Sedmikrásky

Tento film som musel vidieť viackrát, než som mu prišiel na chuť. Bolo nakrútených veľa filmov, ktoré slúžili režisérovi iba na to, aby sa zbavil svojich démonov alebo aby sa vybláznil. Z tejto druhej kôpky sú Chytilovej Sedmikrásky. Myslím, že je zbytočné hľadať v ňom nejaké veľké symboly, podobenstvá a posolstvá. Treba sa iba pozerať a baviť sa, aspoň tak, ako sa Věra Chytilová mohla baviť pri ich nakrúcaní. Po čase som si Sedmokrásky pozrel opäť a bavil som sa ešte viac, ako v predošlých prípadoch. Takže hviezdička navyše sa hodí. A porovnateľne ma bavia užívatelia, ktorí sa rozhorčujú nad filmom s intenzitou niekdajších súdruhov a veselo prideľujú hviezdičky Sawom a Lidským stonožkám. (13.10.2013)

Nejvýmluvnější na tom stejně byla ta anekdota, kdy 17. 5. 1967 vystoupil ve vládě soudruh poslanec Prušinec s interpelací a památnou větou: "My se ptáme těchto kulturních pracovníků, jak dlouho ještě všem poctivě pracujícím budou otravovat život, jak dlouho ještě budou šlapat po socialistických vymoženostech, jak dlouho si budou hrát s nervy dělníků a rolníků, a vůbec, jakou demokracii zavádíte?!" Patrně nechtěl plavat s novou vlnou. (03.02.2009)

Dadaistický experiment Věry Chytilové je dílem navýsost originálním, obrazově vytříbeným a vskutku neopakovatelným. Krom úžasné práce s kamerou a výtvarným pojetím tenhle film zaujme i prací s hudbou a zvukem. Chápu hodnocení nadšená i odmítavá (a příliš nerozumím těm uprostřed). (06.02.2009)

Slepice byly, jsou a budou. Proč z nich dělat hlavní postavy filmu? (31.10.2010)

Sedmikrásky, můj pubertální strašák objevování československých filmů 60. let. No dobře, jdeme na to po čase znovu... Z uměleckého hlediska je film velmi zajímavě natočen, figuruje tu působivá kamera, zajímavá hra s barvami a obrazem. Pokud jde o děj, ten je, jak to už u některých filmů tzv. nové filmové vlny 60.let bývá, hodně chabý a originalita způsobující nadšení upadá do stereotypu a po nějakém čase může i nudit. Film je plný nadsázek, dá se při něm i zasmát, zvlášť scény z nočních podniků považuju za povedené, přítomní pánové u stolu jsou zajímavým osvěžením filmu, v jednom baru zase k tanci zní skvělá skladba Jiřího Šlitra se scatem v podání Evy Pilarové. Ovšem některé pasáže, ve kterých účinkují pouze "ty dvě žáby", jsou k nevydržení a působí až příliš provokativní i po 50ti letech od vzniku. A to jsou obě "žáby" neherečkami zahrané velmi trefně! Tady koukám, se jmenují obě Marie, ve filmu jsou ale oslovovány různými Jinými Jménami, většinou od J (Jarmilka, Jiřina, Julie,...). Z posledních 20ti minut mě zaujala snad jen scéna, jak jedou v malém nákladním výtahu. Velká luxusní hostina by myslím vyzněla lépe, kdyby se aspoň na chvíli v hotelu objevilo víc účinkujících. Pasáž s upratováním haly, kde si obě Marie šeptají, jaké jsou už dobré a hodné a budou konečně pracovat, a při tom servírují rozbité talíře a na to zvyšky pováleného jídla, tohle Chytilové opravdu nezbaštím, byť její myšlenky z tohoto filmu více méně chápu (alespoň myslím :o)). 55% (16.09.2016)

Miluju <3 (02.05.2020)

Tak na tohle nejsem dostatečně umělecky vybaven. Provokativní, ohromně nápadité, šílené, stupidní. Film prakticky neobsahuje jediný dialog, věty navazují buďto volně nebo vůbec. Děj se nedostavil, pochopení nemožné. Ivana Karbanová byla fakt kost! Umím si představit, kolik lidí asi kombinace pražského protahování a až puristicky spisovných koncovek dokáže nasrat. (29.05.2013)

Ak by to nebol akože protest proti režimu, tak je to odpad. Rádoby umelci si aj dnes myslia, že proti režimu treba protestovať neartovou dekadenciou. Za slobodu treba bojovať, ale sloboda nie je anarchia. Žiaľ tento názor zdá sa rezonuje už aj v takzvanej demokratickej spoločnosti dodnes. Slobodu si zamieňajú s tým, že si každý môže robiť, čo len chce. (03.10.2018)

Hodně provokativní a odvážné. Ale to je asi tak všechno. (30.05.2022)

Druhové jméno pro Sedmikrásky? Hravé. Ta hravost byla patrná na scénáři a režii Věry Chytilové i na Mariích alias Jitce Cerhové a Ivaně Karbanové. Místy přímo obrazové obžerství, které není pro konzumního diváka. A musím přiznat, že i mně se občas zajídalo, ale zase díky nápaditým a vtipným dialogům jsem se celkem bavil. Být film o deset minut kratší, možná bych byl spokojenější. Rozhodně to podobenství o hledání se ve světě, který převážně tvoří plovárna, byt, restaurace a nádraží, stojí za zhlédnutí a zamyšlení. Zajímavý komentář: krtek3. (01.02.2009)

K nové vlně všeobecně nemám kladný vztah, a k tomuto snímku jsem přistupovala s předsudkem, že budu mít možnost vidět, kterak byl položen základní kámen zhovadilostí v českých filmech, kterým se v posledních letech tolik "daří". Ale opak byl pravdou. Nejen, že po vizuální stránce snímek minimálně zaujal, ale absurdní nápady a výroky obou protagonistek byly natolik zábavné, že jsem se neubránila smíchu. Možná i proto, že se mně bezděky vybavila vlastní telecí léta, kdy jsme si nudnou cestu busem ze školy zpestřovali trháním papírků, které jsme následně umísťovali kudrnatým spolucestujícím do vlasů (v rovných kadeřích se papírky neudržely). Bavili jsme se přinejmenším stejně dobře, jako dvě Marie při svých, pravda, hodně drsných žertících. (23.02.2009)

Sedmikrásky doslova od první minuty a od první pronesené repliky jasně odhalují Chytilové základní režijní slabiny. Ačkoliv jde o vizuálně nesmírně zajímavé a svěží dílko, herectví (zvláště dialogy) jsou dosti otřesné. Nejde ani o vybroušené herectví profesionálů ani o přirozené neherectví amatérů, jakým vynikají například raní Formanové, nýbrž o podivně křečovité a stylizované "herectví" několika (zřejmě) neherců. Chytilová těmto postavám odnímá to nejzajímavější, co mohli svým (ne)hereckým projevem přinést, totiž autentičnost a spontaneitu. Jeden z výrazných výrazových prostředků Československé nové filmové vlny tím vlastně obrací zcela naruby. Výrazná stylizovanost má samozřejmě i svoje přednosti, především už zmíněnou vizuální složku u níž lze mluvit o určité opulentnosti a touze po překvapivosti v kombinaci s hledáním esteticky působivých záběrů, a dále formální neuspořádanost a kolážovitost, která je rozhodně spíše dadaistická než surrealistická. Vedle Chytilové, jejíž hlavním přínosem je zřejmě značné "povolení opratí" a touha po experimentu jako výchozím tvůrčím přístupu, se na tomto výsledku evidentně výrazněji podíleli kameraman Jaroslav Kučera a výtvarnice Ester Krumbachová, která se také, spolu s Chytilovou, podílela na kompletním přepsání Juráčkova námětu. Jím zamýšlená "studie morálně rozložené mládeže" se ve filmu vlastně naprosto ztrácí a lze ji spíše jen tušit než jasněji sledovat a definovat. Tímhle přístupem ostatně Sedmikrásky výrazně připomenou o něco mladší Jakubiskův film "Vtáčkovia, siroty a blázni "... Suma sumárum: Filmový zázrak se rozhodně nekoná, jakkoli jde opravdu o jeden z nejzajímavějších Chytilové filmů. Spíše jde o drtivé vítězství ne zcela zvládnuté ale velmi zajímavé formy nad vcelku nicneříkajícáím a vyprázdněným obsahem... Celkový dojem: 65% (21.01.2012)

Jakkoliv jsou Sedmikrásky po dějové stránce nestravitelné a jakkoliv by člověk dvě Marie v některých chvílích nejraději zabil, pro mě je nejpodstatnější výtvarná stránka, která je naprosto geniální a díky ní nemohu od filmu - stejně jako když jsem ho před těmi pěti lety viděla poprvé - odtrhnout oči. (01.02.2009)

Film Sedmikrásky je velice provokativní záležitost, která je plná barev, podmanivých obrazů, nečekaných skoků v ději (pokud zde vůbec nějaký je), přičemž tomu všemu vévodí dvě naprosto zkažená děvčata, jejichž konání a jednání s jinými lidmi je velmi kontroverzní. V rámci vizuální stylizace je tento snímek hodně nápaditý, o tom žádná. Ale mně osobně vadily obě hlavní představitelky - chápu, že měly být zkažené, ale vedle toho byly dosti otravné (v tom špatném slova smyslu) a mluvily jako (trochu přisprostlá) děvčata z prvního stupně (což mě fakt iritovalo). Ale téměř závěrečná scéna, ve které obě dívky naprosto zničí hostinu a poté se houpou na lustru, byla velice dobře natočená a nezapomenutulná. Zkrátka film, u kterého jsem si už u úvodní scény říkal, že to nebude pro mě to pravé ořechové - a moc jsem se nespletl. (29.04.2013)

V Polsku se dodnes jako výraz nepochopení říká úsloví "je to jak v českém filmu". Používá se to prý od dob, kdy Polákům pustili do kin Chytilovou.....Je to, že má film chaotický střih a kameru, divnou hudbu nulovou story a a nudný děj známkou umělecké kvality? Když tady koukám na místní výkřiky typu "Vadí, nevadí, miluju paní Chytilovou", "sedmikrásný film" "skvěle jsem se bavil" apod. mám trochu pocit, že jsem z jiné planety. Souhlas s gudaulinem (takovéhle filmy můžou vzniknout jen když stát dotuje "umělce" opravdu štědře) a s dobytkem (radši koukat z okna). (01.02.2009)

Jestli jsem to dobře pochopil, tak kdo si u filmu dovolí říct „škoda jídla“, tak schvaluje zlo válek. Už z tohoto paradoxu je vidět, že Chytilová sama neměla jasno, co chce říct a proti komu/čemu brojí (protože film má vlastně dva konce), hlavně když to bude co nejvíce artové po všech stránkách, klidně bez účelu a vnitřního smyslu. Dívat se na tohle dá jen chvíli - nikam se to nevyvíjí, nic to neříká, ani vnitřně to nikam nepostupuje, jen se dokumentuje jedna situace za druhou a řadí se k sobě bez ladu a skladu. Když vezmu jen čistě divácký pocit, nedalo mi to nic umělecky, poeticky, atmosférou, sdělením, nic. (11.07.2019)

Úlet. Teď to nemyslím špatně, ale něco takového vážně mohlo vzniknout maximálně za permanentního používání narkotik celého štábu. Asi nejšílenější film, jaký jsem kdy viděl, který se nepodobá ničemu, co jsem kdy viděl. Občas jsem ani nevěděl, nakolik "dobře" jsem si podobenství a metafory ve filmu vyložil, ale obě Marie mě bavily a i pokud po poselství filmu nepátráte příliš do hlouby, je to zábava jak humorem obou postav, tak originální kamerou či použitím filtrů atd. Velmi příjemné překvapení, nenapadlo mě, že by se mi to líbilo. (24.01.2016)

Poněkud mě zaskočil příkrý konec, kterému nic nepředcházelo jak dějově (ale děj není to o oč tu běží), tak ani ve významové rovině. Na první shlédnutí byl pro mě konec asi až moc experimentální a z kina jsem odcházel se smíšenými pocity. Jinak jsem se u filmu skvěle bavil už od samého počátku. (23.08.2008)

Formálně zábavné a odvážné, ale jinak...? (27.04.2012)

Když jsem se s filmem setkal poprvé, po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi ty dvě hrdinky lezly brutálně na nervy a neuvěřitelně mě sraly. Po čase jsem se ale rozhodl, že těm třem holkám (Chytilová, Marie a Marie) dám ještě jednu šanci. A nakonec jsem jim i přišel na chuť. Obě hlavní představitelky si natáčení zcela určitě užívaly, což se promítlo i do celkového vyznění filmu. Jen mi trochu připadá, že počáteční zkaženost obou děvčat, později již eliminovaná jen na marnivost a obžerství, čím více se blížil film k závěru slábla a slábla a divák si je zamilovával více a více. Což je, myslím, ke škodě filmu. Ale je to typická Chytilová, tak jak ji má laskavý divák rád. Možná škoda, že film, kromě dvou hlavních představitelek (chtěl bych být alespoň chvíli motýlem a ani by mi nevadilo mít srdce proklaté špendlíkem), zaujme hlavně formou (kamerou, střihem a výpravou) a ne obsahem. Jsem však rád, že jsem filmu tu druhou šanci dal. Asi ho dám ještě párkrát, abych odhalil mnohá jeho možná skrytá poselství a trochu si s holkama zazlobil. (04.01.2013)