Noční můra v Elm Street

Jedna, dvě, Wes Craven boduje. Tři, čtyři, na vaši fantazii silná zbraň míří. Pět, šest, strachem zatni pěst. Sedm, osm, sekvělí scénář, kamera. Devět, deset, hororová legenda. Dosti poezie ve stylu Elmstreet, teď k serióznímu (no jen se nesmějte) hodnocení. V hororové historii se oběvilo několik legendárních postav, Dráculou počínaje, přes frankensteinovské monstrum, Mychaela Myerse, Jasona Voorhese a samozdřejmě Fredyho Krugera. A když se postava kterou si vymyslíte stane legendární, pak už o filmu nelze říct nic záporného. Nápad a pointu jež je životně nutná pro přežití příběhu to má a mít vždycky bude. A kontrast sen/realita, který dává scénáristovi úplně volnou ruku je využit bezezbytku. Jasně mohlo to být ještě lepší, ale u takovéhleho typu příběhu už by to byla sázka do loterie. Opravdu dobře jsem se bavil a Johnny Depp byl ve své první filmové zkušenosti naprosto přesvědčivý. Zkrátka jeden z těch nezapomenutelných hororů let 80tých co ani v současné uspěchané době neztratil nic ze své působivosti. danke mistr Craven. (23.06.2004)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou. (19.09.2012)

Prostě jeden z nejlepších hororů ze staré školy, který existuje. I když by se tomu dnešní člověk mohl smát, tak se přes to dokážu přenést. I dnes moc dobře nechápu, jak dokázali některé scény tak dobře udělat, jako tu krev vystřikující z postele, která se usazuje na stropě. Co si oblíbíte v mládí, to zůstane oblíbené i nadále. (14.08.2011)

Ano. Freddy je určitě kultovní, hororovou postavou. Možná je to tím množstvím dílů, ale spíše jsem doufal, že to bude celkovou podstatou Noční můry z Elm Street. Freddy tu vždy byl, ale já se k němu dostával, vždy jen okrajově. Horory mě moc nepřitahovaly, až po letech. Atmosféra seznámení se s Noční můrou, je vskutku podchycená skvěle. Výborná kamera, drsná hudba i skutečně hororový nádech, to vše mě vtáhlo do děje. Nicméně, z Freddyho pohledu, zoufalá závěrečná honička, s prvky filmu Sám doma, mě vskutku donutila k smíchu a bohužel trochu narušila vážnost a přirozenost Kruegerovi zloby. Myšlenka zla, pronásledují oběti ve snu, je určitě perfektní. Sny jsou jednou z nejzáhadnější funkcí mozku a reálnost snů a fantazie určitě zažil každý z nás. Bylo mi jasné, že když má série tolik dílů, nemůže to být vše kvalitní, ale skutečně od úvodního dílu jsem čekal ještě víc. A jestliže jsem se zde od pětihvězdičkářů dočetl, že toto je vrchol série, bude pro mě asi dlouhodobá záležitost, dát šanci dalším dílům. (14.10.2012)