Karate Kid

jelikož sem se konečně dopracoval k seriálu Cobra Kai a hodně mě baví,rozhodnul sem si po možná třiceti letech zopakovat i to co patřilo k mému dětství a viděl sem naposledy ještě na VHS.Karate Kid je veskrze typický osmdesátkový film - nenáročný,naivní a svým způsobem roztomilý.Nicméně s notnou dávkou nostalgie mi připomněl,že jsem v té době měl mnohem raději Karate Tigera a pokud bych měl teď možnost se na něj podívat dnes,nejspíš by tomu tak bylo i nadále...60% (05.09.2020)

Danny La Russo a pán Miyagi sú ústredné postavy tohoto legendárneho filmu, ktorý ma preniesol celým mojím detstvom a vštepil mi niektoré mravné princípy, ktorých sa snažím držať aj v dospelosti. Napríklad to, že bez tvrdej práce nie sú koláče. Koniec filmu vo mne aj po toľkých rokoch vyvoláva zimomriavky. V podstate veľmi jednoduchý a priamočiary dej, ktorý má ale pevné základy na odvahe a vytrvalosti a to je to čo dnešným superhrdinom mnohokrát chýba. Vždy si rád pozriem túto starú školu. 81% (28.12.2019)

No, byl to první z filmů hollywoodské ságy o karate, tak byl asi nejlepší z ní. Když to však srovnám s prvním dílem obdobné ságy adorující (a postupně stále více ždímající a finančně dojící) box, myšlena série o italském rohovníku Rockym, je to jako postavit vedle sebe osla a čistokrevného hřebce. První Rocky byl proti Karate Kidovi doslova (a úplně žasnu, že to musím takhle napsat) čistokrevné umění... (20.08.2007)

Karate Kid je celkem béčkový film, navíc spousta z nás ho viděla ke konci osmdesátých a začátku devadesátých let, kdy se už daly sehnat videokazety s filmy jako Karate tiger, Tygří spáry nebo třeba Lví srdce. Pro náctileté kluky byli určitě větším vzorem Jalal Merhi nebo Jean-Claude Van Damme než vychrtlý Ralph Macchio, jehož bojové schopnosti se s bojovým uměním výše uvedených borců nedaly srovnávat. Dvanáctiletý Chmur by v té době hodil Karate Kid nekompromisně do odpadu a Lvímu srdci napálil drtivým ojcuki pět hvězdiček přímo na solar. Střih. O třicet let později. Karate Kid už nevypadá tak trapně jako kdysi a dokonce probouzí nostalgickou vzpomínku na začátek devadesátých let. Ralph už není ubožák, co neumí kop v otočce ve výskoku, ale celkem sympaťák a i tu kdysi hloupou techniku volavky člověk přechází s lehkým úsměvem. A slova mistra Miyagiho "Lepší učit rovnováhu. Rovnováha je základ." nejsou blbost, ale obsahují v sobě velkou moudrost. Dnes by to Karate Kid Tygřím spárům i Karate tigerovi nandal, protože se aspoň pokouší o nějaký smysluplný příběh a není to jen o tupé gymnastice. (09.02.2021)

Nedalo mi to a po novém remaku jsem si pustil originál, abych mohl porovnat obě verze. A nestává se často, aby byla předělávka lepší než origoš. Toto je jeden z těch případů. Zde se děj odehrává v Kalifornii a hlavní hrdina je běloch, poněkud dospělejší. Tehdy to moždá byl hit, dnes se to ale nemůže rovnat s podobnými bojovými filmy. Můj názor. Ty boje mi tam přišly strašně pomalé a obyčejné a hlavní hrdina Ralph Macchio mi přišel místy hoodně vystrašenej. Byly tam i sekvence, které se do písmene přenesly do nové vérze, hlavně co se týče namluvených pasáži. Ale abych jen nekritizoval, třeba pan Miyagi na mě působil velmy sympaticky, navíc dobrá 80s hudba. A protože je to klasika, dám průměr, ale ta nová verze je skutečně o poznání lepší. (20.09.2010)