Mandžuský kandidát

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

(1001) Panečku, to byla jízda. Frank Sinatra byl oukej, ale to, co provádí Laurence Harvey, no jéje! ( Plus fun fact, je to otec Domino Harvey, což jsem předtím nevěděla.) Miluji zombie robotické herecké projevy a postavy, které jsou tímhle způsobem koncipované. A vůbec miluji filmy, které jsou studené, chladné, odtažité, bez emocí a prostě si jedou tu svou. Navíc je radost najít něco takového v mainstreamové produkci (protože tento film považuji za mainstreamovou produkci) a natož ještě v roce 1962! Mnoho bonusových bodů si film vysloužil perfektní snovou scénou vymývání mozků. Na bitku mezi Sinatrou a Henry Silvou byla také radost pohledět. Angela Lansbury se na větší část filmu jaksi propadne do pozadí, ale její finále je tedy finále ve velkém stylu. Chápu, proč tam byla postava ztvárněná Janet Leigh, protože hlavním hrdinou je Sinatrova postava a ne Harvey, ale stejně jsem se nemohla ubránit dojmu, že v případě této role bylo obsazení herečkou jejího formátu trochu nežádoucí rozptýlení. Hlavním důvodem, proč ale přese všechno nadšení a superlativa nedávám plné hodnocení, je způsob, jakým film občas spadá do žánru (černé) komedie, což by samo o sobě bylo super, ale já si myslím, že se tak děje nekontrolovaně a neúmyslně. (27.12.2018)

Na svojí domu musela být knížka silně kafe, natož pak film. Atmosféra je hutná a spousta výborných scén. Frankenheimer odvedl na filmu prvotřídní výkon. Správná filmařina. Scéna v altánku, bitka nebo ožralecký rozhovor mě uchvátili. Frank Sinatra velice přirozený před kamerou. -"Are you arabic?" -"No." -"Let me put it another way... are you married?" (12.10.2011)

Určitě nesrovnávat s remakem, který už bude znát každý vnímavější divák. Mandžuský kandidát je hodně zajímavý film, který předkládá a řeší trochu odlišná témata než jeho mladší bratříček a tím mění i ukončení dějových linií příběhů postav. Studená válka, politický podtext, armáda, tajné konspirace a okolo toho všeho dominantní matka Angela Lansbury. Dobře odvedená práce bohužel ztrácí především v tempu příběhu, který se spíše vleče a pro moderního diváka není vůbec uzpůsoben. Silné momenty a zajímavé nápady se však dají najít poměrně snadno. (04.06.2010)

Škoda, že ten děj je tak zbytečně rozvleklý, protože tu byl potenciál na víc a některé scény jsou fascinující (třeba ty snové). Vlastně celý film jsem váhal, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*, protože na jednu stranu je to perfektně natočené, skvěle zahrané, celkem i chytře napsané (avšak i tam by se daly najít mezery), nemá to špatný nápad, pár scén je silných a poslední půl hodina je napínavá, jenže na druhou stranu tomu většinu času chybí pořádné tempo, objevují se tu zbytečné scény a navzdory té poslední půl hodině to až tak silný dojem nezanechá. Místy to na mě působilo i trochu černobíle, ale tam se to dá pochopit, když to vzniklo za studené války. Nicméně to mé rozhodování rozsoudila závěrečná scéna, která byla napínavá a skutečně se povedla, takže nakonec to vyšší hodnocení dám. Ale na Seconds to nemá ani náhodou. Slabé 4* (12.02.2021)