Let číslo 93

Kdyby Oficiální verze byla bez trhlin, chyb, podezření a mraky dalších nevysvětlitelných otázek dal bych pravděpodobně 5*. Ale i tak mě to mile překvapilo, protože je zde hodně věcí které se s neoficiální verzí hodně ztotožňují. Ať je to celková práce nejlepšího vzdušného letectva NORAD, které absolutně bylo stabilizováno do stavu nereagovat na žádný únosce a když už vzletět tak mimo pevninu, třeba nad Atlantik kde nic tu nic.. Dále stále čekající odpověď z bílého domu od G.Bushe na podporu útoku která se dostavila až když všichni únosci stihli zasáhnout svůj cíl. Potom, co vše spadlo tak se vzápětí odkryly, další věrohodný informace z medií, jako bylo že z WTC byl nalezen o 3 bloky dál pas neporušený jednoho z únosců bylo řečeno v (CNN,BBC,FOX etc.) ale černá skříňka se nenašla ale papír ano divné že? . Dále Let. č. 93 co spadl v Shankville tak byl nalezen také dokument jednoho z únosců a také nalezen jeho červený šátek z hlavy ale několika tunový motory se rozpustili do země a ani žádné zavazadlo, chci říct že se lidé nevzbouřili ale letadlo bylo odstřeleno kdo ví čím, jestli konečně povolenou stíhačkou nebo jeden z únosců odpálil svůj hrudník za Alláha, tohle co píši je neoficiální verze ale v souladu s oficiální, protože bylo v (Final Report of the National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States) Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy, že se ostatky letadla nacházely až 10km od místa pádu což asi každému dojde pokud si něco málo zjistí. že se nejedná o pád neporušeného letadla na zem v Pensylvánii. A FBI to spadlo rovnou do náruče náhle našli v autě, které bylo napsáno na Muhamada Attu šéfa celé akce z 9/11 před letištěm všechny dokumenty o útoku a všechny jména 19 únosců, které po pár letech i upravovali to když se zjistilo že se někdo z nich objevil živý jako se to stávalo posledních 10 let z letu co měl údajně narazit do Pentagonu, "no co jiného by napadlo velitelé celé akce Mohamada Attu lepšího než před letištěm nechat auto plné důkazů a papírů o 9/11. :D No a Pentagon to tu nebudu rozebírat stačí když se podíváte na video nárazu, které pustili do médiích až v roce 2006 a ani se nedivím k tomu pár fotek a udělejte si na to názor svůj, Letadlo co má rozpětí 90 metrů výšku 13 metrů 100 tun a ztratí se v betonovým baráku kde je díra 7x7 metrů, každopádně video je lepší sranda (doporučuji). Pro mě je tohle téma na několik hodin, já u toho strávil nespočetně hodin, jak u oficiálních verzích tak u neoficiálních verzi, přečetl jsem dost publikací a knih takže ne vše bylo přesné, jen sem si to sám poskládal v hlavě, a důležité je také znát i víc historie Ameriky a ne jen studovat 11. září. A jednu zajímavost na závěr FBI nikdy nehledala Usámu bin Ladina za 11-září, protože doslova uvedla, že na to není žádný důkaz a nikdy se doslova k tomu nepřiznal .. myslíte že si cucám z prstu ? .. Ale ale tady máte oficiální stránky FBI a Hledaného Bina http://www.fbi.gov/wanted/topten/usama-bin-laden/ . ZPÁTKY K FILMU 80% DOBŘE NATOČENÝ JAK PO REŽII A HERECKÝCH VÝKONŮ !!!! (30.07.2012) (méně) (více)

Film excelentně buduje napětí a má samozřejmě i všechny ty řemeslné hodnoty, kterým nerozumím, ale vnímám jejich dopad. Trochu mě mrzí, že Greengrass místo bourneovek neudělal nějaké veledílo, které by mapovalo 11. září, zahrnující etapu příprav, pochybnou antiteroristickou kampaň na domácí i geopolitické půdě, psychologické a mediální momenty různých úrovní. Na Bourneovu ultimátu prokázal smysl pro špionážní zápletku s temně konspiračním vyústěním agentovy konfrontované reflexe a v United 93 se náhled do vycizelovaných bezpečnostních postupů a hierarchií střídá s vypjatou atmosférou zmatených civilních obětí. Chápu rozhodnutí pojednat právě příběh letu naváděného na Washington a zmařeného vzpourou pasažérů, ale pro mě osobně je celý příběh 11. září s přibývajícími roky mnohem zajímavější. Když se to stalo, bylo mi čtrnáct a já ani nikdo v okolí tím nijak hluboce nežil, jak se často snažila tvrdit média, která z útoků na USA chtěla dělat útok na jakousi „naši“ civilizaci obecně. Mou pozornost měly v souladu s věkem úplně jiné „objevy“, než že svět je plný válek a neřešitelných rozporů. Vrcholem intelektuálního zájmu o celou problematiku mezi mými spolužáky byl Mezinárodní den dětí následujícího roku, kdy si dva z nich vprostřed závodu lesem nasadili černé kukly a div nepřivodili infarkt třídní učitelce, která si 11. září vzala trochu moc k srdci a autenticky se lekla, že má mezi běžícími žáky infiltrovány džihádisty. Jenomže jak ty roky utekly a je ze mě nenávistná antiamerická sketa, postupně jsem si k tomu dni získal hlubší vztah. Jednak jsem viděl Greengrassův United 93, jednak jsem s pobavením sledoval hádky o pravdivý průběh teroristických akcí, jimž jistý úporně ptavý smysl pro přesnost a konsistenci nikdo neupře. Ono když se v sutinách z budov o součtové váze překračující milion tun (jenom Dvojčata měla dohromady megatunu) najde pas jednoho z únosců, zatímco většina obětí byla rozmetána na takové kousky, že se z ní nezachovaly žádné identifikaci slibující ostatky, – když jsou stíhací letouny právě v ten den odveleny kamsi mimo dosah, to všechno v zemi, která vydává na obranu daleko nejvíc ze všech, a spousta dalších „když“, vyvolá to řadu otázek, z nichž nejméně přehnané jsou ty, v nichž se spekuluje o dobrých důvodech některých profitérů teroristy nechat. Že kvůli tomu razantně poklesl dolar, protože byla způsobena obří škoda na budovách a v nich odváděné práci, dále škoda fiskální při obnově poničených lokalit a tlaku z militantně naladěných kruhů a nakonec ta největší, symbolická škoda s finančně psychologickými asociacemi, toto všechno umí kapitalistická velmoc chytře rozkládat do masového břemene, zatímco investoři mnoha oborů zapojených do obnovy i vyostřené kampaně s vyfabulovanými protivníky jenom bohatnou. Těžaři, zbrojaři, developeři… Jimi nasazení konjunkturální politici přeskočí hollywoodské hvězdy o několik příček a hesla v encyklopediích se rozrostou natolik, že navzdory bezprecedentní míře formální demokracie, která by je měla historicky degradovat, jim mohou závidět i Alexandr s Napoleonem. Ne, toto všechno není hodno pozornosti ani toho nadrženého puberťáka, který tehdy leda záviděl nápad rozesmát spolužačky v černé kukle, ani toho hloubavého pornem saturovaného samotáře, který z nízkých pohnutek frustrovaného ubožáka velebí každý přehmat, jehož se dopustili „úspěšní“. A kapitola s invazí do „pohřebiště impérií“ je co jiného než jedna velká černá díra na peníze, které z kapes daňových poplatníků, zaměstnanců i spotřebitelů putovaly a další dekády budou putovat hlavně na konta těch, kteří pro celou tu ostudu mají plno „vznešených“ obhajob, přísah a zaříkávadel. Tak tedy, to by byl film. Film o všech těchto ubohých „lidských, příliš lidských“ věcech. A to je škoda, protože Greengrassova tvorba takový potenciál indikuje. Mě fascinují úplně jiné než černobíle stavěné, vyumělkované momenty velkého civilizačního zápasu dobra se zlem. Tak zaprvé mě nikdy neomrzel pohled na krásné mrakodrapy, které v modernějším provedení u Evropanů a Asiatů připomínají jakési futuristické sci-fi akumulátory a v přeneseném slova smyslu plní úlohu agregované ekonomické energie. Obdivuji veškerou kompetenci, která je v pozadí jejich vzniku, a cením si odvahy i obětí, které jsou s jejich výstavbou spojeny především na americké půdě, kde se do jejich výstavby organicky promítá historie architektury v předešlém století. Není ale možné, abych se s nemenším obdivem nerozplýval nad naprosto dechberoucím umem teroristů. Těch „bledých zločinců“, jak by snad řekl Nietzscheův Zarathustra (Tak pravil Zarathustra, I., O bledém zločinci). Nejenže není mnoho takových, kdo mohou pilotovat velká dopravní letadla, ale všechny další podmínky infiltrace a celkově úspěšné materializace natolik kolosálního plánu, který znamenal propad dolaru v dalších letech o desítky procent, vyžadují přirozený respekt, jestliže respekt ke schopnostem není jen falešná hra na obdivující a obdivované. Prostě tito teroristi byli opravdoví borci, které by i Tom Cruise dokázal tak akorát zahrát. Raději být jedním takovým mrtvým teroristou než kterýmkoli z nás zbabělých vytěžovaných cucáků, kteří si můžeme leda tak natáčet jejich apokalyptická gesta. A když jsem si nedávno procházel videonahrávkami pořízenými z toho dne v okolí WTC, zpozorněl jsem k další velmi důležité kvalitě. Téměř ze všech těch autenticky komentovaných nahrávek je cítit zvláštní směs falešného dojímání se nad hrozivou silou nenávisti učené kdesi za oceánem a úžasu nad evidentní velikostí činu, který přenáší atmosféru války na nejdražší čtvereční kilometry nenáviděného impéria, a to v proporcích katastrofického velkofilmu. Když pořizovali nahrávky a nemohli odpoutat objektivy namířené i desítky minut na hořící budovy s lidmi zoufale padajícími nebo rovnou vyskakujícími z pater nad havárií, nedokázali potlačit tuto kontaminaci falešného soucitu (který se prostě patří, jak byli vychováni) nábožný obdiv prozrazujícím úžasem nad estetickou intenzitou a mezní referencí celé situace. Nahoře se umíralo a oni měli podívanou jako v koloseu. Líbilo se jim to. Žasli. Taky bych žasl. I to jsme my lidé. Většina z nich umí sotva řídit automobil a jejich největší zločin bude, že se někde vyhnou dani nebo někoho uhodí. Jsou to ozubená kolečka vybavená malichernými city, stižená ustavičným neporozuměním, sloužením a osudem nekonečné nahraditelnosti. To je pro mě na celé kauze zajímavý prvek psychologický. A ještě bych rád, kdyby někdo jednou s podobnou péčí zpracoval její propagandisticko-mediální a geopolitickou rovinu. K útokům se nikdo nepřihlásil, ačkoli se islámští teroristi obvykle předhánějí v přivlastňování si zásluh za teroristické útoky a matou, takže kolikrát se neví, kdo v zájmu koho útočil. Tálibán, který je známý výlučně domácím zaměřením a odmítáním globálního džihádu, to odsoudil, Usáma bin Ládin to schvaloval, ale sám se k tomu nepřiznal, a zatímco 15 z celkových 19 únosců byli Saúdové, poznamenalo to jejich vztahy s americkým kapitálem právě tak nulově, jako když si saúdský princ nechal naporcovat protirežimního novináře. A aby bylo kam katalyzovat mediálně burcovanou nenávist, antiteroristická propaganda vynalezla přelud fakticky neexistující „organizace“ s názvem Al-Káida, údajně založené v 80. letech minulého století. Zatímco bych čekal nějaký doklad o existenci této tajné organizace, propaganda dodnes přichází s „informacemi“ „dokládajícími“ ji nepřímo z činnosti jejích tzv. „odnoží“. No, bůh v Bílém domě je opravdový pastýř. (26.04.2021) (méně) (více)