Město ztracených dětí

Vizuálně originální a depresivně atmosferická pohádka pro dospělé, která však pod vším tím pozlátkem skrývá neoriginální zápletku o silákovi, který jde zachránit svého malého bratra. Ve filmu je spousta zajímavých nápadů a prostředí ve kterém se děj odehrává je svým způsobem kouzelné ale jako celek mě snímek moc nezaujal a po slušné první hodině jsem se začínal nudit. (31.07.2008)

JEAN-PIERRE JEUNET je pozoruhodný francúzsky režisér so svojským štýlom,kde vyniká nápaditosť,perfektný vizuálny štýl,bizarné postavy,abstraktnosť,vízie,ale najmä zvláštne postavy,ktoré majú svoj atypický svet... Toto je tzv.detský horor,ktorý ale nie je typický určený pre malé deti,pre dospelých,lebo trauma sa môže veľmi rýchlo dostaviť neplnoletým ratolestiam,ktoré majú fantáziu,no toto by sa vymykalo ich chápaniu! RON PERLMAN je sympaťák z HELLBOYA,a je zaujímavé vidieť,ako sa z neho postupne stal... Detskí herci sú bravúrni,najviac miesta má ale mladé dievča Miette,ktorá sa vypraví s One(Ron Perlman) na záchranu jeho nevlastného brata,ktorého uniesli prisluhovači démonického Kranka,ktorý z nich vysáva všetku energiu,lebo ich potrebuje zmagoriť,zaviesť celkovú lobotómiu,aby z deciek neostalo nič,bez rozumu,bez rozmýšľania,bez akéhokoľvek súcitu si chce urobiť cvičných králikov... One a Miette sa pomaly,ale isto blížia a musia čeliť nástrahám... Jeunet je na vrchole tvorivej činnosti,čo na chvíľu to zbrzdí štvrtý Votrelec,ale príde Amélia a všetko sa to napraví,ranný režisér dáva vedieť,aký má potenciál,ktorý zúžitkuje,ale v súčastnosti to nie je,čo bývalo... Mesto stratených detí je v prvom rade dobrodružný príbeh okorenený vizuálom,aký ma baví,ale režisér ešte skrýva svoje ambície,ktoré sa pretavia v budúcnosti,ale určite film nie je nuda,stratou času,pre iných,atypických divákov sa jedná o mimoriadny zážitok. (25.02.2015)

Město ztracených dětí je neuvěřitelně snové. Když jsem před pár dny velmi pozitivně hodnotil City of Ember za realisticky, poctivě a netradičně působící výpravu a za atmosféru, nenapadá mě, v jakých superlativech bych se musel vyjadřovat zde. Pokud můžeme umístnit rovnítko mezi výborné a extravagantní, pak výborné herecké výkony. Chemie mezi Onem a Drobkem mi v některých okamžicích připomínala Leona. ■ Migrénou trpící mozek mi lehce evokoval depresivního robota ze Stopeřova průvodce po galaxii :). (16.08.2011)

Estetika predstavivosti. Som si definitívne istý, že nielen Michela Gondryho, ale aj Jean-Pierre Jeuneta môžem pokladať za francúzskeho Terry Gilliama. Tie nápady, ktoré tvoria svet Mesta stratených detí, ten vizuál a tá hudba! No zatiaľ 4*, ale miestami dokonalé dielo. (02.06.2017)

Úžasná kombinace tech sci-fi, temného města (však odkud Proyas opisoval, co?) a naprosto šíleného příběhu, který se sem ale nejen hodí, ale je dokonce - neuvěřitelné! - dojemný. (27.09.2009)

Bizarné, plné dobrých nápadov, zaujímavých postáv hraných fajn hercami, no napriek tomu pre mňa priemer, zdalo sa mi to zdĺhavé a mierne nudné. (05.04.2010)

Prostě nádhera! Výborná vizualita, jako u všech filmů J.-P. Jeuneta a M. Cara, skvělá hudba Angela Badalamentiho a neandrtálce Rona Perlmana a trpaslika Dominique Pinona proste miluji! :) (10.01.2003)

Jean - Pierre Jeunet opět stvořil další vizi světa budoucnosti se skvělými postavami a typickým humorem, který je mi moc blízký (01.09.2009)

DVD jsem si pořídil jen proto, že k filmu skládal hudbu můj oblíbenec Angelo Badalamenti. Jinak jsem o filmu nevěděl vůbec nic. A koupě dodnes nelituju. Nádherně ponuré, temné a místy děsivé fantasy.... (02.12.2008)

"Je sice veliký, ale dospělák to není." Carovi s Jenuetem sebereflexe nechyběla. Ve Městě ztracený dětí se tato dvojice v zásadě akorát upgradovala z jednoho domu z předchozích Delikates na celé město. Jinak s ním pracuje prakticky stejně. Přístav je úžasně členitý prostor o více úrovních, plný můstků, schodišť, kanálů, doků, přechodů, rour, kanalizačních poklopů apod., přičemž za každým rohem se skrývá nějaké nebezpečné tajemství (třeba šílený potapěč žíjící pod vodní hladinou v podzemí přístavu) či dobrodružství. V tom to například často připomene pojetí starého města jako hřiště známého z knih od Foglara či nelineární videohry typu Bioshock. Na rok 95 film obsahuje dechberoucí triky, úžasné nonsensové nápady a naprosto nekompromisní výpravu a kostýmy. Akorát vegani, ochránci zvířat a radikální odpůrci pedofilie u toho budou blejt z vokna no. (02.08.2020)

Čosi tak bizarné a bezprostredné zároveň som ešte nevidel. Hlavne je to skvele napísané, svojrázne postavičky tu majú svoje miesto, súvisia s príbehom hlbšie, než len epizodicky (ako býva v podobných filmoch smutným zvykom). Naviac sa postoje k nim v priebehu deja menia, raz vás prepadne ľútosť a následne im ich neslávny koniec prajete. Žiadna čierno-biela optika a to ani v prípade dvojice hlavných postáv, ktoré síce majú v srdciach jasno, drobné prehrešky či zaváhania sa však nevyhýbajú ani im. Milé. A aj keď nie každá línia rozkošateného príbehu našla svoje naplnenie, je Mesto stratených detí jedným z najvydarenejších výletov na poli DOBRODRUŽNÝCH fantazijných žánrov - funguje ako rodinné fantasy, má to "dorotkovsko-alenkovské" momenty a neuráža ani ako pravé scifko (dokonca kto chce, môže si vziať do jednej ruky Freuda a druhej Junga a zmotať hlbinný psychologicko-mytologický výklad, ale nie o tom to asi bude)... Skrátka unikátny mix, ak máte popri Jeunetovi radi aj Proyasa a Burtona, neváhajte ani sekundu! (20.07.2008)

Fajn atmosféra, výborný Ron Perlman v (konečně) pozitivní roli, hudba Angela Badalamentiho ani možná někdy až příliš sexuálně jiskřící Judith Vittet (vnucovalo se mi srovnání s Gilliamovou Krajinou přílivu) nevyváží bohužel takovou podivnou nijakost všeho ostatního - a tím myslím zejména příběh. Mohl to být klidně barevný úchvatný skvost, je z toho ale jen takové nepovedené barevné leporelo. Amélie přišla až později... 6/10 (30.07.2012)

Fuj - ten začátek je docela psycho a tuším, že to tak zůstane. CITÁT - Kdo ukradl ten dětský sen?........ Tak zase je tu ten podivný svět Jeana-Pierre Jeuneta (podobnost s Timem Burtonem mě napadla až později) Ale zatím se mi líbil jen v Galimatyáši v Montmartru a samozřejmě ve Vetřelčím Vzkříšení, ikdyž tam to nebylo tak poznat. Snad krom podobnosti oblíbeného herce. Zde je dokonce několikrát klonovaný. Ano je to Dominique Pinon. Tenhle příběh, respektive tyto postavy jsou opět nevěrohodné, karikatujíce sama sebe, beze špetky kloudného humoru. A navíc je tento příběh strašně uřvaný. Je to zatím nejhorší film od zmíněného režiséra. CITÁT - Víte kde najdu kyklopy?......... (23.08.2014)

Zpráva o neznámém a bizarním světě, kde se děti chovají jako dospělí a dospělí jako děti, kterou načrtl Jeunet a podepsal Caro. (12.03.2009)

Tolik nápaditosti na necelých dvou hodinách, to se jen tak nevidí. Se silnějším a ucelenějším příběhem to mohla být bezkonkurenční pecka. (27.06.2013)

Unikátny svet, plný bizarných ( ale určite nie nereálnych ) postavičiek. Zodpovedný za výpravu a kostýmy si môžu potľapkať po pleci, tvorcovia scenára zase vzdychnúť, že to mohlo byť aj lepšie. Tak či tak, ide o raritku vo svetovej kinematografii, ktorú by sme my všetci obdivovatelia pohyblivých obrázkov mali ( niekedy ) vidieť. (13.01.2017)

Oproti "Delikatesám" trochu moc přeplácané, takže "jenom" za čtyři... (12.06.2003)

Ach jaj, Jeunet je druhý Gilliam. Nebyť tej úchylnej štylizácie mohlo to byť vcelku zaujímavé. Oceňujem hlavne precítenú hudobnú stránku. 50% (12.04.2009)

tenhle hračičkovsky delikatesní vizuál mám moc rád a ta malá holka byla super..ale příběh mě tentokrát vůbec nezaujal a měl jsem co dělat abych to vůbec dokoukal. (17.06.2011)

Dost ulítlá a odpudivá slátanina v ukrutnému vizuálu. (12.12.2015)