Válka policajtů

Konečně pořádnej film, který po delší době opět svedly francouzské ručičky. O policajtech, kteří se, ale nehoní jako hrdinové za nepřáteli zákona a dělají věci z kterých si myslíte, že každéj má nadpřirozené chopnosti, ale o problémech které si mohou natrousit tím, že jednomu zlému pomůžou, aby chytli jiných deset. A taky o tom, že to občas nevyjde a správnej polda se může dostat do pořádného problému. (( :: (06.02.2006)

Ještě předtím, než Olivier Marchal usedl na režisérskou stoličku, musel během své předchozí policejní kariéry vidět mnoho zlého, protože jinak by nedokázal s dokonale vybroušenou syrovostí podat tento drsný příběh nekompromisního souboje policistů proti zločincům i mezi jimi samotnými. Formálně Válka policajtů jenom lehce naznačí styl starších francouzských i amerických kriminálek, aby následně pokračovala jako moderně vyprávěné dílo, ve kterém však Marchal přenechává místo ostrého střihu a rychlých kamerových nájezdů samotnému tempu, které se chvílemi řítí neskutečně zběsile, aby následně ubralo hlavně v druhé polovině, protože v ní přichází úplně jiná dějová nota, podle jejíhož pomaleji rytmizovaného taktu se řídí i hudba, která z dunivého samplu přejde k romanticky znějícím tónům klavíru a snad každý divák začne prosebně doufat v alespoň malý happy end, který by alespoň trochu svlažil jeho strhané smysly. Pod pevnou režisérovou rukou pak předvádějí Daniel Auteuil s Gérardem Depardieuem strhující výkony, z nichž hlavně druhý jmenovaný překvapí v netypicky záporné roli. Pokud je něco na Válce policajtů špatně, tak asi poněkud hrubě vytesaná psychologie postav v první části snímku, kde si důvody vzájemné nevraživoti mezi policisty musí divák trošku domýšlet, ale to je jenom nepatrný kaz na formálně i obsahově brilantním snímku, po kterém vám bude nevolno nejen z policie, ale i „z toho svinstva všude kolem“ jako takového. (03.08.2005)

BRI kontra BRE. 7 loupeží, 2 miliony eur. Vrinks a Klein. Vyhraje ten, kdo je dostane. Stará francouzká herecká škola, klasický policejní problémy (prolínající se podsvětí s policajtama), jen plavou ještě ve větší špínavý stoce než jindy. A velmi dobrý akční háv. Ve druhý části filmu se na vás valí psychickej teror, kterýmu je vystaven Leo. A vy si nepřejete nic jinýho, než aby Denis dostal to, co mu patří. Jen když se to stane, máte pocit, že mohl trpět víc. Dobrej francouzkej film se vším všudy. (15.08.2006)

Solidní návrat k tradici francouzských krimi, který zápletkou o dvou soupeřících policejních frakcích připomene svého jmenovce z devětasemdesátého. Auteil a Depardieu si neokázale a levou zadní dávají dva zkušené, povahově rozdílné poldy, kteří soupeří o to, kdo dřív dopadne gang lupičů a získá tak post šéfa policie, přičemž jeden se odkope jako pořádná svině, co s potěšením nenávidíte a přejete klaďasovi jeho pomstu. Ta ale přichází až v závěru a dost prostě a rychle, což mě poněkud zklamalo. Ale do té doby to byla paráda. (28.08.2019)

Od režiséra Marchala už jsem viděl MR 73 (2008) a mám z obou filmů dost podobný dojmy. Vypadalo to nadějně, ale zůstalo to tak někde napůl cesty. Chybí tomu nějakej originální nápad, je to spíš taková přehlídka klišé. Lidi tady píšou, jak film působí pěkně staromilsky, což by mi vůbec nevadilo, ale já asi těm starejm filmům ze 70. let mám tendenci ledacos odpustit. Jenže tohle je relativně novej film a tady mi docela lezlo na nervy, když během přestřelek nikdo nedokáže z deseti metrů trefit ani vrata od stodoly. Největším kladem filmu je asi hlavní herecká dvojka. Daniel Auteuil zahrál toho poctivýho policajta ze starý školy skvěle a Gérard Depardieu jako záporák mu zdatně sekunduje. Jinak jsem na filmu nic mimořádnýho neobjevil. Zdejší vysoký hodnocení moc nechápu. 50% (05.10.2023)