Tvoje, moje a naše

Nakonec si mě to získalo alespoň na 30%. Zasmál jsem se nakonec docela hodně (holt jsem se zavčas smířil s tím, že to bude totální zvratek), protože Qúaid s Russo jsou snesitelnější než Steve Martin a spol. ve Dvanácti do tuctu, digitální maják je "nemodolatelný" a děti při svém řádění skouzávají tím správným způsobem do anarchie. Bitky stojí za to, stejně tak i kamerové jízdy přes stoly se snídaní, kdy vedle dětí žere prase (!). Bezmála dekadentní humor a neuvěřitelně vtipné romantické scény (šišlající klučík drží za ruku svýho novýho sourozence a smutně vypustí "My uš nebudeme bláškové?", digitální maják apod.) dělají z téhle fašírky svým způsobem neodolatelnou radost pro cynického nepřítele bezpohlavních rodinných fašírek. (19.11.2006)

Ať si říká, kdo chce, co chce, já jsem se příjemně bavila a rozhodně nelituju večera prosezeného u tohoto filmu. Příjemní herci (Dennis Quaid je v té uniformě pěkně sexy) a pohodová atmosféra si dokázali udržet po celou dobu trvání mojí pozornost, nasmála jsem se taky poměrně dost a pokud jde o to prase u stolu, berte to s rezervou, amerikáni jsou amerikáni:-D (25.04.2009)

On má osm dětí, ona deset.. zamilují se do sebe a mají jich 18 ... No.. fakt docela koukám co všechno se dá vymyslet.. škoda.. nápad bydlet ve sterém majáku se mi líbil, někdy sem se i zasmála a "máma s tátou" nehráli zas tak špatně (18 potomků sem opravdu nestačila registrovat) .. takže na tu jednu hvězdu to asi bude ;) (27.03.2011)

Pohodová, vtipná a sympatická komedie o sžívání se dvou rodin. Frank má 8 dětí, Helen má 10 dětí, oba se milovali na střední škole, kdy měli i před svatbou, a osud je nyní znovu svedl dohromady, a tak se nastěhují spolu se svými 18 dětmi do jednoho velkého domu s majákem. Je to docela sranda, o tom nemůže být pochyb. Menší dětičky jsou místy roztomilé, místy bych jim dal nejradši pořádně na zadek, dospívající děti (obzvláště dívky) jsou velice sympatické. Dennis Quaid jako fotřík je docela sympatický, stejně jako Rene Russo. Po dějové stránce velice zajímavá komedie, která má zajímavý nápad a která dostává dospělé hrdiny do těch nejšílenějších situací, od nákupu v obchodě až po obrovskou párty uspořádanou doma. Je zde celá řada velmi zajímavých a vtipných momentů, které jsou prostě nezapomenutelné. Já jsem příznivec rodinných komedií, a stejně jako se mi líbil film Dvanáct do tuctu (mám na mysli první i druhý díl), tak se mi líbí i tento film. Rodinným komediím jsem vždy otevřený a většinou se mi i líbí, což je případ i tohoto filmu. Tohle je zkrátka taková pohodová komedie na nějaké nudné odpoledne, případně večer. Kažopádně Raja Gosnell na režisérské židličce dokazuje, že kromě trikových filmů (oba dva díly filmové verze Scooby-Doo) zvládá dobře i rodinnou komedii. Tedy alespoň já si to tedy docela užil a uděluji tři hvězdičky. (22.11.2008)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)