou pravdu a odsudek tak nešikovně, že místo aby obrátila pozornost na svou při, budí dojem patologické ukřičenosti. Abych zakončil příjemněji: co ten úplněk při kastraci? Že by odpověď na Buňuelův řez dívčím okem? () (méně) (více)