Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Nemít volné lístky do kina, na Podivuhodný případ Benjamina Buttona by mě asi nikdo nedostal. A věděla jsem proč. Ne, není pochyb o tom, že je Benjamin Button skvěle natočený, zajímavý, že má řadu výborných momentů (hodinář, vojáci běžící pozpátku, muž vyprávějící své příhody s blesky), jenže jako celek tento film zrovna moc nefunguje. Jaká byla vlastně pointa? Proč to ve mně nezanechalo žádnou stopu? Proč mi to připadalo zdlouhavé? Proč jsem si chvílemi myslela, že sleduji Amélii nebo Forresta Gumpa? (06.03.2009)

Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská. (15.02.2009)

„Každý sme tu z nejakého dôvodu. Niekto prepláva Atlantik. Niekto je umelec. Do niekoho pri venčení psa uderí blesk. A niektoré sú mamy.“ Robert Redford ani jeho syn Brad Pitt nie sú hercami v bežnom ponímaní toho slova, ale vo svojej narastajúcej moci, ďaleko presahujúcej moc obyčajného úspešného herca, vo svojej drzosti, fantázii, obetavosti, odvahe a nebál by som sa povedať vízii, dokážu zastrešiť a ochrániť šialené projekty. Perfekcionista Fincher je režisérske monštrum a jeho zvláštny príbeh Benjamina Buttona (na Oscara nominovaný Brad Pitt) strhne, rozosmeje i dojme, vďaka šialene originálnej zápletke sa rúti cestami a necestami, na ktorých by ste ho nečakali a keď na konci Benjamin zatvorí oči, ťažko sa nájde divák, ktorý by snímke neprial, aby sa stala klasikou (samozrejme, po technickej stránke dosiahol Fincher už teraz nesmrteľnosť revolučnou prácou so špeciálnymi trikmi)... Je lepší film, alebo poviedka? O tom si prečítate na Recenzie.org: http://recenzie.org/knihy/29-aky-je-rozdiel-medzi-buttonom-knihou-a-filmom Polus Bratislava 2008 (18.06.2009)

Žil byl Benjamin Button. Narodil se. Učil se. O panictví přišel. Byl ve válce. Zamiloval se. Přátelil se. Někdy se opil. Zplodil dítě. Jezdil na motorce. Stařecky zdementněl. Umřel. Ale neměl to hoch jednoduché, leccos se mu pokáklo, neboť místo stárnutí jeho tělo mládlo. Divák z toho slzel, poddával se sentimentu, na první pohled rozpoznal Benjaminovu budoucí lásku, sledoval jak se mění doba, účesy, hadry, prostředí, hudba, životní styl. Během celého filmu se na diváka hází "hluboká" a útěšlivá životní moudra. Inu, drahý velkomelodoják. (26.05.2010)

Robi mi radost vidiet dozrievat (starnut) vynikajuceho rezisera, ktory stale dokaze tocit dobre filmy. Ten film pritom vobec nemusi byt epicky, aby bol velky, nemusi byt fontanou srdceryvnych emocii, aby bol dojemny a nemusi byt dokonaly, aby bol krasny a vedel si ziskat moje sympatie (i ked je dokonale natoceny). PS: Spomedzi mnozstava odkazov a prepojeni (v pribehu i style, v praci s hercami, konkretne B. Pittom), ktore film obsahuje, mi najvacsi usmev vykuzlil moment, kedy si postava Julie Ormond prezera fotky z dalekych miest, ktore Benjamin - Brad navstivil. V hlave mi ihned vystali spomienky na istu legendu o vasni... . PS: Na druhe pozretie este chutnejsie. Vsetko ma svoj cas... . (02.02.2009)