Karate Kid

Nikdy bych nevěřil, že se zrovna k tomuhle dostanu, ale seriál Cobra Kai mě na to dost nalákal. Těžko to srovnávat, ale bez filmu by nebyl ani seriál. Nejvíc prostoru dostává mladý Danny, který je na škole šikanován a ke karate se uchýlím proto, aby tomu už dál nebylo. Johnny je tu vykreslen hlavně jako záporák, který mu znepříjemňuje život. Dost prostoru tu má i Ali a pan Miagi. Celé to vyvrcholí velkolepým turnajem, který je v seriálu často zmiňován. Na další díly už ale nemám odvaju... "Vyřaď ho!" (09.12.2021)

Tím, že jsem na to koukal po druhé, dost těžce utrpěly mé dětské vzpomínky. Už úvodní bitku sem si zpětně a zpomaleně projížděl, abych odhalil tajemství záhadného monoklu. Průběh výcviku a randění zase pomalu zvedalo laťku. I když nejlepší obranou je útěk (viz. Život Briana). Docela udiví nekuřáctví u všech postav, Cigarety by víznamně podpořili efektivitu útěku. No a když už nás celým filmem provází hlášky o obranném umění, bylo by asi mnohem efektnější v závěru odstoupit a ukázat tak, že to celý nebyly jen hloupé plky. Herzky se na to kouká a 3* si to zaslouží. Ještě sem si vzpoměl na scénu, kdy spěchá za matkou pečící narozeninový dort a skončil na párty se svou holkou ? (25.07.2009)

No, byl to první z filmů hollywoodské ságy o karate, tak byl asi nejlepší z ní. Když to však srovnám s prvním dílem obdobné ságy adorující (a postupně stále více ždímající a finančně dojící) box, myšlena série o italském rohovníku Rockym, je to jako postavit vedle sebe osla a čistokrevného hřebce. První Rocky byl proti Karate Kidovi doslova (a úplně žasnu, že to musím takhle napsat) čistokrevné umění... (20.08.2007)

Ten, kdo vyrůstal v generaci prožívající vrchol vlny béčkových karate filmů, tuší, kým jsem se nechal inspirovat při vymýšlení své přezdívky zde na ČSFD a komu bych dnes zároveň rád věnoval tento svůj jubilejní stý komentář: Mladý Daniel La Russo neboli Danielsan, nadšenec do karate, se stěhuje se svojí matkou do Kalifornie, kde potká velkého japonského mudrce, bonsai květináře, správce činžovního domu, majitele zenové zahrady, sběratele starých aut a především největšího mistra balancu pana Miyagiho, který mu pomůže vyřešit trable ve škole, připraví jej na karate turnaj a hlavně mu naznačí etické hodnoty, jimiž by se měl řídit a skrze něž by měla vést jeho životní cesta. Byť podobných filmů bylo natočeno mnoho a většina podle stejného vzorce, první díl Karate Kid nad nimi vyniká a to díky poctivému zpracování vztahu učitel – žák. Vytknul bych pouze použití několika dějových zkratek, což bývá u tohoto žánru zvykem, ale jinak se jedná o naprostou kultovku a přiznávám se: Kdysi jsem se několikrát rozsekal během amatérského zkoušení Miyagiho sokola :-) (25.03.2013)

Zrovna Karate Kid jsem v průběhu svého sledování filmů vždycky spíš přecházel a po mnoha letech mohu prohlásit, že teprve až nyní (r.2022) jsem jej viděl od začátku až do konce. Jsou to ryzí osmdesátky, které mám tak moc rád a společně s výborným oddychovým soundtrackem (Joe Esposito, Survivor, Commuter...) utváří příjemnou zábavu s nenuceným morálním poselstvím, jak správně přistupovat k životu a především k sobě samému. Až na bandu namachrovaných frajírků z Cobra Kai jsem neměl vůbec žádné problémy s hereckými výkony. Laskavého a spravedlivého pana Miyagiho v podání excelentního Pata Mority byla radost sledovat a Ralph s Elisabeth byste kvůli jejich přirozeně příjemným charakterům vždycky rádi přibrali do party. Tedy tak se na to aspoň dívám já se svýma věčně mladýma očima a mozkem z možná trochu jiné doby, ale zkrátka podobné filmy z dané dekády mě přitahují jako stříbro straku. Nemůžu si pomoct a asi už to tak zůstane navždy... (20.10.2022)