Lovec jelenů

Velenudný rozjezd (svatba, lov) se po přesunu do Vietnamu změní v parádní drama (ruská ruleta v zajateckém táboře), které sice po návratu domů zase upadne do nudy, ale na konci se film ještě zablýskne vynikající scénou, kdy de Niro hraje naposledy ruskou ruletu s Walkenem. Bez rychloposuvu bych ten film nikdy nedal. Holt, Cimino. (16.10.2006)

Není to film o válce ve Vietnamu (kam je situováno nanejvýš 40 minut), je to film o válce po Vietnamu. Lovec jelenů je ohromný, obdivuhodný film. Nesmírně odvážný a očekávající diváka, který je ochoten naslouchat. Přesto mi na mysl opakovaně přicházela otázka „Není toho zbytečně moc?“. Musí otevírací část, zahrnující všehovšudy svatbu a jeden lov, trvat celou hodinu? Musí Michaelovo závěrečné hledání Nicka zabrat snad patnáct minut? Nejde o umělé natahování? Lidé, jež vydrželi Lovce fascinovaně sledovat celé tři hodiny, jistě nebudou souhlasit, ale jestli zde existovala nějaká schůdná cesta k postavám, nebyl jsem při jejím hledání úspěšný. Tři charismatičtí herci v hlavních rolích, neméně skvostné obsazení rolí vedlejších (Meryl Streep ční nad všemi oddaně milujícími ženami, jimž válka vzala důvod milovat)… Bohužel stále pouze herci, jejichž výkony jsem obdivoval, jejichž jednání mě zajímalo, ale jejichž příběhy jsem nespoluprožíval. Mezi jinými filmy spjatými s Vietnamem tento už kvůli jeho délce těžko přehlédnete, při srovnání s podobně okázalou Apokalypsou i mnohem méně okázalým Návratem domů se však nemohu ubránit dojmu, že Lovci jelenů ty dlouhé roky ubraly z působivosti. 80% Zajímavé komentáře: Lavran, Satan, Vronsky, efko, Ligter, xavierr13, marlon (08.10.2011)

(1001) Nevím, jestli mě film opravdu neoslovil, nebo jsem se na něj jen dívala ve špatné náladě. Já jsem sice neměla špatnou náladu, naopak, měla jsem abnormálně dobrou náladu, a v tom to právě vězí: Má mysl byla asi na takovém obláčku, že za ní ani ta nejrychlejší a nejzbloudilejší kulka nebyla schopná doletět. (17.04.2010)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Film a celkový príbeh sa s nami hrá! Ešte v polovici filmu som nevedel, kam sa bude film uberať. Postupom času som si to uvedomil a zistil, o čom film je. Nádherná spoveď o tom, čo z vojakov spraví vojna. O tom, čo my nevidíme. Ľudia nevidia to, ako sa veteráni v Amerike trápili. A vláda im to ešte sťažovala. Veľké privítanie a čo potom. Nemajú sa kam vrátiť, nemajú domov a vo vojne častokrát stratili najbližších. Za každou ranou (napr. keď čašníčke spadne tácka) sa vyľakajú na smrť s hrozbou výstrelu. Perfektne spracovaný príbeh. Spracuje každého. 85%. (01.05.2006)