Noční můra v Elm Street

Do dneška nezapomenu, jak jsem vůbec poprvé viděl v televizi Noční můru. Máma měla za to, že už dávno spim, mezitím co já za dveřma vesele šmíroval. Ve školce jsem si pak dlouho poté kreslil toho pána v klobouku, vyprávěl o něm kamarádům, což učitelky vůbec nechápaly. Jen jedna z nich měla pro mě pochopení, a nosila mi různé obrázky a plakáty s filmovou tematikou. Pěkný časy, jen co je pravda... Craven tu zkrátka vytvořil kultovní postavu, se svým charakterem a černým humorem natolik odlišnou od ostatních zabijáků té doby. Freddy Krueger byl zkrátka zábavnější, i právě proto se tenhle břitoruký hrdina stal postupem času výdělečnou značkou a popkulturní ikonou. (19.09.2012)

Svým způsobem naprosto kultovní záležitost, o tom bez pochyby. Freddy je jeden z nejhustějších hororovejch zabijáků. Ale nevím, jestli je to časem.. ale nepřijde mi to už tak strhující jako by mi to přišlo kdysi. Nebo je to možná tím, že konkurence je fakt veliká a já mam větší slabost pro Carpenterovo Halloween, na kterym jsem vyrost, kdo ví. (17.04.2012)

Totálna hororová klasika. Diabolský Robert Englund dokáže aj viac než štvrťstoročí poriadne nahnať strach a niektoré pamätné scény stále utkvejú v mysli. Wes Craven potvrdzuje titul kvalitného hororového režiséra. Mladý Johnny Depp vo svojej prvej serióznej filmovej úlohe je už len čerešničkou na poriadne nabrúsenej torte. (23.03.2013)

„Jedna dve, Freddy ide. Tri a štyri, k tebe mieri. Päť a šesť, ide ťa zjesť. Sedem osem, stratíš rozum. Deväť desať, stáť, nikdy nesmieš spať.“ Nočná mora z Elm Street je zo svätej trojice (Halloween, Piatok 13) môj najobľúbenejší kus. Kým k Myersovi a Voorheesovi som sa dostal až ako puberťák, Freddy je mojou súčasťou od detstva, keď som jednotku a dvojku prvý raz videl o polnoci v piatok na Nove a na neprístupnú, dodnes drsnú trojku ma dokonca starší brat prepašoval do kina, za čo mu bola počas premietania osobne dohovoriť riaditeľka kina, aby to už viac nerobil. Snové scény sú ohromné, snové, nepríjemné, zlovestné a halucinogénne. Krvavé efekty tvrdé i desaťročia od vzniku (posteľová scéna je pocta Kubrickovmu Osvieteniu, kde sa hektolitre krvi vyvalia pre zmenu z výťahu). Legenda okolo Kruegera bola takou nosnou, že v pohode vystačila na niekoľko sequelov, prequelov, remakov, crossoverov a seriálov. V neposlednom rade má jednotka echt atmosféru osemdesiatok (kvázi bezstarostné americké predmestie). Kasting je výborný v čele so sympatickou hlavnou hrdinkou, jej rovesníkmi (najviac zaujme 21-ročný debutant Depp) a rozhodne potešia dospeláci. Tí bývajú vo vyvražďovačkách odsúvaní z rôznych príčin na vedľajšiu koľaj, ale tento slasher je výnimočný aj práve tým, že im dáva prekvapivo veľký priestor. To poteší najmä u Johna Saxona ostrého ako nová žiletka. Postupné rozlietanie príšerného tajomstva tínedžermi, ktoré pred rokmi spôsobili ich rodičia, je výborne vypointované, zlovestné a strašidelné. Craven by hrdinku možno urobil neschopnou ťapou, keby sa do situácie nevložila jeho dcéra a nezačala sa otca pýtať, prečo sú sakra ženy v hororoch vždy neschopné chudery, ktoré zakopávajú o vlastné nohy. A tak sa z Wesa stal progresívny režisér, čo mu zostalo už až do smrti (viď. postavy Gale a Sidney vo Vreskotoch, Rachel McAdams v Nočnom lete alebo Meryl Streep v Hudbe môjho srdca). Ako Piatok 13, i Cravenov slasher mal problémy s financovaním. Natáčanie sa nieslo v znamení chuťoviek (Englund sám seba nechtiac temer podrezal, keďže rukavica pozostávala zo skutočných ostrých súčiastok), pikošiek (kvôli nedostatku času pár vecí natočil Wesov rovesník a kamarát Sean S. Cunningham, režisér Piatku 13), chaosu (režisér a producent o poslednú scénu súperili tak dlho, že nakoniec nikto nevedel, akú strihač pri premietaní šéfom z Paramountu pustil a keď sa producent dozvedel akú, stopol natáčanie, aby sa stihol dolepiť „jeho“ koniec) a zaujímavostí (Craven záporáka pomenoval po zmrdovi, ktorý ho kedysi na škole šikanoval). Nakoniec sa všetko podarilo úspešne prekonať a dotiahnuť film do kultovej popkultúrnej časti americkej kinematografie. Jedného z policajtov si zahral Joseph Whipp, ktorý v r. 1996 v Cravenovom Vreskote povýšil z radového člena policajného tímu na šerifa Woodsboro. (20.10.2004)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)