Große Fallen, kleine Fallen
Traps
Režie:
Věra ChytilováScénář:
Věra ChytilováKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Jiří ChlumeckýHrají:
Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Eva Holubová, Dagmar Bláhová, Milan Lasica, Karel Roden, Lucie Vačkářová, David Vávra, Jiří Macháček (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Petr je architekt a má přítelkyni, kterou ale u sebe moc nechce. Ona s ním naopak hodlá počít dítě. Pepa Dohnal je poslanec, je už roky ženatý a jeho život ovládá stereotyp. Oba se znají ze školy a jsou v obchodním kontaktu s mafiánem jménem Bach. A oba dorazí na večírek, který pořádá. Když druhý den společně odjíždějí, naberou stopařku Lenku, které došel benzin. V lese ji znásilní a Lenka upadne do bezvědomí... Když se probere, tvrdí, že si nic nepamatuje, a nechá se odvézt domů. Pozve muže dál a uspí je. Lenka je veterinářka – násilníky vykastruje, nechá je jejich osudu a odjíždí ke kamarádce Anně, která o Dohnalovi a Bachovi píše článek. Petr a Pepa najdou svoje varlata v misce na stole... (TV Prima)
(více)Recenze (285)
Jediné co mi z filmu uvízlo v hlavě jsou varlata s vejci (anebo vejce s varlaty?) jako minutka. Jinak vcelku průměr TV tvorby. ()
"Ty vole, já to tam nemám!" No Donutil umí i lépe, ale je tam pár světlých momentů. Takže slabší 3* ()
Skvělý Miroslav Donutil a sympatický Tomáš Hanák v povedené české komedii Věry Chytilové. ()
Drsnému humoru paní Chytilové rozumím, proto také patří mezi mé nejoblíbenější režiséry. Do pastí a pastiček se ve filmu chytili všichni, ne všichni z nich však vyšli beze ztrát. Na začátku zvítězila hrubá síla, na konci intriky vykastrovaných i nevykastrovaných jedinců. A jak se říká - pro dobrotu na žebrotu :-). ()
Správně!!! Uříznout jim koule, násilníkům! ()
Mno, trošku jiná komedie. Aneb ty vole, já to tam nemám.... Výborný Donutil. ()
Nou, tohle vážně není komedie ani trochu, je to spíš taková hodně černá a hodně drsná moralita/satira. V rámci tvorby Chytilové nic nového, jen ještě vyhrocenější a ostřejší podoba "Kopyt". Všechny hlavní postavy tu jsou "šmíra" - politik, architekt, Bach, novinářka. Jedna postava je tu čestná, ale hloupá - Michal. A jedna tu je čestná, ale posléze "šílená" - Lenka. Ač to není komedie, smál jsem se hodně, jenže se tu člověk nesměje, protože by se smál něčemu příjemnému, ale směje se, protože vidí tu špatnost, smál sem se tý šmíře, tomu hnusu, tý absurditě...smál sem se ale i tomu, jak to hráli Donutil, mě ta jeho kreace, zde zcela vhodně přehnaná, přišla nesmírně vtipná, smál sem se Hanákovi, který prostě tydle typy hrát umí, nesmál sem se Stivínový, protože u ní se nebylo čemu smát, trochu sem se smál těm scénám s nehercem, který hrál Michala, protože ty scény vytvořily úžasný nesoulad mezi profesionálním herectvím a neherectvím, což byl chvílemi velmi zvláštní mix trapnosti a autenticity, nakonec film vyzněl dost hořce a dal spíše zapravdu té zkaženosti a šmíře, která bez problému vždy zvítězí nad snahou o spravedlnost, to je diskutabilní, zda ano, či ne...závěrečná Čtvrtníčková hláška už na vyznění filmu celkově mnoho nezměnila...film to není dokonalý, ale velmi zábavný a velmi znepokojivý...a stále aktuální. ()
Místy sranda, místy nuda, místy trapné...Dávám 30% ()
A přeci je to pořád stará dobrá Chytilová - morální nekompromisnost, těkavost a vizuální nervozita, nadsázka a mísící se stylizace, snaha o aktuální společenský přesah... Pasti, pasti pastičky mají velmi blízko tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam i co se týče atypicky "bohémského" a rozvlátého zobrazení světa novodobých podnikatelů napojených na vysoké politiky i propojení motivu sexuality se zodpovědností a krutým trestem. Přesto je motiv msty a jejího zničujícího vlivu na všechny zúčastněné (včetně mstitelky) stále více rozmělňován v průhledné politické satiře s řadou nepříliš životných karikatur (např. naprosto nevěrohodný manžel hrdinky prosazující se jako ekologický aktivista a vyděrač, vlezlá novinářka) a vyvrcholení na meetingu, v němž už není hrdinka ničím než pološílenou hysterkou není již výrazným morálním apelem, na jaký jsme u režisérky zvyklí. Naopak vše staví tak trochu na hlavu, topí se v nerozhodnosti a východisko nachází v násilném utnutí děje, které ani žádný ortel ani rozuzlení pro zúčastněné nenachází. Film tudíž od samotného provedení pomsty stále více tápe, vypomáhá si několika momenty, které se spíše hodí do přízemní situační komedie a jako by si sám s morálním hodnocením postav nevěděl rady. Především díky kreacím dvojice Hanák-Donutil neustále baví, avšak zmítání jejich postav v křečovitě sestaveném mumraji rozhodně nevede k naplňujícímu a přesvědčivému zážitku. ()
Na české poměry dost povedená černočerná komedie. Tomáš Hanák i Miroslav Donutil jsou dostatečně přesvědčivý a režisérka Věra Chytilová si to evidentně vychutnala.. Nedoporučuji ke schlédnutí pokud máte nějaké problémy s pohlavním ústrojím!!! ()
Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. ()
Dal jsem si hodně na čas, než jsem se na tenhle snímek podíval, a určitě nelituji toho, že mi to trvalo tak dlouho. Pro mě není o co stát. Ta zápletka je dobrá, úvod je výborný, ale jakmile dojde na kritiku společnosti, mám poct, že paní režisérka chtěla říct tolik, že se v tom nakonec sama ztratila. A že mám Donutila rád, tak snad ještě nikdy mi nepřišel tak otravný. Asi to je proto, že on opravdu jinak nehraje. ()
Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. ()
Film Věry Chytilové je opět kritikou naší společnosti, kdy vítězí korupce a násilí nad pravdou a morálkou. Pasti pasti pastičky jsou takový mix společenského dramatu s komediální nadsázkou, který jakou u dřívějších filmů Chytilové funguje perfektně! Já tyhle její filmy prostě miluju, ať už jde o dané téma, nebo její roztřesenou kameru anebo skvěle požitou hudbu (u tohoto filmu si hudební dramaturgii dělala sama Věra Chytilová). Jedinečná režisérka - jedinečné filmy. ()
Na to jak babku chytilovou nemam rad, toto se ji vazne povedlo. Ono je to neco jako Kopytem - nejedna se primarne o komedii - coz verim, ze vsichni nezkousnou. ()
Tak to opravdu nemusím. ()
Chytilová už po revoluci není, čím bývala dříve (kromě Dědictví). Pastičky nemají dobrý scénář, takže to ani jako film nemůže dopadnout moc slavně. Zuzana Stivínová jako Lenka se snažila, s mužskými herci to bylo horší, například Donutila mám ráda čím dál míň, spíše se u mě zařadil mezi herce ignorované až neoblíbené. Opět je tu velké téma k zamyšlení, předně třeba to, kdo byl vlastně oběť, pak také můžete dumat nad tím, jak lidi hlásají něco o morálce, ale chovají se úplně jinak. Možná trochu nesourodé, ale musím se přiznat, že jsem to čekala ještě horší, takže mě to v něčem i docela překvapilo. ()
Kdepak, s filmy Chytilové nikdy kamarádka nebudu. Nesmyslná délka, otravné nesympatické postavy, mám pokračovat? ()
Mě osobně se teda hereckej výkon Stivínový vůbec nedotknul ... tu by měli zavřít jako blázna nejenom ve filmu, ale i v reálným životě... ()
V prvni polovině jsem se bavil, Donutil, Hanák, všichni byli dobří. Film se vyvíjel skvěle. pak se z něj ale stala morální nuda, kritika mužů, blbost. Chytilka stále není ve formě jako byla před revolucí. ()