Jméno růže

Historické filmy nejsou rozhodně filmovým žánrem, po kterém bych vyloženě prahnul, ale Jméno růže je snímkem, který se mi docela líbí. Je tady samozřejmě držák v podobě Seana Conneryho (špatný není ani mladý Slater, kterého jinak moc nemusím či starý známý F. Murray Abraham), ale i děj filmu se zajímavou krimi zápletkou, má dost do sebe. Tři a půl hvězdičky a na německo-francouzsko-italskou koprodukci rozhodně povedený kousek. (28.12.2020)

Annaud dal zapomenout na mnohé zidealizované verze středověku a i díky geniální předloze se mu alespoň přiblížil. Špína, hlad, utrpení a podivné účesy kam se podívaš. Zákulisní hry ve zkažené církvi jsou také výživné. Herecky vládne démonický Abraham a pohled na Perlmanův prasečí rypák je pouze pro silné žaludky. (26.06.2023)

No toto, co je to za nehorázný bordel, že se tento filmový skvost dočkal mého hodnocení až po tak dlouhé době?! Stupído! Já byla přesvědčená, že tady pět hvězdiček už dávno trůní a pyšně shlíží na konkurenci, která "Jménu růže" přinejlepším očumuje půlky (až na pár výjimek z velké dálky a hloubky). Nebudu plýtvat slovy na slavný a bohatě okecaný film, radši se za své opomenutí jdu zbitchovat důtkami, poklečet na hrách (nejdřív ho radši dvě hoďky povařím) a pomodlit se 30x Seanenáš. 90% (30.08.2011)

Scénář: Andrew Birkin, Gérard Brach, Howard Franklin, Alain Godard .. Realisticky škaredý středověk, ublácené opatství a v něm tajemné vraždy. Zpracovanou knihu bohužel neznám, ale sledováním filmu jsem nabyl dojmu, že snímek bude proti předloze celkem strohý. V podstatě jen detektivní pátrání, kdo a proč vraždí a k tomu podivný konec. Nebavil jsem se. Ani atmosféra, ani herci (Sean Connery) nedostali moje nadšení do nějakých výšin. Jednou opravdu stačilo. 55%. (05.02.2006)

„Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe…“ Sherlock z Baskervillu a jeho věrný Watson Adson na stopě jednoho klášterního tajemství (pro jejich dobro naštěstí ne toho, co se pije z krabice). Něco, co připomíná lupu, bychom tu měli, schází už jen dýmka a housle.. Ecův postmoderní historický román protkaný filozofickou a sémiotickou tématikou připomíná v podání Annauda detektivku ve stylu sira A.C.Doylea. S jemným brnkáním na zakázanou strunu smíchu a syrovou atmosférou zatuchlého vzduchu plesnivého zdiva, kdy se případ zprva zdá stejně komplikovaný, jako snaha načesat mnichovi číro, si člověk chvíli může pohrávat s myšlenkou existence nadpřirozena, dokud však nevyjde najevo, že za všemi mordy stojí jako tradičně spíše přirození (žárlivost), nebo jako v tomto případě typická lidská přirozenost v podobě touhy po majetku a moci, či strach z jejich ztráty. Pochvala jak pro S.Conneryho, který dokázal vnést do období, v kterém byl jinak za normálních okolností mrtvý jak zubní pasta, gentlemanský šarm, tak pro démonického čáryčichače F.M.Abrahama z CSI: Svatá inkvizice. A mimochodem, Jméno růže obsahuje jednu z nejžhavějších erotických scén historie, alespoň teda, co se týká filmů odehrávajících se v 14.století.. Vzhledem k tomu, že ji točil Slater ve svých patnácti, měl tam stát někdo z Monty Pythonů a říct mu:„You lucky bastard!“ (29.08.2011)