Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Pozoruhodné, že i v roce 1979 mohla vzniknout v Československu pěkná hudební komedie s prvky grotesky. Tvůrci toho navrstvili opravdu hodně, což se asi největší slabinou. Ale jinak má film hodně zajímavých míst. Mihne se tu celá plejáda českých zpěváků a hudebníků. Kamera je vycizelovaná, jednotlivé záběry dávají smysl, střih je svižný a podtrhuje absurdní situace i symbolické záměry. Nápad s postupně vznikajícím scénářem je nosný, dovuluje vrátit se v ději a dal vzniknout výborné nápovědě i třem pánům v černém na pozdaí. Luďka Soboty bylo tak akorát, u Laděnky Kozderkové bych si klidně i přidala, hlavně u zpěvu. Hvězdné obsazení vedlejších rolí se vyplatilo, navadí, že se někteří jen mihnout. Pěknou roličku dirigenta si střihnul ve svém posledním filmu i Jan Vostrčil. Zatímco 80. léta patřila estrádám, dnešní doba si od nich dostatečně odpočinula, další absurditou tedy je, že v dnešní době je právě estrádní vystoupení zajímavým zpestřením. Bavila jsem se výborně. (25.02.2019)

"Nechcete harmonium?" Hodinářova svatební cesta korálovým mořem: Film, který mi svojí všudypřítomnou absurditou mnohokrát připomněl Monty Pythonův létající cirkus. Divil jsem se tomu při jeho sledování a divím se dál. Obzvlášť z toho důvodu, že jeho režisér natočil i otřesné Blázny, vodníky a podvodníky. No, takže co tu máme: Karel Augusta, Petr Svojtka a Ivan Vyskočil hrají tři... Hmmm... Těžko říct... Zkrátka tři muže, kteří nám budou vyprávět příběh. Tedy... Budou ho vyprávět a zároveň i vytvářet. Hned v úvodní scéně (v divadle, v jehož nápovědě sedí Milan Lasica a vykládá karty) proto usoudí, že by bylo vhodné začít svatbou. A tak po titulcích od Jana Švankmajera (zobrazují lásku kusu syrového masa a starého natahovacího budíku) sledujeme svatbu dvou seniorů na Staroměstském náměstí. Jelikož ale manžel obřad nepřežije (dostane infarkt ve chvíli, kdy má nést nevěstu), vstoupí Augusta, Svojtka a Vyskočil do děje a začnou vybírat nový vhodný pár. Volba padne na řeznici (Šárku) Laďku Kozderkovou a hodináře (Ctirada) Luďka Sobotu a titulkový Švankmajer hned dává smysl. Ne tak příběh. Karel Augusta a spol. neustále pohánějí dění vpřed, vymýšlejí různé shody náhod a jiné situace, které Sobotovi s Kozderkovou (a také jejich náhodně vybraným rodičům) pomáhají se sblížit, a když jsou v úzkých, poradí jim z nápovědní kukaně Lasica. Do toho stále otravují dva muži v oblecích, kteří stěhují a nabízejí starožitné harmonium, občas někdo zazpívá, tu a tam se objeví populární semaforská osobnost... Zkrátka neskutečný sled různě povedených skečů, jimž často chybí pointa, slovního humoru dovedeného ad absurdum (v Ruutově komentáři zmíněný Felix Slováček je asi nejlepší příklad) a bizarních scének. Přáli jste si někdy vidět vypuštění veškeré vody z Vltavy? Chtěli jste vidět ragbyový zápas nevěst, které se místo o míč perou o živé prase? A co honička tří mužů, kteří ulicemi Prahy pronásledují ujíždějící harmonium, k čemuž jim hraje notoricky známá melodie z Viléma Tella? Nebo Felix Slováček coby novodobý Krysař? Všechno tu je. A je toho vlastně ještě mnohem více. Ne, tenhle film nedává smysl, nečekejte to. Při sledování závěrečného supermuzikálového vyvrcholení musí mít snad každý divák pocit, že se režisér, všichni scénáristé i herci dočista pomátli. Ale co můžu dělat, když mě ta neodolatelná nahlavupostavenost tak bavila? (05.10.2011)

Jako kdyby to točil Godard a zdegenerovalo mu to v přebujelou koláž estrádních výstupů. Záleží na tom, nakolik se divák připraví na tuto záležitost. Jestli bude chtít vidět vtipnou českou komedii, bude zhnusen. Jestli bude chtít vidět silvestrovskou estrádu na plátně, bude trochu zmaten až dynamickým, skoro až klipovitým stylem montáže. Když bude chtít sledovat dadaisticko-surrealistickou podívanou z doby hluboké normalizace, bude místy zklamán (intelektuální podtext Anděla zkázy zde nenajdeme), místy nadšen (například těmi trotly s "harmoniem"), místy bude tápat, jak vůbec film ohodnotit. A nakonec jako třeba já udělí kompromisní 3*. Ale jen si vezměte už titulkovou listinu - Lasica, Sobota, Švankmajerova animace, Steigerwaldovo autorství dialogů (jako kdyby z jeho mladofrontovních slátanin vypadly), Mišík, Liška a Buchvaldek v jednom filmu. To je ale fakt surrealismus! (13.08.2010)

Tomáš Svoboda není d*bil ... jen si rád na d*bila hraje. Humor ad absurdum - v této scéně měl hrát Felix Slováček. Není tu, tak vám ho aspoň pustíme z desky ..." - a oni živého Felixe Slováčka fakt pustí z dřevěné desky. ----- "Stavím si doma loď." - ano na dvoře pavlačáku stojí fakt sedmimetrová opravdová loď ---- a tak dále a tak dále. Občas hodně dobré nápady - zhruba na úrovni Trháku, ale místo zbytečně přelácané. Zajímavá raritka, sloužící jako kulisa k žehlení prádla nebo ... třeba stavění lodě. (18.01.2011)

Československá hudební komedie, jež je netradičně postavena na slovních hříčkách. Poměrně zajímavý nápad převádějící ustálené slovní spojení do absurdních dvojsmyslů, který je nalepen na velmi primitivní příběh s podobně jednoduchým hudebním doprovodem. Nemohu říci, že několik nápadů nebylo vtipných, nicméně většina gagů na mě působí velmi infantilně až trapně. Snímkem provázejí tři hlavní postavy ( I. Vyskočil, K. Augusta, P. Svojtka) v roli jakýchsi glosátorů či prostředníků snažící se divákovi přibližit děj, současně příběh a jeho vývoj komentuje M. Lasica v divadelní nápovědě. Ve filmu je možná až příliš nápadů bohužel velmi rozdílné kvality, celek nedrží při sobě, opakované situace např. s harmoniem jsou až otravné. V dalších rolích se představí L. Sobota a L. Kozderková v rolích snoubenců. Vzhledem k tomu, že na snímku mě nejvíc zaujalo hudební sólo F. Slováčka a píseň N. Urbánkové, je jasné, že příběh a herecké výkony jsou na mizerné úrovni (čestnou výjmku tvoří K. Augusta). Režisér T. Svoboda se pokusil zaujmout netradiční bláznivou komedií, nicméně já jeho dílo hodnotím jako těžký podprůměr, hloupostí tam bylo vskutku až příliš. (28.07.2014)