Z
Z
Z
Režie:
Costa-GavrasKamera:
Raoul CoutardHudba:
Mikis TheodorakisHrají:
Yves Montand, Irene Papas, Jean-Louis Trintignant, Jacques Perrin, Charles Denner, François Périer, Bernard Fresson, Marcel Bozzuffi, Clotilde Joano (více)Obsahy(2)
Během vojenské diktatury v šedesátých letech se mladý vyšetřující soudce rozhodne vnést světlo do případu podle oficiální verze náhodné smrti opozičního poslance. S pomocí jednoho novináře dokáže úlohu vlády a zatažení armády a policie do této vraždy. (Artcam Films)
Recenze (44)
Skvělý politický thriller. Praktiky totalitního řeckého režimu 60. let min. století se zase až tolik nelišily ode dneška. Sice dnes "válka" probíhá hlavně v médiích (díky Bohu), ale politické praktiky zastrašování a likvidace režimu nepohodlných jsou pořád stejné. Tento film je popis vraždy opozičního poslance a machinací, které probíhaly v průběhu jejího vyšetřování. Dobrý tahák pro všechny, které politika zajímá. Jean-Louis Trintignant jako vyšetřující soudce je ve filmu dokonalý. ()
Presne tak, riešiť politickú angažovanosť doslovne pre gaučových politických rétorikov a moralistov je priblbé vzhľadom k závažnosti a prínosu diela v rámci politického trileru. Prezentuje sa ako agitačný nástroj pacifizmu a ľavicového cítenia, ale som rád, že táto kritická skaza vzdoru nie je (v tak otŕčajúcej honbe) namierená na straníckych socialistických pohlavárov minulého režimu, ale k sťa spôsobu vedenia moci. Tá sa vyznačuje prefíkanosťou a sliedením si akýchkoľvek vnútroštátnych pohnútok, ktoré vedú k jej zosadeniu a práve preto v rámci prevencie koná tie najzvrhlejšie obsesie. Filmu kvitujem i vytvorenie exotického mestkého varu, v ktorom dominuje ručná kamera a dokumentárny prístup a takisto flashbackové retrospektívy. Narozdiel od Rašómonu nie sú temer všetky vyvrátiteľné klamlivé, ale pozorný divák vie predvídať podľa jednotlivého rečníka, ktorý svoju vedomú subjektivizáciu tají alebo zavádza. Výsledok je vynikajúci, možno z toľkého kecu a prirýchlej dynamizácii stráca všetky podrobnosti, ale nato sú tu opakované projekcie, aby jednotlivé alibi dokázal pospájať. Z (1969) je snáď ešte na vyššej úrovni než Stoneov JFK a to už je naozaj čo povedať! A Friedkin je rád, že ho videl až po Francúzskej spojke, lebo by ho bol vedome vykrádal. ()
Nic jsem si od politického thrilleru nesliboval, ale tohle je snímek, který je nesmírně dobře natočen, a to především z hlediska dynamiky jednotlivých scén. Chvíle, kde je politik smrtelně zraněn a její následující honička není nijak epická, ale provedení je prostě skvělé. Celkově je to film, který má myšlenku a zároveň skvělé provedení. Člověk se hned tak neodtrhne. ()
Pokud něco zlého tušíte, může to být ve skutečnosti docela jinak. Pokud něco vidíte na fotkách nebo v televizi, pak je to alarmující, ale nějak kdesi jinde. Pokud to sami prožijete, pak se o tom nedá diskutovat. Řecko bylo kdysi krásnou zemí a proto se tam usadila první evropská kolonizace Árjů. Teď je to samé křoví a skály, A také tak upadala řecká demokracie, zvláště pak za války a po ní, ani teď v EU se jí moc nedaří. Grigoris Lambrakis byl poslancem jediné povolené levicové strany v Řecku. Jeho vražda (v Soluni, 1963) byla sice objasněna a pachatelé usvědčeni, avšak vojenská junta už byla na koni a 21. dubna 1967 se pučem dostala k moci. (Pozn.: zadal jsem do vyhledáváče "list of assassinated left politics", abych se dozvěděl, zda jich byly stovky nebo tisíce, ale...). Ve fimu je aktivní řecká veřejnost polarizována na armádu, policii, vyšší politiku a také na běžné měšťáky, živnostníky, versus leví politikové, pacifisti, studenti a intelektuálové. A neplatí to obecně? Nebyl měšťák vždycky tím klíčovým prvkem, na kterého se obraceli všichni diktátoři, Hitlera nevyjímaje? Nebyli studenti a intelektuálové vždycky těmi diktaturou nejvíce potrefenými? A vrazi? Ti jsou samozřejmě jen tím, čím je nazval Bob Dylan v písni "Only a pawn in their game". ()
ocenenia : Oscar 1970 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1969 - Cena poroty, Najlepší herec (Jean-Louis Trintignant) ()
Jo, uz mnoho ludi tu zacalo riesit politiku. Skoda toho neprehladneho a dost chaotickeho zaciatku filmu, zvysok filmu je uz len cire vysetrovanie. Montand a Trintignan su na urovni, hrat vedia, rezisersky tiez na urovni ... len na plny pocet to nie, to vysetrovanie by chcelo niecim ozivit . 89 % ()
Mohlo to být o kousek kratší, ale nakonec to díky perfektně gradovanému finále nevadilo. Když totiž obvinili všechny ty zmrdy, pocítil člověk pěkné zadostiučinění, které však filmaři vzápětí zničili, když věci uvedli na pravou míru. Holt spravedlnost je slepá a kdo je u koryta, je v bezpečí. 80% ()
27. Zlatý Glóbus za rok 1969 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Alžírsko ()
Kontroverzný film o politickej situácii Francúzska v 60. rokoch. Úvod s politikmi, aj keď bol dosť čiernobielo (a socialisticky) spracovaný, bol záživnejší ako následné vyšetrovanie vrahov a rôzne prepojenia nahor. Historická príprava je bohužiaľ nutná, nič nie je dovysvetľovávané. Celkovo pokrivkáva spracovanie, cítiť z neho nižší rozpočet, gro tvoria ukecané dialógy a nie je čas na hlbšie premýšľanie. Prílišná ukecanosť je jednou z veľkých slabín filmu. Záver je síce už priamočiary a vinníci odsúdení, ale vyzerá to celé nevieryhodne. Pravdupovediac, neoslovilo ma to. Gavras ma na rováši určite lepšie filmy. ()
Politicke citeni/postoje Costy Gavrase muzou byt diskutabilni, kvality tohoto filmu nikoliv, vyborny film, skvely zazitek, v ramci zanru TOP! ()
Jakákoliv podoba míst, událostí a osob je ZÁMĚRNÁ. Costa-Gavras o zlém Řecku dávno (neuskutečněným) bankrotem a před Syrizou. Potažmo o tom, že idealistický politik představuje hrozbu pro každé zřízení, které je na ideály chudé - tolik k podsouvané a snímkem mnohokrát vyvrácené levicovosti snímku. Jste-li naladěni politicky stejně jako režisér či nemáte-li potíž skousnout režisérův nestranný nadhled, obdržíte nevídaně ambiciózní kinematografický záznam souběhu osobních příběhů s přesahy do velkých dějů, v němž má stejně důležité místo srocení davů, proces ovlivňování tisku a justice a žal (opouštěné) manželky utlučeného opozičního politika. Postavy lidu (i nad-lidu) se vynořují zcela a zase se rozpouštějí zcela přirozeně, přičemž těžištěm filmu nepřestává být zápas mezi politickými silami statutu quo a změny. Vzácně neodlidštěný záznam vychýlení politického systému. Poučení je v rozporu s nezakrývaným obdivem k aktivismu a idealismu věcné a realistické. ()
[2,5*] "Either I'm cleared or I commit suicide to avoid dishonor." "Name and occupation." Politický thriller voľne založený na skutočných udalostiach v Grécku v 60. rokoch. Je to uponáhľané, neskutočne francúzsky urozprávané a ukričané, s nepríjemne teatrálnym prehrávaním a s neurotickou, príliš detailnou kamerou. Občas sa dokonca stáva, že sa úplne vážny film odrazu preklopí skoro až do grotesky. Za takýchto okolností je akákoľvek atmosféra napätia v čudu. K takejto téme by sa podľa môjho názoru omnoho viac hodili minimalistické prostriedky, než takýto teáter. Výrazne lepšia je druhá polovica filmu, kedy na scénu nastúpi vyšetrovateľ v podaní výborného Jean-Louis Trintignanta (paradoxne takmer bez výrazu). Sklamaný som bol naopak z Irene Papas, ktorej som emócie príliš neveril (podstatne silnejší dojem na mňa urobil jej výkon vo filme Grék Zorba (1964)). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. "It's a set-up." "A set-up by whom?" "We want foreign bases dismantled. It's the CIA." ()
Snímok vás ľahko pohltí a je po filmárskej stránke na úrovni. Na začiatku sa však javil veľmi chaoticky a strácal som prehľad pri množstve postáv, ktoré sa začínajú objavovať. Ideologicky mi nevadí, no z hercov by som si vedel predstaviť vytrieskať viac. ()
Silná výpověď o síle policejního režimu. Závěr je opravdu mrazivý a varovný. ()
Zajimave tema, ale slaba rezie, misty to bylo skoro az komedialni. ()
Souhlasím s Pohrobkem ve všem kromě toho, že se snímkem souhlasím:-) ()
Ačkoliv tam nejsou Rusové, ani zombie, film je pořád dost aktuální. A byť je v něm vyobrazovaná politika skutečně složitá a občas není pouze z názvu profesí a hodností jasné, o kom je zrovna řeč, poselství film předává jasně a srozumitelně - nevzdělané davy jsou skvělou zbraní jak levice, tak pravice v jejich krvavé snaze se navzájem odstranit. Mír si holt každý přestavuje po svém. ()
Veľmi silný a kvalitný film o skorumpovanosti politikov a vysoko postavených predstaviteľov policajných zložiek v snahe ututlať úkladnú vraždu a znemožniť slobodu prejavu tým, ktorí hlásali mier. Čo všetko prejde vrahom, ktorí majú svojich ľudí na takmer každej pozícii? Odvážnosť reportérov vedie k objasneniu prípadu. ()
Prosím Vás, videli ste tento film vôbec, alebo len nie ste schopný si priznať aj chybu a pozrieť sa pravde do očí? V čom tento film manipuluje? Chcete snáď povedať, že ten súdny proces neexistoval? Že vojenská dikatúra, ktorá vládla 1967-1974 v Grécku bola spravodlivá, produktívna, slobodná a neporušovala ľudské práva? Musí naozaj každý, kto sa snaží veci meniť k lepšiemu, len tak nesedieť doma pri krbe a dívať sa, ako sa právo, ľudskosť a sloboda rozpúšťajú a miznú a demokracie je unášaná a preto je aj označený za ľavičiara, byť automaticky stalinista? Musíte hovoriť o násilí a korupcii u ľavičiarov ako o pravidle a u pravičiarov ako o výnimke? Tak aby bolo jasno - toto je silne dokumentaristický, určite nie jednostranný a vďaka postave sudcu a generálov konforntujúci, až do poslednej minúty nijako neangažovaný, neutrálny snímok, ktorý akurát tak natočil ľavičiarsky režisér s ľavičiarskymi umelcami, aby vyjadrili svoje pobúrenie udalosťami v Grécku a svoje ideologické postoje. Musím priznať, že po prečítaní tu prítomných komentárov upozorňujúcich na silnú jednostrannosť snímku a oslavovanie ľavičiarov som bol pripravený na podobný výplach mozgu ako v Zeitgeiste, alebo na emočné vydieranie ako v Mooreovkách, či aspoň na nehistoricky presný, či fiktívny alebo za vlasy pritiahnutý príbeh. Namiesto toho som dostal formálne dokonalé, obsahovo prekvapujúce a dramaticky vyhrotené, no neuveriteľne dokumentaristické a presné vylíčenie incidentu, ktorého následkom bola smrť gréckeho senátora a následne súdneho pojednávania obviňujúceho políciu z tohto činu, ktoré viedlo až ku konečnému vojenskému prevratu a ustanoveniu režimu plukovníkov v roku 1967, ktoré viedlo k vymazaniu mnohých občianskych práv. Tento film nám prezentuje obe strany konfliktu a aj tie neutrálne, nepodsúva nám žiadne nepravdivé údaje, nepresvedčieva nás o pravdivosti ľavičiarskej teórie, dokonca nás prostredníctvom sudcu presviedča o opaku, nikde neprezentuje ľavičiarov ako záchrancov ľudstva, len jednoducho rozpráva bez akéhokoľvek politického komentáru príbeh o vražde jedného politika. Táto vražda bola oficiálne objasnená, čo je dosť zvláštny prípad a nebyť čestného prokurátora Christosa Sartzekitosa, tak táto story nikdy ani neuzrie svetlo sveta. O pravicových extrémistoch nerozširuje žiadnu démonizáciu, dokonca ich obhajuje ("Spravil to, aby mohol splatiť svoje kamikaze. Také jednoduché!"), v každej postave nám prezentuje odlišný idelogický pohľad na problematiku (doktor - obeť, manželka - retrospektívy, členovia CROC-u - antičlánok, korunný svedok atentátu - túžba po svedectve, generál - "ochranca kresťanských hodnôt", sudca - neutrál, právnik - zapálený komunista, reportér - pozorovateľ) a zjavná komornosť filmu znemožňuje akékoľvek oslavovanie či emocionálne vydieranie. Ku komentáru spoločenských pomerov dôjde len na začiatku v dvoch minútach prostredníctvom reči doktora a v poslednej minúte prostredníctvom popisu osudu celého prípadu. Takže neviem, skadiaľ ste si vycucali tú jednostrannosť, silnú angažovanosť a idelogickosť, ale pokiaľ si myslíte, že sa tento snímok nelíši od tých normalizačných, tak sa sám seba pýtam, či ste naozajstní antikomunisti, lebo by ste museli vedieť, že socialistický realizmus a cenzúra by nič takého ako mnoho neutrálnych postáv, nespomenutie ksč a komunizmu, komornosť a autentickosť nedopustila. Skúste byť trochu objektívni, keď tak veľmi nenávidíte manipuláciu. PS: V jednom ale s Vami súhlasím; naozaj ide po režisérskej, strihovej, hudobnej, scenáristickej aj hereckej stránke o majstrovské dielo. () (méně) (více)
Související novinky
Zemřel herec Jean-Louis Trintignant
Francouzská i světová kinematografie v pátek přišla o další velkou filmovou hvězdu, ve věku jednadevadesáti let totiž ve francouzském městě Uzès zemřel držitel ceny César, Zlaté palmy z Cannes i… (více)
Z je politickým thrillerem v dynamickém pohybu a úsečném stavu napětí a úzkosti. Film Z je působivým projevem obžaloby politické zlovůle a diktatury, a je jedno, zda přichází zleva, nebo zprava. Před zbrklým odsudkem angažovaného levičáctví je dobré připomenout několik skutečností. Costa-Gavras je Řek, pochází z komunistického prostředí, pamatuje si zběsilé hony na rudé čarodějnice, a také jeho francouzské působiště je výsledkem represí. Film vychází z knižní předlohy Vasilise Vasilikose, nejúspěšnějšího řeckého spisovatele moderní doby a živou inspirací je atentát na opozičního poslance levice Grigórise Lambrákise v Soluni dne 27. května 1963. Lambrákis byl úspěšným sportovcem i lékařem, vyšetřování jeho smrti vyústilo až v pád vládního kabinetu pod Karamanlisovou taktovkou, dalším důsledkem vraždy a politického posilování rudé strany byl vojenský puč roku 1967 a Costa-Gavras filmem reaguje především na samotný puč. Zajímavostí je, že soluňský vyšetřující soudce politické vraždy Christos Sarcetakis byl s nástupem vojenské junty uvězněn, k soudnictví se mohl vrátit až s jejím pádem roku 1974 a mezi lety 1985 a 1990 zastával úřad řeckého prezidenta. Další zajímavostí je, že sám autor filmové hudby Z, Mikis Theodorakis, byl osobně zainteresován na straně Lambrákisových příznivců, s příchodem vojenské junty k moci byla zakázána jeho hudba a sám Mikis putoval za ostnatý drát koncentračního tábora. Extrémistické skupinky, využívající násilí ve prospěch svého zdárného plnění zadaných úkolů, se neskládají ze spořádaných občanů a přívrženců pravice, vychytrale se těží z neuspokojivé finanční úrovně, osobních frustrací a zapšklost se násilím ventiluje a uspokojuje nicotným pocitem niterného vítězství. Samotný film je udělaný velice chytře a znepokojení jde nezadržitelně v ruku v ruce s úsečným pohybem kamery Raoula Coutarda stále blíže, strhává si obvazy a odkrývá své krvácející rány. Hrdinou příběhu je vyšetřující soudce (velmi zajímavý Jean-Louis Trintignant), který se nechce zaleknout žádného politického zastrašování a rafinovaně prokazuje zodpovědný výkon povolání. Hlavním bodem obžaloby je doktor (příjemný Yves Montand), oblíbený levicový poslanec, uvyklý již v obvyklé zastrašovací rituály moci. Druhým hrdinou příběhu je novinář a fotograf (sympatický Jacques Perrin), neúnavně odkrývající temná zákoutí politické kauzy. Hlavní ženskou postavou je Hélène (příjemná Irene Papas), vdova oběti a velmi smutná žena v osamělosti a v palbě zvědavého útoku novinářů. Z dalších rolí: právník, blízký poslancův spolupracovník a zastrašovaný svědek incidentu Manuel (Charles Denner), druhý z nejbližších poslancových spolupracovníků Matt (Bernard Fresson), místní napadený opoziční poslanec Georges Pirou (Jean Bouise), hlavní hybatel zákulisních tahů, v realitě Konstantinos Mitsou, generál četnictva (Pierre Dux), velmi nervózně vyčkávající státní zástupce (François Périer), mocný vydavatel povolení k obživě, v realitě Efthimios Kamoutsis, plukovník četnictva (Julien Guiomar), první nástroj zločinu, v realitě Emmanouel Emmannouilidis, Vago (Marcel Bozzuffi), Vagův parťák incidentu, v realitě Spyro Gocamanis, Yago (Renato Salvatori), hrdý občansky zodpovědný svědek s bezpečnou volbou fotbalové politické víry Nick (Georges Géret), Nickova hystericky hrozící se sestra (Magali Noël), krajně opatrná Nickova matka (Andrée Tainsy), citlivá Pirouova manželka Shoula (Clotilde Joano), spolehlivý generálův osobní řidič (Sid Ahmed Agoumi), útočníky instinktivně stíhající zedník (Maurice Baquet), útočník na Piroua a prostý prodejce fíků Barone (Gérard Darrieu), či na vytoužený pas čekající ruský imigrant Dumas (Guy Mairesse). Film Z je působivou obžalobou zlovůle politické moci a srozumitelně se vyhraňuje proti nesvobodě diktátorského režimu. Dědictví řeckého partyzánství zůstalo kolovat v krvi Costy-Gavrase a ve formě filmové balady povstává a zpívá o svých otevřených ranách. () (méně) (více)