Goya's Ghosts
Los fantasmas de Goya
Goyove prízraky
Režie:
Miloš FormanKamera:
Javier AguirresarobeHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrají:
Javier Bardem, Natalie Portman, Stellan Skarsgård, Randy Quaid, José Luis Gómez, Michael Lonsdale, Blanca Portillo, Mabel Rivera, Unax Ugalde (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Španělsko na samém konci 18. století bylo sice ještě sebevědomým královstvím, myšlenky francouzské revoluce však už začaly pronikat i tam. A právě v té době se aragonský malíř Francisco José de Goya y Lucientes stal dvorním malířem španělského krále Karla III. a po jeho smrti i jeho nástupce Karla IV. Obrazy, které v té době namaloval, dodnes fascinují svou originalitou. Byl posledním mistrem tradičního malířství a prvním modernistou zároveň. Maloval portréty královské rodiny i dvorní šlechty, ale i nejbídnější život v chudých čtvrtích a hospodách. Jeho nemilosrdně pravdivé kresby, v nichž neskrýval nic z ošklivosti a surovosti světa, zůstaly dodnes uměleckým dokumentem doby. Španělská inkvizice, obávající se francouzského vlivu, obnovila v té době hanebné praktiky útrpného práva. Hledala nevinné oběti, aby demonstrovala svou sílu, a Goya to všechno maloval. Pozoroval události a lidské osudy krutých let a ve svém díle o nich zachoval svědectví... Nejnovější film Miloše Formana, na němž spolupracoval s proslulým francouzským scenáristou Jean-Claudem Carriérem, není ani Goyovým životopisem, ani pouze o Goyovi. Ačkoliv byl Formanův film produkčně náročný a nákladný, přesto je vlastně intimním příběhem několika lidských osudů. Příběhy Goyi, jeho mladičké múzy Inés a vlivného kněze svaté inkvizice Lorenza se však odehrávají v jednom z nejdramatičtějších období španělských dějin. Období natolik dramatickém a hořkém, že o něm sami Španělé ještě nenatočili jediný film! Herci, kteří se na tomto projektu nerozlučné dvojice Miloš Forman-Saul Zaentz podíleli, jsou jako vždy vynikající. Javier Bardem, překvapivě nikoliv v roli Goyi, ale kněze Lorenza, skvělá Natalie Portmanová v herecky náročné trojroli a švédský herec Stellan Skarsgard v roli Goyi natolik fascinující, jakoby Goya po dvou staletích znovu ožil. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (640)
Tak tohle se Formanovi moc nepovedlo. Film nemá vůbec žádné tempo. Některé scény jsou fakt dobré a zajímavé, u jiných se zase nudím a pořád koukám na hodinky. Příběh mohl být také lepší. V první půli filmu se to slušně rozjede, aby se to později zabilo pouhým hledáním ztracené dcery. Herci jsou ale docela v poho, akorát tomu Javieru Bardemu jsem nemohl přijít na chuť. Vcelku to vypadá spíš jako televizní adaptace a ne jako dobrý historický film do kin. Velká škoda ()
Mně se to líbilo... vlastně si takhle nějak představuji kvalitní historické drama. Příběh bastarda beze cti Lorenza je plný dějových obratů, nenudí, ani nepůsobí zkratkovitě a Goya je v podstatě jen takovým nedotknut(eln)ým (nebo nevyužitým?) prostředníkem. Inés... Inés je často odstraňována dějem ze scény, sic v druhé polovině již pomatená, ale Natalie Portman byla OK. Krásná je kamera a celá vizuální stránka, potemnělá jako Goyovy obrazy. Nic vyjímečného, žádný opravdu silný moment, prostě "jen" hezké historické drama. ()
Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus ()
Docela jsem se zasmál při letmém čtení několika "velkých" recenzí a zamyšlení nad novým filmem Miloše Formana. Nadpisy jako "Rozumí Češi svému Formanovi " apod. mě opravdu rozesmály a celkové pojetí myšlenek okolo Goyových přízraků mě mrzí. Kdy český lid pochopí, že Miloš Forman je celosvětová režisérská kapacita a polemizování nad jeho kvalitou po filmech jako byl Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeusem je zcestné. On prostě umí a není to tím, že je Čech, ale tím, že je to Forman. Formanovi myšlenky, jeho ideje a formou, kterou vypráví látku, aby vtáhl diváka do děje jsou často odlišné než u zbytku režisérů a možná pouze proto nemusí být milován všemi. Goyovy přízraky opět čerpají z trochu jiného rukávu velkého mistra než jeho předchozí filmy. Tentokrát se vydává příběh do Španělska v období inkvizice, která je někdy milována jindy nenáviděna a proti které stojí jeden malíř, který se stal velikánem. Ale tohle není příběh o něm. On je zde pouze jako vypravěč, člověk co nás provází a pomáhá nám pochopit ostatní postavy a nabízí svůj pohled na "tichý" svět, přestože od začátku filmu každou vteřinu ničí diváka svým dokonalým vzhledem a herectvím. K ději zde nebudu nic psát je dostatečně znám. Nosným pilířem je vedle Formanovy nádherné režie rozhodně trojúhelník hereckých klenotů dech beroucí otec Lorenzo hraný Bardemem, neskutečně krásná Ines zahraná Natalii Portman a nakonec Stellan Skarsgard jako Goya, který přesvědčuje o svých kvalitách i posledního svého odpůrce. Forman zariskoval v jediném a to v hudbě, kterou svěřil českému skladateli Varhanu Bauerovi a udělal dobře. Risk se vyplatil a hudba je skvostná, dobová a působivá. Práce s kamerou a střihem nemá chybu a např. dokonale sestříhaná scéna Goyovy malby jednoho obrazu ze série Rozmary. Dokonalá snaha o vystižení doby je ještě více podpořena výborným zapojení rozpracovaných děl Goya, např. Obra, tato detailní práce je jen ku prospěchu a pomáhá filmu naprosto uvěřit a nechat se jím pohltit. jen škoda, že se v závěru z Goyi stává pouze divák, který je obětí příběhu někoho jiného a sám mizí a jeho příběh je psán pouze v učebnicích dějepisu. Podobnost Církevní rady, výslechů apod. není náhodou podobná komunistické prací přes rokem 89 a to Forman ví moc dobře a jistě jen tiše doufá, jestli si všichni uvědomí, že inkvizice v různých podobách a s různými cíli bude existovat v jakékoliv době. Forman natočil velký působivý film, který se snaží vyprávět komorní příběh, který se mohl odehrát komukoliv kdykoliv. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (17)
- Poslední film Miloše Formana byl bohužel finančním propadákem. Při padesátimilionovém rozpočtu vydělal v USA milion amerických dolarů. Celosvětově pak necelých 10 milionů. (Varan)
- Javier Bardem přijal roli Lorenza bez ohledu na její prostor - jen díky tomu, že film režíroval Miloš Forman. (pufina)
- Producent Saul Zaentz, pro něhož byly Goyovy přízraky prvním filmem po deseti letech, v období jejich premiéry komentoval, že "financování bylo a je stále těžší, prože manažeři ve filmových studiích jsou všichni do jednoho bastardi, které dobré příběhy nezajímají. A vůbec nepomáhá, když jim je představijete 'v balíku' s takovými tvůrčími osobnostmi, jako jsou Miloš Forman či Natalie Portman. Tihle gauneři chtějí ve jménu svého postoje k prodejnosti scénáře úplně zničit. Takže Goyovy přízraky jsem musel financovat s mezinárodními partnery... a proto taky v tuhle chvíli pořád ještě nemáme amerického distributora." (NIRO)
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Sejmi eso, Formane!
Goyovy přízraky ještě ani nebyly v kinech a už se nadšeně diskutovalo nad dalším filmem našeho nejznámějšího režiséra. Amarillo Slim měl být dalším biografickým snímkem ve filmografii… (více)
Je známou skutečností, že se v hraném filmu setkáváme ve většině případů s hlavním hrdinou. Jsou však také díla-podobenství s kolektivním hrdinou, panoramatické pohledy, které jsou zaměřeny na určité téma, myšlenku, pocit nebo nadčasový pohled. PŘÍZRAKY nesporně patří do toho druhého, vzácnějšího typu. Ač je film natáčen ve Španělsku, většina herců a personálu pochází ze USA a Španělska, případně dalších zemí, nese rovněž nepopiratelné české prvky. Základní myšlenkové schéma - v podstatě věčné téma vztahu jedince a mravu, umělce a moci - je rozvinuto do šíře i hloubky zásluhou Lorenzovy postavy. Obrat "Neber to osobně" je - alespoň pro současný čas naší země - nepopiratelně postkomunistický a obecně příznačný pro zlomová dějinná období; Španělsko na přelomu XVIII. a XIX. století je určitě jedním z možných dominantních příkladů. Stejně pozoruhodné je i pojednání mučitelských praktik inkvizice s příznačnou scénou Lorenzova doznání, že je ve skutečnosti lidoop, který své lidství předstírá (mimořádnost této scény je dána jejím dějištěm; Lorenzo je k doznání donucen mučením při návštěvě v rodině své bezbranné, nevinné oběti z vězení inkvizice); výstižně to charakterizuje jeho skutečnou povahu bezectného, zbabělého manipulátora; srovnáváme-li jeho zbabělost s Goyovým napadnutelným křehkým lidstvím, je náš závěr jednoznačný. Postava Francisca Goyi je spíše než hlavním hrdinou průnikem do bouřlivého dialogu "napříč časem" mezi nešťastnou Ines a praotcem mravně zchátralých jedinců Lorenzem. PŘÍZRAKY jsou dalším Formanovým vrcholným dílem. Způsob, jakým postihl dobové španělské prostředí, úroveň, na které je zpracován jeho scénář, i vyústění (v tomto ohledu mi připomíná podobně nedoceňovaný Peroutkův román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY nebo jeho drama ŠŤASTLIVEC SULLA), i výstižné zachycení francouzských okupantů spojuje jeden společný jmenovatel: symbiotickou doménu represe a demagogické fráze. Goya tu vystupuje jako typický - rovněž nadčasový - jedinec šedé zóny, tápající, nerozhodný, ustrašený i zastrašovaný, ale se svědomím a vůlí; jako umělec si však zachovává integritu a svědectví, které vydává jeho štětec, zůstává neúplatně neúprosným. Z hereckých představitelů pro jsou pro mne dominantní dva: Javier Bardem a Natalie Portmanová v proměnách svých postav. Závěrečná scéna odvozu Lorenzových tělesných pozůstatků, doprovázená pološílenou Ines, svírající osvojené nemluvně, a za nimi klopýtajícím zestárlým Goyou, je výmluvným podobenstvím o dějinách obou minulých století: toho idealistického předminulého XIX. i toho krvavě bezuzdného XX. Výmluvné je i mlčení kolem tohoto filmu. Katolická církev, jen váhavě se přiznávající k temné části své rozporuplné minulosti, i liberalismus, slunící se v kultu lidských práv, tu dostávají ne příliš lichotivá připomenutí praktik, jež jsou rovněž součástí jejich minulosti (v bonusových rozhovorech se opakovaně objevuje věta, že tuto část své historie Španělé neznají, Bardem i Gomez dodávají, že se jedná o vůbec první natočený film o tomto období španělských dějin). Forman v zenitu své tvorby, ale i v podzimu svého života zůstává tím, kým vždy byl: neúprosným, poučeným analytikem a kritikem své doby. Kritikem nadčasově nesmlouvavým, klasikem, který pozvedl i americkou částí svého života naši kinematografii na doposud - a asi i nadlouho - nepřekonanou, skutečně světovou úroveň. () (méně) (více)