Rozhovor

První polovina rozhovoru je skvělým pohledem na osamělého zásadového člověka, který se svojí práci oddal natolik, že si ani neuvědomuje, jak paranoidní začíná být a jak odtažitě proto působí na své okolí. Druhá půle se pak nese v duchu strhujícího psychologického thrilleru. Obě mě dokonale pohltily. Gene Hackman opět dokázal, proč je jedním z mých nejoblíbenějších herců. A Francis Ford Coppola zase potvrdil pověst výjimečného režiséra - moc se mi líbilo například to, jak skoro celý film snímal jakoby skrytými kamerami, což vyvrcholilo v úplně posledním záběru. Jsem rád, že se tenhle mistrovský, po téměř čtyřiceti letech (bohužel?) stále aktuální kousek konečně objevil na DVD - navíc s bonusovou výbavou, která je na dnešní mizerné poměry (a na poměry takto "starých" filmů) opravdu bohatá. (19.02.2012)

Tento pomalý thriller (zvláštní kombinace, že?) vznikl v době, kdy Amerikou otřásala aféra Watergate a jeho záměrem bylo nepochybně více než napnout a pobavit. Jedná se trochu též o politický komentář a filosofickou úvahu na téma ztráty soukromí v informačním věku. Dnes, o více než třicet let později, se dají privátní údaje získat mnohem rychleji a snáze - často stačí jen Google a trocha důvtipu. Vědění však může být draze zaplaceno ztrátou důvěry. Na Coppolově meditaci nad etickými pastmi světa, v němž se dá o druhém leccos snadno zjistit, tak zastarala především technika, jinak je nanejvýš aktuální. (13.09.2006)

Neodvažuju se pochybovat o formální dokonalosti tohohle snímku, nemůžu ale říct, že by mě nějak zaujal. Možná že ve mně Rozhovor postupně poroste - ostatně zatím žádný Coppolův film se mi napoprvé nelíbil a časem to některé z nich dotáhly k maximálnímu zážitku. Teď to tak žhavé nebude, ale nějaký vývoj nevylučuju. (21.06.2012)

Výborný thriller, jehož autor, Francis Ford Coppola, si zjevně půjčuje od Antonioniho Zvětšeniny, ale jeho historku o náhodném objevu důmyslně obměnil, oprostil od jakéhokoliv humoru a naopak přidal ještě trochu víc paranoii. Dlouhou dobu (skoro celý film) to vypadá, že se nic neděje, a divák se zorientuje skoro až v závěru. O to zajímavější ale konec a celé vyznění filmu je. Stejně by film mohl být kratší. (31.03.2010)

"Kdyby měl příležitost, zabil by nás." Špiclovo ucho zase jednou rozluštilo něco, co dešifrovat nemělo a rychle pochopilo, že by jeho nevinné zachytávání slov ve větru mohlo mít neblahej důsledek pro jeho svědomí. Moc jsem se těšil na propracovanej thriller s koňskými dávkami napětí a místo toho se ke mně přišoural ospalej schizofrenní film s osamělým čmuchalem, jehož mnohokrát opěvovaná profesionalita dostala od scénáristy několik smrtelnejch zásahů. Snad bych šel s hodnocením ještě níž, ale úcta ke stáří snímku, v kombinaci se zábavnou závěrečnou destrukcí bytu, mne donutila jednu celou půlhvězdu tentokrát přidat. (16.03.2016)