Tvoje, moje a naše

Prečo na trh ide stále viac takýchto filmov? Asi preto že najviac zarábajú a nevyžadujú vysoliť majland za výpravu či efekty. Na druhej strane takéto filmy sú pre cieľovú skupinu sledovateľov veľmi obľúbené a rada si ich celá rodina pozrie s sobotu poobede. Miestami vtipné, inde zase nudné a s poučením na konci že rodina je najdôležitejšia. Asi tak by sa dal tento film definovať. Jedným slovom: priemer. /50%/ (15.04.2011)

"Krok za krokom" vo filme ,ale na stereoidoch. Začiatok naznačoval oveľa väčší potenciál  ako z toho dokázali vyraziť.Rodičia OK, ale zostava deciek stojí za milú kedveš.Je ich skrátka veľmi veľa. Zbytočné šialenosti ako  v sám doma film skôr zrážajú ako ho ťahajú vpred či nahor. Napriek tomu rodinné filmy s René či Denisom sú stávka na istotu. (21.06.2021)

Hollywoodský megamagnát si pozve na kobereček šéfy společností Paramount Pictures, Universal, 20th Century fox atd. a začne točit velkým losovacím bubnem. Zastaví buben a vytáhne z něj papírek. "Takže tentokrát je to Paramoun Pictures." Šéf společnosti se zatváří kysele a naštvaně odchází. Megamagnát na něj ještě zavolá: "Ale no tak, Michaeli, víš přece, že to děláme každý rok. Někdo ty rodinné sračky točit musí, tak něco vyblijte..." ____ Mimochodem, otřepaná emerická fráze: "Uvědomili jsme si, že rodina je to nejdůležitější..." nikdy nebyla křečovitější, jak v tomto filmu. (22.12.2015)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

Nakonec si mě to získalo alespoň na 30%. Zasmál jsem se nakonec docela hodně (holt jsem se zavčas smířil s tím, že to bude totální zvratek), protože Qúaid s Russo jsou snesitelnější než Steve Martin a spol. ve Dvanácti do tuctu, digitální maják je "nemodolatelný" a děti při svém řádění skouzávají tím správným způsobem do anarchie. Bitky stojí za to, stejně tak i kamerové jízdy přes stoly se snídaní, kdy vedle dětí žere prase (!). Bezmála dekadentní humor a neuvěřitelně vtipné romantické scény (šišlající klučík drží za ruku svýho novýho sourozence a smutně vypustí "My uš nebudeme bláškové?", digitální maják apod.) dělají z téhle fašírky svým způsobem neodolatelnou radost pro cynického nepřítele bezpohlavních rodinných fašírek. (19.11.2006)