United 93
Vol 93
Let číslo 93
United 93
United 93
Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Recenze (1 265)
Letu číslo 93 jsem se bál.I přes nadšené reakce mi trvalo přes dva roky,než jsem se odhodlal ke zhlédnutí.A upřímně můžu říct,že jde o dokonalý filmový zážitek.Paul Greengraas je v tomhle mistr.Vypráví všem dobře známou tragédii věcně,nežebračí o divákovi emoce(narozdíl od trapného World Trade Center).Všechny složky filmu jsou dokonalé.Od rozklepané dokumentární kamery,přes hudbu až k dokonale hrajícím nehercům.Mrazilo mě v zádech,když jsem viděl kouř stoupající z dvojčat,na konci jsem měl slzy v očích a i přesto,že jsem věděl jak to musí dopadnout,strašně jsem si přál,aby se to pasažérům povedlo,aby se zachránili.Tenhle film už asi nechci vidět znovu.Ale na jeho zhlédnutí už nikdy nezapomenu.95 % ()
"Jsi vzhůru zlato?... Prosím poslouchej, jen poslouchej... Moc Tě miluju a vždycky budu..." Tak tohle bylo silný kafe! Když mluvím o drama, tak chci, abych u něj nedýchal a třásl se napětím. A ano Let číslo 93 je takové drama. Vše začíná jako všední den, ale během pár minut se vše změní v ohromný chaos. Po nárazu prvního letadla do jednoho z Dvojčat, začíná film přidávat na intenzitě. Atmosféra houstne a je potřeba se připravit na pořádnou nálož emocí. Asi každý ví jaký osud čeká na letadla a cestující, takže řeknu pouze, že konec opravdu ždímá všechny smysly, jak může. (80 procent) ()
Ani nevím, jestli bych vůbec dokázal vylovit z mysli jiný případ, kdy si konkrétní příběh tak dokonale podal ruce se specifickým vypravěčským stylem režiséra. Žádné tesání pomníků, nulaprocentní obsah patosu, účelnost, nikoli exhibice... a navzdory tomu, že tvůrci prostě nemohli vědět, jak se některé věci doopravdy odehrály, extrémně pečlivá studie ve věcnosti a pravděpodobnosti. O přímočarém emocionálním tahu na bránu a výsledném zásahu přímo na solar nemluvě. ()
Kvalitní film. Při jeho sledování jsem ani nemrkla. Některý scény byly hodně mrazivý. Ale skutečnost, že se to opravdu stalo, je strašná ... ()
Netřeba pochybovat o tom, že události z 11. září 2001 jsou více než strašné. Netřeba poněkolikáté suše konstatovat, že pohled na smrt odsouzených lidí loučících se se svými blízkými vyvolává poměrně nesnadně popsatelné negativní emoce, navíc jedná-li se o skutečnost, která se opravdu stala. Taktéž není třeba polemizovat nad statečností těch, kteří bojovali do poslední chvíle. Jenomže tady nestojíme nad památníkem těchto obětí. A i když za něj tento film bývá některými považován, je to pořád "jen" film. Byl inspirován, natočen a poskytnut divácké veřejnosti jako nespočet dalších. Proto jej také jako nespočet dalších budu hodnotit. A ačkoli je mi nesmírně líto všech, kteří se onoho dne vyskytli ve špatné části časoprostoru a byli tak pro nic za nic připraveni o život, nemíním nadhodnocovat toto dílo jen proto, že pojednává o tragédii. Prvních pár minut a především čtení z Koránu na úplném začátku působí slibně. Ale od chvíle, kdy cestující usednou do letadla, začíná více než hodinová sága o telekomunikačních schopnostech zainteresovaných lidí doprovázená několika výškovými a rychlostními údaji letounů a záběry na radar v domnění, že divákovi ta zelená blikající světýlka přinesou hrůzu v očích. Spekualce a dohadování o tom, zdali se jedná o únos nebo ne, jsou úmorné stejně tak jako pozdější rozhodování o vyslání neozbrojených stíhaček. Situaci drží nad vodou jen záběry z letadla, kde se přece jenom něco děje, přesto však nutno říci, že jak teroristé tak pasažéři jsou zde vyobrazeni pouze jako určité postavy v dané situaci. A stejně tak jako pár bodů zakreslených do soustavy souřadnic, tak ani Kulík, Dulík a Bubík prchající v ledové jeskyni před sněžnou ženou nevzbuzují o nic menší emoce, nežli zdejší hrst vyděšených cestujících. Zajímavých je tedy až posledních pár minut od vzbouření několika odhodlaných po samotný konec, ale to bohužel na vykompenzování stominutové nudy nestačí. ()
Bez komentára. ()
Je to bez pochyby dobré a vyjímečné, ovšem za sebe nemůžu říct, že bych napětím nedýchal a že by mě snímek (nikoli téma!) nějak emotivně více sebral, jak to tady čtu. No, možná bych víc propracoval třeby osudy lidí, pak by to mohl být opravdu geniální film. Takhle to je za 4*. ()
90%. Paul Greengrass je samozvaným mistrem na autentické audiovizuální studie skutečných událostí, a zvlášť na ty, kde hlavní roli hraje únos. United 93 vlastně ve své podstatě není žádnou filmovou revolucí, ale něčím oproti průměru vyniká v obrovské míře, a sice autentičností, která naprosto bere dech. Doslova. Greengrass to prostě umí, příklad za všechny je scéna, kdy druhé letadlo míří na jednu z věží a všichni ho sledují - film najednou úplně ztichne a mlčí až do samotného nárazu, kdy se začnou projevovat šokované reakce lidí. Způsob, jakým vás Greengrass dokáže vtáhnout do příběhu, vás nutí ve zmiňované chvíli "ticha" úplně přestat dýchat, jako byste se vrátili zpátky do toho dne, jako byste se na chvíli stali zainteresovanými. Neméně působivý je i roztřesený styl kamery v letadle při boji s teroristy, který funguje jako spojka mezi divákem a atmosférou. Události 11. září pamatuji celkem živě i dnes, ale nyní poprvé po těch letech jsem si je měl možnost připomenout tak hluboce emocionálně. Konfliktní, ale naprosto konzistentní snímek, který od začátku šlape jako hodinky, i přes znalost událostí vás nutí k maximálnímu napětí, formou připomíná spíše simulátor reálných událostí, než pouhý film, a z hlediska emocionálního je neskutečně působivý, ať jste sentimentální typ, nebo "tvrďák", co u filmů slzy neroní. United 93 je však především strašně, ale opravdu strašně - společensky i historicky - důležitý. Komplex čtyř přesvědčujících faktorů - výborné filmařiny, autentické studie událostí, neuvěřitelné atmosféry a alarmujícího poselství. Jeden z nejlepších filmů mapujících skutečné události, úplně stejně povinný jako JFK, o něco více povinný než taktéž skvělý Captain Phillips (též Greengrass). A ať věříte v rámci událostí 11. září jakékoliv teorii, s tímto snímkem budete spokojeni, protože je - a to je důležité pro zachování určité mainstreamové korektnosti - stoprocentně odpolitizovaný a nestuduje pozadí událostí, ale pouze události samotné. Nic neřeší, na nic nepoukazuje, pouze rekonstruuje stav věcí až dokumentárním, ale dostatečně (možná až příliš důkladně) dynamickým způsobem. Vedle Pianisty a Hotelu Rwanda největší film desetiletí, geniální představení. ()
První film o 11. září, katastrofě, kterou mám ještě v živé paměti, jenž se mi opravdu vryl pod kůži. Obsazení neherců, reálné prostředí, dokumentární ráz, to vše ve vás probudí dojem autenticity. Pocit stísněnosti, strachu z nevyhnutelného a hrdinské skutky pasažérů letadla. Prostě síla, jako bych seděl v letadle a dýchl na mě závan smrti, jako bych byl v řídícím středisku a prožíval pocity bezmocnosti letových dispečerů. Nejreálnější, nejsugestivnější a zatím nejlepší film o 11. září. ()
Události 11.září mě vždycky zajímaly,a tak jsem uvítal,že tento snímek má velmi kladné hodnocení.Sice jsem neznal jediného herce,který ve filmu hrál,ale i přesto se mi film moc líbil.Skvěle natočený film o hrdinské vzpouře cestujících,která bohužel let nezachránila.Paul Greengrass zrežíroval opět skvělý film. 90 % ()
Film o udalostiach v stvrtom lietadle pocas krusnych chvil osudneho 11. septembra 2001 je natoceny ako psychologicka sonda ludi na obidvoch stranach barikady. Nesnazi sa citovo vydierat, nikoho nesudi. Len co najvernejsie sleduje spravanie ludi v extremnej situacii. Teroristi tu nie su rozdeleni na zlych a miernejsich, ale na viac ci menej posratych od strachu. Rovnako ako cestujici. Napriek velmi striedmo nacrtnutym charakterom s minimom dojimavych scen poslednej rozlucky po telefone, divakovi na ich osude zalezi a dokaze sa do nich vcitit. Najviac ma bavia velmi podobne sceny, ked si dodavaju obidve strany odvahu pred uskutocnenim svojho planu. Teroristi pred unosom lietadla a cestujuci pred vzopretim sa teroristom. V tej chvili sa nadherne ukazuje, ze az na samotne motivacie, sa konanie obidvoch stran od seba vôbec nelisi. V obidvoch situaciach su to ludia, ktori konaju extremne činy, pretoze veria, ze to je najlepsie pre ich vec. Strasne si zakazdym uzivam sceny, ked sa obidve strany vzajomne boja. Atmosfera je tak husta, ze by sa dala krajat. A najväcsiu slast zazivam, ked sa utlacani cestujuci konecne odhodlaju k odporu. Vo väcsine inych pripadov obete cakaju so strachom a s pokorou na porazku. Sice im to bolo prd platne, ale tu snahu obdivujem. Finale s neprerusovanym zaberom je neskutocne napinave aj ked viem ako to dopadne a zakazdym drzim cestujucim palce, aby teroristov premohli. Vysledkom je vynimocny film, ktory nemôze fungovat snad len na bezcitnych ludi. 10/10 ()
Napínavý a strhujúci film o skutočnej udalosti z 11. septembra. Ani si nechcem predstaviť čo prežívali tí ľudia na palube lietadla. Ta beznádej. Aké to musí byť ked viete že toto neprežijete. A aj napriek tomu všetkému sa odhodlali zakročiť. Film plný emócií a to hlavne ak pasažieri telefonujú svojím blízkym a lúčia sa s nimi alebo ak sa modlia. Na pamiatku všetkým čo 11. 09. 2001 zomreli. ()
Viděl jsem celou Bourneovu trilogii, a naivně jsem si myslel, že je to to nejlepší co Paul Greengrass natočil. Dnes jsem viděl toto dílo, a po čas závěrečných titulků jsem prostě jen tak seděl a nevěděl jestli brečet, nebo tleskat a veselit se nad tímto úžasným filmem. To co se Paulovi tentokrát povedlo bylo excelentní, úžasné, skvělé a dokonalé. Přestože se celý film odehrával v letadle nebo na určitých letištních stanicích, vůbec mi nepřišlo, že by to bylo nudné, jednotvárné či jakkoliv jinak amatérské. Jakmile jsem film zapl a usadil se, byl jsem napjatý. Nevím jak to Paul dělá, ale prostě od úvodky až po závěrečné titulky jsem seděl, koukal a nervózně nevěděl co dělat. Toto napětí dosáhlo svého vrcholu tehdy, když se pasažéři letadla rozhodli jednat. V tom okamžiku se mi opravdu dost rozbušilo srdce, a to co jsem u filmu zažil bylo jedinečné, a nikdy dřív jsem to nezažil. Závěr, kdy nás režie doslova tahá za nos a v té naprosto krajní situaci nám dá špetku naděje na záchranu,.......... a minutu na to, nejsilnější a nejefektivnější závěr ve filmu všech dob. Ten pocit toho, že se to skutečně stalo byl zděšující, a dodával filmu ještě více nervozity a napětí. Za mě rozhodně 100%. Tento film mi dokázal, že Paul Greengrass je mistr režije, a je zbytečné o něm pochybovat. ()
"Ahoj mami.. To jsem já !! Jsem v letadle, které bylo uneseno.. Jen jsem ti chtěla říct, že tě miluju.. Sbohem.. " ()
Greengrass umí maximálně vtáhnout svojí autentičností, realistickou kamerou a tato látka je pro něj šitá na míru. Sedmnáct let po událostech ve mě nedokázaly vyvolat takové emoce, jako kdybych film viděl v roce 2006. Podrobná rekonstrukce největší tragédie v amerických dějinách mě upřímně zasáhla až v poslední půl hodině, kdy tempo nabírá neskutečné grády. Člověk jen zírá nad nepřipraveností mocnosti na tuto situaci, a jakým způsobem lidé dokáží bojovat o přežití. Nemohoucnost státního aparátu, zoufalí hrdinové na palubě, to vše v adrenalinové podobě je vystižena dokonale. Rozhodně jako pocta obětem teroristického aktu funguje......8/10 ()
Říkal jsem si, že film inspirovaný skutečnou a všeobecně známou událostí už toho principu nebude až tak napínavý. A ono to jde - udržet diváka v přikovaného napětím do sedačky od začátku až do konce! Nervydrásající i emotivní! ()
Neuvěřitelně dobře natočený hraný dokument. Upřímný, objektivní a strhující film postrádající zbytečné patetické scény. Posledních několik minut jsem sledoval v úplném transu. P.S.: Několika chytrými prostřihy Greengrass výborně ukazuje paradox dvou náboženství - jiné a přesto v podstatě stejné. ()
Nevím, kde se berou ty nadšené reakce. Možná je to tím, že film je dost aktuální a bez přehnaného patosu, který by každý očekával. Ale 55. nejlepší film v databázi?! Vždyť je to nudný mix vystresovaných lidí, kde nikdo neví co se děje (kromě vás, protože se jedná o tak rozebírané téma, že snad už nemůže nemůže nikoho překvapit) a v posledních minutách přijde na řadu akce, u které jsem se bál, že bude ve stylu Stevena Seagala. Naštěstí se to obešlo bez takové excesu. Pro mě průměr - žhavé téma šlušně zrežírované, ale zároveň celkem nudné a nijak zvláštní. Tento film mi nic nedal - nedozvěděl jsem se nic nového co by se mnou otřáslo; nedojmulo mě to, nesympatizuji ani s jedněmi ani s druhými; necítil jsem se ani filmově naplněn, o dobré fabulaci se tu hovořit nedá a na dokument tu zase nejsou žádné informace. ()
Let č. 93 je áčkově a inovativně provedenou doku-rekonstrukcí. Struktura první části filmu mi ze všeho nejvíc připomínala princip koláží ve stylu Skupiny 42. Pro tuto první půli existovalo jen velmi málo reálných podkladů, proto kamera víc těká mezi jednotlivými místy, přičemž střídání scén je zdánlivě chaotické. Mezi pasážéry letu zachycuje zdánlivě nepodstatné hovory (pro upřesnění - informačně nepodstatné skutečně jsou, ale tvoří důležitý prvek identifikace s postavami filmu) a ukazuje chaotické (pro diváka redundantní, několikrát opakované) předávání informací na ose letecká společnost - protivzdušná obrana. Obojí dohromady vyvolává dojem iluze reality. Druhá půle filmu je vystavěna na půdorysu hovorů, které skuteční pasažéři inkriminovaného letu vedli se svými blízkými na zemi. Hledáček kamery se téměř bezvýhradně přesunuje na palubu letadla, dramatická linka je zde sevřenější a zde také celé drama vrcholí v působivém finále, kde jsou střihy tak rychlé, že se mezi nimi divák nestačí ani nadechnout. Za povšimnutí stojí také zvuk. Greengrass restauruje funkci zvuku, coby dramatického elementu. Klasický katastrofický film (není tedy řeč o moderních experimentech typu Cloverfield, které se na Letu č. 93 poučily) nás zahlcují pompézní, monumentální, nebo pateticky tklivou hudbou. Režisér jde protitomuto proudu, hudbu používá zcela minimálně a v minimalistickém provedení, paradoxně o to většího účinku v těchto pasážích dociluje. Paradoxů je ostatně víc. Je zvláštní sledovat film, který dodržuje důsledný odstup od introspekce do postav (ať kladných, neutrálních či záporných - koneckonců toto dělení je v rámci děje důsledně narušováno) a vytváří tak objektivizující rámec, který v konečném důsledku rozestře prostor pro celou škálu hlubokých emocí, které diváka v kině duševně takřka rozcupují. Neuvěřitelný film. ()
Související novinky
Co nového chystá režisér Paul Greengrass?
Jsou tomu prakticky už tři roky od doby, kdy na Oscara nominovaný režisér Paul Greengrass vydal svůj zatím poslední celovečerní film, kterým bylo westernové drama pod názvem Zprávy ze světa s Tomem… (více)
S Greengrassem pod Berlínskou zdí
Britský režisér Paul Greengrass (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum) má velkou zálibu v dramatech podle skutečných událostí. Jeho Krvavá neděle, Let číslo 93 nebo Kapitán Phillips patří mezi špičku… (více)
Noční můra s DiCapriem
Britský režisér Paul Greengrass s oblibou rekonstruuje skutečné události. A po Krvavé neděli, Letu číslo 93 nebo loňském Kapitánu Phillipsovi si našel další projekt, s nímž se ohlédne do minulosti.… (více)
Greengrassův neuvěřitelný špión
Paul Greengrass je sice známý především díky Bourneově mýtu a Bourneově ultimátu, jeho specialitou jsou ale dramata podle skutečných událostí. Krvavá neděle, Let číslo 93 nebo Kapitán Phillips patří… (více)
Když se vrátím trochu do minulosti, respektive do doby těsně po 11.září 2001 vybavím si slova amerického prezidenta George Bushe, který prohlásil, že se žádné filmy na motiv tohoto teroristického útoku (útoku na americkou svobodu) nenatočí, že nechce zviditelňovat terorismus a tím ho zpopularizovat. Uběhlo pár let a najednou je situace zcela jiná. Bush si uvědomil, že přesně tohle lidi potřebují - film, který by jim připoměl co se stalo a zároveň uctil památku zemřelých. No a tak se nám pomalu začaly na obzoru rýsovat mnohé projekty, mezi nimi i United 93 britského režiséra Paula Greengrasse. Abych pravdu řekl, nic jsem od projektu neočekával, snad jen klišovitý příběh, který už stejně nemá čím překvapit, neboť události, které se v onen smutný den odehrály nám byly předkládány znovu a znovu. Dále jsem byl přesvědčen, že film bude plný typického amerického vlasteneckého patosu, a tím pádem půjde realita věci stranou a prostor dostanou emocionální výlevy, které sice mohou zabrat u amerického diváka, ale v ostatních zemích by se na ně dívali zcela odlišně. Jednoduše jsem snímku nevěřil až do té doby, kdy jsem uviděl trailer, který sice jen zlehka poodhalil děj, ale bylo mi jasné, že to bude výjimečný film, a že Greengrass to myslí vážně. Mé tušení něčeho výjimečného se naplnilo v okamžiku, kdy jsem si přečetl první recenze - Lidé byli nadšeni, byli okouzleni a uzeměni, nic takového nečekali, možná trochu serióznější film, ale něco podobného je vůbec nemohlo napadnout. Greengrass vnesl do filmu tolik emocí (v kladném slova smyslu), tolik realističnosti že to snad nemá a dlouho nebude mít obdoby. Film popisuje co přesně se stalo, 11/9 2001 a to z pohledu lidí, kteří si to uvědomili jako první - zaměstnanců Řízení Letového Provozu. Ten den si všichni prošli peklem - dozvědět se o únosu letadla je strašné, ale zjištění, že byla unesena hned čtyři a hlavně DŮVOD únosu - to muselo být nepředstavitelné. Ve filmu jsou použity ony známé záběry nárazu letadel do budov WTC, jenže i když je divák moc dobře zná, dostanou záběry nový rozměr a člověka přikryje pocit bezmoci jako tlustá deka. Greengrass dokazuje, že umí perfektně skloubit dokument a film, využívá všech dokumentárních skutečností a s pečlivostí neurochirurga je vnáší do filmu, aniž by snad cokoliv poškodil, či přerušil náš filmový zážitek. Spíše tím ještě umocňuje atmosféru filmu, která je už tak dost silná. Film nejdříve působí spíše dokumentárně, informativně, aby člověk zapomněl na to co už zná, a nutí ho prožit onu tragédii znovu a od začátku, ale ze zcela odlišného pohledu. Pak ale nastane zlom a události se vymknou kontrole. Člověk jen nedýchajíc pozoruje to utrpení, bolest, zkázu a všemožné emoce s ním cloumají jako s hadrem. Přistihl jsem se jak se v duchu snažím pomoci cestujícím letadla, aby se jim podařilo dostat jej pod kontrolu a zachránit se, jenže pak si uvědomím, že osud cestujících už byl napsán. Vzdejme jim hold aspoň za to, co udělali a že zabránili teroristům v dalším hrůzném útoku. Tento film v sobě nese vzpomínky na cestující letu 93 a jejich odvahu, také je však připomínkou nejhoršího teroristického útoku v novodobých dějinách, od kterého už nic není jako dřív. Paul Greengrass to dokázal, natočil snímek, který bude mít ve světové kinematografii navždy unikátní postavení. () (méně) (více)