Let číslo 93

Greengrass je jediný režisér na světě, který dokáže film natočit tak, že si divák připadá, jakoby byl součástí děje. Snad nikdy jsem nezažil tak hmatatelné napětí a bezmoc, které z herců po celou dobu sálalo. Ke konci jsem měl tep někde kolem sto osmdesáti a pěsti držel křečovitě sevřené. To, že se to opravdu stalo, je něco neskutečného. 100% (07.01.2017)

Nejočekávanější film LFŠ 2006 už od jejího začátku.. Před začátkem jsem se bál že to bude zklamání, bál jsem se že usnu, ale naštěstí nepřišlo ani jedno.. Přitom, co se dělo na plátně to snad ani nešlo! 11/9... Obavy z toho, že když jsem víceméně, jako asi každý věděl, o co ve filmu půjde a tím pádem nebudu v napětí, byly úplně zbytečné. Někomu se mohl zdát rozjezd filmu příliš pomalý, mě to nepřišlo.. Vtáhlo mě to hned od začátku a jen sem s napětím čekal na situace, které jsem věděl že nastanou... A když nastaly přišlo čekání na další.. Greengrass to natočil opravdu božsky, roztřesená kamera a časté střihy přidávaly na neuvěřitelné autentičnosti.. Greengrass nechal herce hrát tak, jak by se chovali opravdu při takové situaci, dával jim moře volného prostoru a to se ukázalo taky jako výborná volba, cíl dosáhnout co nejpřirozenějšího chování se taky vydařil.. No a závěrečných deset minut? To se nedá popsat, to se musí vidět, takovéhle napětí, které mě připoutalo neuvěřitelným způsobem do sedačky jsem ještě v kině nezažil.. A když přišel konec měl jsem hodně práce s tím to v klidu rozdejchat, taky se mi to hned nepodařilo, notnou dobu jsem byl pořádně otřesený.. Nedá se popsat.. MUST SEE, jednoznačných 100% a půjdu na to do kina znova.. // Jsem docela v očekávání v to, co natočí Stone ve svém World Trade Center, bude to sice pohled úplně z jiného úhlu na celou věc, ale po takovémhle zážitku mě filmy o 11/9 budou zajímat čím dál víc, i když pochybuju že United 93 něco překoná.. (31.07.2006)

Premyslel jsem o tom, jestli je svet na tento film pripraveny. A dospel jsem k jednomu. Ja na nej pripraven nejsem. Jak jsem to poznal? Celou dobu jsem jakysi sviravy pocit v zaludku, ze neco neni dobre. Proste abych tak rekl, tak uplne nesouhlasim s tim, ze tento film byl natocen. Nemuzu rict, ze je ten film spatny, to ne. Mozna jsem po vsech tech nadsenych ohlasech cekal nejakou opravdovou bombu. A proto jsem byl i zklaman. Nijak nenapadam autenticnost celeho snimku, ale musim rict, ze prvni polovina filmu me moc nebavila. Vicemene se nic nedeje... Sledujeme predevsim zmatene (as himself) dispecery, kteri koukaji na obrazovky a opakuji slova "possible hijack" a "hijack". V pozdejsich fazich filmu i "shit" :-) Tak nejak jsem cekal, ze cely film bude z 80ti % z osudneho letu United 93, ale jestli se odehrava v letadle 30%, tak je to moc. A ani to neni zprvu moc zabavne. Zadne seznamovani s postavami (koneckoncu neni moc duvod, dalsiho dilu se asi nedockame) a tak jen sledujeme normalni vzorek lidi, kteri v tom letadle dost mozna podobni i byli. Akcni tempo plne klaustrofobie a strachu pasazeru zacneme prozivat az nekdy ve dvou tretinach filmu. K zadnemu prekvapeni tedy take nedochazi, protoze vsichni tusime jak to bylo. Je to napriklad podobne dokumentarni jako Der Untergang, kdy to "take presne tak mohlo byt". A tak to bylo nejspise i zamysleno. Jenze v tomto pripade mi to narozdil od Untergangu nestacilo... Rezie je velice syrova, blizka a osobni a film je temer bez hudby tak zvysuje autenticnost, protoze na tech vezich a vojensky zakladne jim asi taky zadna hudba nehrala... Dramatictejsi hudba je az ke konci, kdy se bojuje... Kamera velice casto zabira vsechny zblizka a muzeme si tak prohlednout vyrazy oci a pot tekouci po tvarich. Ocenuji. Dobra prace. Scenar mi teda trosku vadil. Jednak je opravdu uplne trivialni, ale to lze odpustit, ale predevsim ta prvni cast filmu je trosku nudna, jak se jen prepiname mezi tema ridicima vezema kde pozorujeme neherce hrajici sebe, jak se jim ztraceji letadla a vsichni jsou z toho na vetvi. Ale na druhou stranu, kdyz si uvedomim, ze cely film pokryva prakticky celou dobu od vzletu az po pad United 93, tak je to asi zajimavejsi nez sledovat jeste nicim zajimave nezavazne povidani palube letadla. Na tech blikajicich obrazovkach s radary se deje alespon neco :-) Dialogy ke konci jsou srdcervouci, o to vice, ze to takhle skutecne probihalo. Z toho mi fakt nebylo dobre... No... proste je to opravdu autenticky "zaznam" toho, co se asi tehdy delo. Ale rekl bych, ze je okolo toho tak velky hype hlavne proto, ze se to skutecne stalo. Kdyby nekdo natocil pred deseti lety takovyto akcni film s presne stejnym scenarem a stejne dobrym stabem, tak bych rekl, ze by jeho prumerna znamka na CSFD nebyla 9,4/10, ale spise tak 7,5/10. A to kdovi jestli by se mu vsichni nevysmali. Ale kdyz je to neco, co si vsichni pamatujeme, tak jsme z toho "posrani" daleko vic. Blizim se spis ke 3*... (31.08.2006)

Po dlhej dobe mi film dokázal nechutne vyraziť dych. Bravo mr. Greengrass. (15.10.2006)

Tohle by měli pouštět všem fundamentalistickým týpkům, kteří to nemají v hlavě v pořádku. Film je strhující a ikdyž člověk ví jak dopadne tak drží posádce a všem lidem na palubě pěsti aby to dokázali a přál by si , aby to nebyl ten známý let č.93. Film ukazuje i nějaké pocity teroristů před samotným činem, ať už jsou jakékoli a také ukazuje tu neskutečnou masu letadel, která se v daný okamžik pohybuje ve vzduchu a to jenom nad USA. Docela trefná je scéna, kdy se cestující i únosci modlí, každý ke svému bohu a přitom by bylo vše tak jednoduché kdyby byl jen jeden nemyslíte? :o) (07.11.2006)

Greengrassovo režijní mistrovství jde ruku v ruce s jeho sázkou na neznámé herce. Mezi jednotlivými pasažéry letounu nenajdeme žádnou hollywoodskou tvář, která by byla při sledování filmu jedině rušivým elementem. Všichni herci zvládají své role na výbornou a vás ani na minutu nenapadne pochybovat o tom, že právě sledujete skutečné momenty z dramatického únosu. To samé se týká únosců letadla. Nejsou to žádní démoni či nesmrtelné bytosti, jsou to lidé z masa a kostí, dýchající, vyděšení k smrti, neustále se modlící ke svému Bohu, o jehož existenci jsou tolik přesvědčeni. Během sledování se tak možná přistihnete při tom, že budete litovat nejen oběti, ale i vrahy, kteří si lítost, falešně přesvědčeni svou vírou o vstupu do života věčného zmrzačením a zabitím co největšího počtu nevinných, dost možná zaslouží. 11. září se stalo synonymem teroru a let 93 je v očích mnohých považován za pozoruhodnou ukázku boje proti němu. Paul Greengrass složil těmto lidem, prvním, kteří se toho dne podívali do očí nové hrozbě, pozoruhodnou, krásnou a mrazivou poctu. (19.11.2006)

Absolutne odosobnene a dokumentaristicky vecne popisanie udalosti z 11/9/01 je strhujucim filmom v tom najlepsom zmysle slova!!! (07.02.2007)

Tak a je to. Po Bournech a Green Zone mě United 93 přesvědčil, že už nemůžu Greengrassovi dále odpírat místo v TOP 10. Do plného hodnocení nejdu jen proto, že sledovat cca hodinu a půl konverzačky mezi řídícími středisky bylo poměrně náročné a vytrhovalo mě to z úplného ponoření do filmu (i ta část je ale mistrně zrežírovaná!). Ovšem závěrečná půlhodina byla snad nejhutnějším, nejlépe zvládnutým dramatem, jaké jsem kdy na obrazovce viděl, vážně si až říkala o infarkt. Je více než možné, že nakonec, až se mi to rozleží a po druhém zhlédnutí (odvážím-li se ho) půjdu do absolutoria. (03.09.2010)

Tak co rict o tomto snimku? Pokud bychom se odprostili od toho, ze se jedna o film podle skutecne udalosti ( mozna oficialni verze ), dostaneme se do roviny klasickeho katastrofickeho / teroristickeho filmu, kterych uz bylo natoceno X. Na to, ze reziserem je Greengrass, ktery po reziserske strance natocil vyborne filmy jako Bournovo ultimatum a mytus je Let 93 po technicke strance spise zklamanim. Do jiste miry za to asi muze dabing, dialogy ale nepusobily uplne nejstastneji. Herecke vykony take nenadchly. I kdyz Vas tento film mozna prinuti o souvislostech uvazovat vice a hlavne jinak nez u jinych dramat, z prumeru u me nevyjde. (12.09.2010)

Je strašné dívat se na něco, co ještě máte v živé paměti, ale o to více se vcítíte do těchto nevinných osob, kteří zde zahinuli. Po celou dobu vás mrazí po zádech když víte co přijde, neustále si říkáte ,,proč a co se jim zrovna honí v hlavách'' a o to více se vcítíte do filmu, který je podle skutečnosti. Fakt je, že film je vystižen přesně a emocionálně skvěle natočen. (05.08.2011)

S odstupem více než 16-ti let od událostí, které strašáka jménem terorismus ukázaly jako reálnou hrozbu úplně pro všechny, vnímám Let číslo 93 pouze jako rekonstrukci, která je sice velmi dramaticky ztvárněná, ale díky první hodině také naprosto nezáživná. Sledujeme chaos a dezorientaci letových dispečerů a koordinátorů, nepřipravenost na podobnou situaci a spoustu, spoustu dialogů, které se týkají letového provozu. To vše v divokém střihu, který lidem neznalých průběhu toho osudného dne, vůbec nepomůže se zorientovat. Po půlhodině jsem přetáčel a s údivem sledoval pořád to samé, jen zrychlenější. Pro někoho, kdo nepotřebuje znát detaily o tom, jak 11.září probíhalo z pohledu lidí, kteří měli na starost vzdušný prostor, bude Let číslo 93 až do doby, než se děj přesune do zmiňovaného letadla, čiré utrpení. A když zajdu v kritice tady tak vychvalovaného filmu ještě dál, tak to "nejlepší" je vlastně poskládané pouze z útržků telefonických rozhovorů lidí z paluby letadla. Tzn. z výpovědí lidí, kteří byli na druhé straně telefonu a zcela jistě by o svých blízkých neřekli nic špatného. Kdybych tedy chtěl první polovinu filmu obhajovat, že to bylo takto dokumentaristicky pojmuté v zájmu věrohodnosti, tak jak bych pak měl vnímat dění z letadla, jehož pád nikdo nepřežil? Nebagatelizuji události z 11.září, ale Let číslo 93, je "jen" pomníček pro ty, kteří let nepřežili a omluva/pokárání pro ty, kteří tuto situaci nezvládli. (04.02.2018)

Výsledkom je napätá dráma v dokumentárnom štýle, ktorá metodicky buduje pocit hrôzy napriek vopred stanovenému výsledku. 10/10 (24.09.2021)

Je to pusobive, ale film jako celek ve me nevyvolal dojem ze bych prave spatril umelecky skvost hoden plneho hodnoceni. (16.03.2007)

United 93 stojí na Greengrassově přístupu a jsem rád, že je režisér, který s materiálem umí takto pracovat. Připomeňme, že pro natáčení obešel řadu přímo zúčastněných pozůstalých nebo zaměstnanců letišť a dopodrobně s nimi událost rozebral. Přičíst k výsledku si musíte, že věříte, že neexistovala žádná tajná konspirace a věci se víceméně udály, tak jak nám jsou dodnes prezentovány. United 93 tu událost líčí z pohledu normálních lidí. Letušek, zaměstnanců, lidí odpovědných, lidí hysterických, fanatických a lidí, kteří v sobě našli odvahu, o které si v mnoha životních chvílích můžeme nechat jen zdát. Greengrass stejně jako my ví, že 11. září 2001 jsme zůstali opaření před televizníma obrazovkama a nebyli schopni ze sebe vydat rozumné zhodnocení situace a v přímém přenosu nám před očima hořely mrakodrapy, ze kterých skákali lidé a rojily se nové zprávy z Washingtonu, pak ty baráky spadly a .... a dál už to známe. Události spojené s teroristickými útoky, před kterými jsme do jisté míry bezradní změnily svět. A Greengrass naprosto bez patosu s kamerou jde a ukáže nám znovu, navíc z civilního pohledu a z chvil, kdy nikdo o ničem nemá ani páru, jak tato událost zahýbala s našim vědomím. Neškodí si výborně natočený United 93 čas od času, třeba v září pustit. (26.09.2010)

Dlouho jsem přemýšlela, jak mám tento snímek hodnotit a nakonec jsem došla k závěru, že si plné hodnocení nepochybně zaslouží. Film popisuje velmi sugestivně události, které stály za zrodem světové války proti terorismu. Existuje minimum lidí, které by nevědělo, co se stalo 11. září roku 2001, pravděpodobně velmi mnoho z nás si vybaví okamžik, kdy se dozvěděli o událostech, které se ten den odehrály. Je mrazivé sledovat "Let číslo 93" a dopředu vědět, jak vše dopadne. Když vidíte pasažéry letadla, jak se snaží bojovat o své holé životy a překazit teroristům jejich plány, nelze jinak, než jen mlčet a dívat se. Dokumentární forma je v tomto případě jednoznačně namístě, myslím si, že právě tento fakt posouvá snímek na stupnici výše. Diváci mají možnost sledovat děj krůček po krůčku nejenom mezi cestujícími, ale i řídící centrálou. Režisér Paul Greengrass v tomto případě odvedl velký kus práce a troufám si říci, že film představuje důstojnou památku na oběti a události onoho dne. Když jej v budoucnu zhlédnou i generace, které onu dobu nezažily, získají z mého pohledu velice celistvý obraz o dané tragédii. Cestující letadla byli možná pro mnohé hrdiny, ale především to byli lidé, kteří se snažili si zachránit své holé životy, i když to ale nakonec nevyšlo.... to je ovšem věc jiná. (12.09.2011)

Zvlastne ze si tak neohodnotil pad dvojiciek vo filme World trade center. moc to somnou nehlo (07.10.2006)

Je smutné, že tak výtečný film, který považuji za jeden z nejlepších filmů historie, vznikl díky tak smutným okolnostem. Film zachycuje nejen co se asi dělo na palubě letadla, které jako jediné při událostech 11. září 2001 nedoletělo k svému cíli, ale také pojednává o tom, co se dělo v různých řídících střediscích a jak na nastalou situaci reagovali její zaměstnanci. Film je výtečně sestříhán, dramatická linie je naprosto dokonalá, divák je stále v očekávání, co se bude dít, ačkoli to moc dobře ví. Tento film je opravdovou poctou všem, kteří zahynuli při teroristických útocích na USA a zároveň ukazuje, jak má dnes vypadat opravdu kvalitní film. (02.11.2006)

Konečně film bez happy endu, konečně film podle toho, jak je to nejpravděpodobnější ve skutečnosti. Je to dilema, když si pomyslíte, že se to musí odehrát ve skutečnosti, aby to skutečnosti odpovídalo. A jaká je to krása, jak hezky se dá vydělat na skutečných katastrofách - když máte ve filmu nechat vybouchnout budovu, do které narazí letadlo, tak tam dáte skutečný záběr ze zpráv a máte po starostech. Když máte ukázat zřícení letadla, o kterém ten film hlavně je, tak to raději neukážete (a pak se asi budete vymouvat na to, že jste nechtěli ukazovat takovou smrt rodinám pozůstalých). Počítám s tím, že tržby budou oproti nákladům na film hodně vysoké. Co to znamená: znamená to, že můj názor na film je takový, že je to sice oslava posranýho americkýho hrdinství, ale bylo to skoro jako dokument a uvěřitelné. Hra na city mě vytočila, až když lidi na palubě začali volat svým blíízkým a říkali jim Miluji tě a podobně. Kdyby to byl jenom jeden... ale vono to bylo ukázaný skoro u každýho! Člověk by řekl, že Amerika si z této události vezme ponaučení a nebude se všude do všeho srát. Ale to se nestalo a nestane. Allah Akbar. PS: Respekt to monolog, klerik a podobně smýšlejícím lidem (viz. jejich komentáře) (12.03.2007)

Neznámí herci tomu dodávají na autenticitě. Pořád ovšem zůstává otázka, jestli se to vůbec stalo. I kdyby ne, vznikl neuvěřitelný pseudo-dokument. Výborné. dojemné, dechberoucí závěr. (24.07.2007)

Neubránil sem se slzám, ani sem se ale nechtěl bránit. Příběh napsaný životem, zfilmování to nejlepší, jaké mohlo být. Greengrassova roztřesená kamera bylo přesně to, co v jíných podobných filmech chybí, cítil sem se totiž zúčastněně. A chtěl sem jim pomoct, myslím že každý chtěl a každý jim do poslední chvíle fandil, i když věděl........ John Powell skoro neslyšitelnou hudbou přesně podbarvil celý film. Nemám snad ani jedinou stížnost, možná mohlo být méňě času ve všech různých střediscích a mohlo se jít rovnou na věc, ale to jsou jen maličkosti. Pocta zesnulým jak se patří, žádný přehnaný patriotismus jak je obvyklé. Posledních 20 minut jsem zapomněl dýchat, pohyby (i nepartné) by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a Greengrass se tímto filmem zařadil mezi mé oblíbené ( posledním Bournem pouze potvrdil). (21.12.2007)