Prozacový národ

Každý člověk se na život dívá jinak. Většina z nás ho vidí jako velkou bonboniéru, stačí si jen vybrat ten správný konfet. Pokud se ale z poloplné sklenky skvělého drinku stane jen poloprázdný panák podprůměrné kořalky, je něco špatně. Odvrácená starna Měsíce ozáří naši tvář, životní energie jde do hajzlu, chvíli se dá ještě psát, tvořit a pak už nepomůže nic. Všechno je špatně. Nevím jestli každej, ale mnoho lidí si tím projde, ne všichni se z toho dostanou. Tak o tom je tenhle film. Christina Ricci v době natáčení sakra dobře věděla o čem to je, a je to na ní vidět, hraje (nehraje, ona je) svúj nejlepší výkon, navíc jí to i dost sluší...Jessica Lange jako hysterická matka je skvělá (akorát na zabití). Je to tanec na rozžhavené pánvi, lze se dohadovat, nakolik je to vytržené z kontextu a reálnosti. ale je to přece americký film, tak si z toho každý musí vybrat. Nadprůměr to určitě je. 75% (07.08.2011)

Prozac Nation je formálně klasická autobiografie. Deprese léčené touhle pilulkou jsou vyprávěné mnoha příběhy, tento se vrací do 80. let, ačkoli produkce nic dobového neřešila. Ale komu by to vadilo? Knížka vyšla v roce 1994 (česky 1997) a primárně jde o emoce. A ty jsou zas doménou velmi dobrého castu: Christina Ricci, Anne Heche, Michelle Williams, Jonathan Rhys Meyers nebo Jessica Lange. Asi není potřeba víc. U nás podobné věci řešil Můj vysvlečenej deník. (27.08.2023)

Prozac Nation...United States of Depresion. Zajímavá studie depresemi trpící dívky (skvěle zahraná Christinou Ricci). Původní autobiografická kniha by mohla být ještě lepší, ale i bez její znalosti musím říct, že převedení na plátno (vlastně jen na televizní obrazovky, film se překvapivě nikdy nedostal do kin) se vcelku povedlo, včetně vyprávění hlavní hrdinky na pozadí děje, které je typicky knižní, ale v dobrém poměru k samotnému příběhu. Taková chuťovka, která stojí za namáhávé vypátrání... (20.07.2008)

Že som čakal videoklipový film o drogách, je asi problém mojich očakávaní. Čo ale nie je môj problém, je nedramatický scenár. Depka takmer stále, ale hlavná postava je natoľko neznesiteľná a jej konanie (vinou scenára) natoľko vzdialené, že sa v pocitoch filmu a hlavnej hrdinky, celkom strácam. Pripomínala mi jej Amandu, z Anything Else Woodyho Allena. Hysterka ktorá sa dusí sama v sebe. Ale ja som nepobral prečo. Občas nežná, občas agresívna, občas sviňa. Čo z toho spôsobilo zlé detstvo? Čo nervy? A čo tabletky? To sa nedozviete. Preto neviem ktorá scéna, mala vyvolať ktoré emócie. Preto mi to prišlo jak keby v jednej tónine. Preto mi to prišlo nedramatické, pretože ten film ide v podstate celý čas v jednom rámci depresie a neviem kedy to so mnou malo niečo spraviť a kedy šlo proste len o "bežnú rutinu". A prepadnutie, to bolo úplne zbytočné.. Rozhodne sa nejedná o nepodarok, ale tie témy: drogy-psychické problémy-80.te roky, to mohol byť dokonalý film. A takto si to nepredstavujem (05.04.2014)

Prázdný film, který nemá vesměs co říct a ve srovnání s ostatními filmy s podobnou tématikou značně pokulhává. V Prozacovém národu stále jen někdo křičí, brečí, omlouvá se nebo fetuje a tohle se s většími či menšími obměnami opakuje neustále dokola. Ano chápu příběh je podle skutečné události, ale nemyslím si, že tento film má nějakou šanci se více prosadit v konkurenci podobných filmů, které jsou emočně a příběhově o několik světelných let napřed. (13.04.2013)