Beowulf

Takže stejně jako uživatel Beky tak i já jsem měl před filmem dvě piva, vypili jsme je totiž spolu. Jenomže narozdíl od kámoše, který se pak v kinosále trápil (jak uvádí ve svém komentáři), já jsem se do Zemeckisova digitálu natolik zakoukal, že i kdybych se měl pochcat, tak by mi to snad bylo jedno. Performance capture působí v několika momentech naprosto neuvěřitelně, zároveň je ale pravda, že občasný "skelný zrak" postav narušuje dynamiku a emoční vyznění scén. Silný příběh zoceluje navíc několik špičkově vypjatých, audiovizuálně sladěných a nadpozemsky ozvučených scén, které mě skolily s razancí rozběhnutého Sebastiana Chabala. Můj nejlepší výkon v zadržování dechu je asi 100 vteřin, poté co prvně rozrazí veřeje hodovní síně obluda Grendel a naporcuje královskou gardu na pětikilové krvavé kusy, jsem svůj rekord minimálně ztrojnásobil. Grendel vypadá jako ovředovaný obr stažený z kůže, je to však citlivá bytost s nešťastným osudem. A záhy přichází na scénu Beowulf, sebevědomý géatský hrdina s rameny širokými jako telefonní budka a s hlasivkami připravenými kdykoliv odvykládat nějaký napínavý čin ze svého života. Beowulf se pak po celý film potýká s příslušníky Grendelovy rodiny (Angelina Jolie coby Grendelova matka je fakticky luxusní), s plnými poháry medoviny, později s kralováním a s mladičkou spolunocležnicí (zletilosti se prý v Dánsku nabývalo, jakmile se sundaly poslední podělané plínky). A snad v každém okamžiku je možné se kochat: kamerovými průlety, souboji, režisérovou zručností, hudbou Alana Silvestriho a v drtivé většině případů i vizuálním zpracováním. V závěru pak Zemeckis ještě přitvrdí, práskne bičem a vyžene ze sluje ohnivého draka a divákovo oko se do plátna nevěřícně vpíjí. Výbornou zábavu mi tedy narušovala pouze občasná mžourání postav "do blba" a také opakující se dialogy (Gerard Butler řekl jednou: "Tohle je Sparta!" a polovině filmové populace to rezonuje v uších ještě teď, Ray Winstone se musel v: "Já jsem Beowulf!" snad třikrát ujišťovat). Jinak jsem navýsost spokojen a stoprocentně si dám tuhle fantasy znovu. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/170,5 miliónů dolarů(výdělek celovětově) (12.12.2007)

V konečnom dôsledku podobne priemerné ako 300, len z iných dôvodov. Zemeckis by mal predovšetkým pochopiť, že pokiaľ chce heroickú epiku legendy previesť na strieborné plátno, nejde to cez CGI. Za peniaze, ktoré mal k dispozícii by Beowulfa dokázal rovnako natočiť i normálne. Keďže mal k dispozícii herecké hviezdy a na popkornový multiplexový blockbuster inteligentný scenár, napadá mi jediné vysvetlenie prečo je v Beowulfovi použitá CGI. Myslím, že je to preto, aby od MPAA v dôsledku celkom odvážnych „nahých scén“ nedostal zlý rating. Lenže prevedené do binárky sú i tieto scény márna sláva. V snahe prekonať testosterónový exhibicionizmus 300vky Beowulf bojuje s Grendelom úplne nahý, lenže dámy, netešte sa, neuvidíte nič. Teda, nieže by tam nič nebolo, len akosi stále niečo zavadzia , tu ruka , tu lavica a vrcholom sú „čierne obláčiky“ pri skokoch, ktoré narúšajú nasvietenie prostredia, čo pôsobí dosť komicky (a Beowulf v popise žáner komédia nemá). Páni tiež ostrúhajú, lebo Angelina, akokoľvek sexi, je doslova „bezpohlavná“.... Čo sa týka „nahúlených očí“ - ktoré tu budú v komentároch najčastejšie skloňované – tie mi vadili asi najviac. Postavy vďaka nim vyzerajú, akoby spolu komunikovali slepci, čo uberá na intenzite dialógov a ich hodnovernosti (na rozdiel od FF:Advent children, kde oči emócie postáv umocňujú). Človek má potom naozaj pocit „neživých“ postáv a je menej vtiahnutý do príbehu. Napokon, Winston mi do hlavnej úlohy nesedel, stále som mal pocit že ho Zemeckis viedol akýmsi „Leonidovsko – Butlerovským“ smerom a tak som mu jeho prerod na životom unaveného a poučeného starnúceho monarchu nedokázal uveriť. Súboj s drakom je ale natočený úžasne. 6/10 (23.11.2007)

Adrian pravdu dí, naprosto bezpohlavní záležitost (to úzkostlivé schovávání pohlavních údů je neuvěřitelně komické), která až moc spoléhá na správně epickou hudbu Alana Silvestriho, který takhle dobrý nebyl od Van Helsinga. Pokud Robert Zemeckis, kterému vždy sloužilo experimentování s digitálními dovednostmi k vyprávění přiběhů, hodlá marnit svůj potenciál, prosím, ať si to klidně dál dělá, když ho to baví, ale ať s sebou nestahuje v téhle filmové poluci i Rogera Avaryho a Neila Gaimana, z jejichž dlouho pilovaného scénáře zbyl jenom neúnosně natahovaný a pubertálnímu publiku zpřistupnělý kýč. Jako hlavní problém filmu byl neviděl neživnost charakterů v něm, která diváka nutně vede k apatii, protože se vypráví legenda, ale fakt, že zemeckisovské vyprávění o hrdinovi proti své vůli a vůbec relativizování hrdinství jako takového jednoduše nefunguje a Zemeckis tak po Polárním expresu na skutečně dospělý performance-capture projekt čeká. Beowulf je tak bohužel stejně snadno zapomenutelnou záležitostí jako Pod povrchem, u které bych neočekával, že bych si raději pustil videotrashovou verzi s Christopherem Lambertem, která je více sexy a zábavnější. (29.11.2007)

„I am Ripper... Tearer... Slasher... Gouger. I am the Teeth in the Darkness, the Talons in the Night. Mine is Strength... and Lust... and Power! I am Beowulf!“ Zemeckisovo zpracování legendárního staroanglického eposu o líbezném chvástalovi se sklony k egoismu vás může zklamat ve třech aspektech. Za prvé, forma. Technika motion capture může na někoho působit stejně palčivě jako řev z Hrothgarových síní na Grendela (mimochodem, fešný trol), ale může mít někdo autorovi za zlé, když chce rozverně kejklit s kamerou, „herce“ nechat přirozeně sejít věkem a hlavně dát zelenou vynalézavosti, novátorství a uměleckým choutkám? Za druhé, rodinná pouta zcela mimo děj předlohy. Hříchy otců s pozlacenou sirénou, z chvilkové touhy vzniknuvší ratolesti a na konci Wiglaf stojící v přílivu - čekajíc, zdali se krev přelije z mozku ke genitáliím. Tady se Tarantinův kolega Avary vyřádil, nicméně se špetkou tolerance k bájivosti lze vše akceptovat. Nakonec, je to mýtus.. A za třetí, častá to tady stížnost, tomu švédskému Rayi Winstoneovi z fitka není vidět nádobíčko! Omyl! Pokud máte citlivý prst na tlačítkách STOP a PLAY, tak při souboji v síni s Grendelem máte šanci. Nic, o čem by se zpívalo po staletí v písních, ale na draky to zjevně stačí.. (17.07.2014)

V hodně komentech se tu jistě bude vzdychat nad faktem, že kdyby Zemeckis natočil fantasy epos s živými herci, byla by to pecka jako hrom. Chytlavě vyprávěná legenda k tomuto soudu přímo svádí. I přes všechny ty proklamace o špičkových animačních technikách nedokážou digitální panáci uvést v uspokojující praxi širokou škálu lidských emocí (a koně cválají opravdu "neuvěřitelně"), což je na Beowulfovi bohužel dost znát. Na začátku v hodovní síti jsem měl ze strnulých obličejů chvíli pocit, že se dívám na Shreka a královna je ve skutečnosti vylepšená princezna Fionna. Dál už je dojem z postav a jejich konání lepší, ale stejně jsem se nedokázal plně ponořit do děje a v hlavě mi pořád svítilo ono "kdyby". Tragický a heroický příběh má velký potenciál a ačkoliv je Zemeckisův počin místy opravdu pastva pro oči, musím s lítostí prohlásit, že digitální Beowulf ho naplnil sotva z poloviny. (20.11.2007)