Kapsáři a falešný uhlíř

Televízna inscenovaná rozprávka z orientu o múdrom sudcovi Ookym a ušľachtilých ľudských hodnotách. V starovekom Japonskom cisárstve, kde sa odohráva tento príbeh, dokázal vždy rafinovane a spravodlivo vyriešiť každý spor. Bolo by to celkom fajn, keby to nebolo natočené v štúdiach českej televízie, s českými hercami. Tých totiž navliekli do kimon, nasadili parochne a nalíčili im šikmé oči na spôsob aziatov. Prišlo mi to podobne trapné ako keď si niekto natrie tvár krémom na topánky a vydáva sa za černocha. ** (09.10.2009)

Brněňští herci namalovaní jako japonští občané ... zajímalo by mne jak na to koukali v Japonsku, jestli se to tam někdy dostalo. Nicméně příjemná pohádka o moudrém soudci, který díky své moudrosti a chytrosti stihne vyřešit několik drobných krimi případů malého ateliérového japonského městečka během 62 minut. (13.11.2014)

Donutil v kimonu se samurajským mečem, to musíte vidět. Je to pohádka spíš pro starší děti, ale líbí se mi, že v dítěti vidí pozorného a inteligentního diváka. Dítě se tu musí zamýšlet nad dopady jednotlivých rozhodnutí a nad tím, co je v daném případě správné. "Zákon je nástroj, se kterým se musíme učit zacházet." (21.03.2007)

"Příběhy o soudci Ookovi" byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších knížek. V tomto filmu je z ní volně pospojováno několik příběhů. Kulisy jsou sice někde na půli cesty mezi příšerností a ohavností, ale až na pár drobných úprav film kopíruje knižní předlohu a to je dobře. V reálu by asi s některými rozsudky Ooka těžce narazil, ale jedná se o staré japonské pohádky a tak se k filmu musí přistupovat. U mě (možná trochu z nostalgie) za 5*. (07.11.2009)

V první řadě musím ocenit odvahu pouštět se do pověstí tak vzdálených Česku - do Japonska. Bohužel mě nechytly masky, kde byly vidět rýhy představitelů, jež tvořily předěl pleší. Dekorace studia byly navíc příšerné. To naopak kostýmy věrohodné. Rozsudky pak připomínaly trochu ty Šalamounovy, ale byly moudré. Miroslav Donutil se své role zhostil na výbornou. (06.01.2020)