Princezny

Před pár dny jsem tu napsal, že Předčítač je film, za který by se nemuseli stydět ani Španělé. A kurva! Už je to tady. Za tenhle španělský film by se nemuseli ani španělé stydět. "Já jsem informatik, a co děláš ty? Já jsem kurva. Ty jsi tak vtipná..." Ale ona kurva vážně je a ostatní taky. Kdybych byl krásnou ženou jako Micaela Nevárez v tomto velmi slušném filmu, asi bych nechtěl být kurvou. Je zřejmě veselejší být informatikem, což jsem...ale také to určité orgány ničí... (06.09.2011)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Sympaticky, bez patosu, bez slz a nářků vystřižený snímek ze života prostitutek; jedno že španělských. Tohle řemeslo je všude přibližně stejné. Film se zpočátku rozbíhá trochu pomalu, ale jak se jednotlivé nitky příběhů prokreslují, získává na zajímavosti a svou nevtíravou, jakoby loudavou formou si mě získával, až jsem litoval, když skončil. (19.05.2012)

"Budeš po něm chtít peníze?" "Dneska ne, dneska jsme ze Princezny." Příjemně koukatelný emocionálně-vyděračský kalkul o dvou holkách žijících na dně společnosti. Svou přepálenou vypjatostí a mnoha uslzenými bulvami si Princezny nezadají s kdejakým Íránským trhákem - co na tom, že v našem filmu neustále někdo brečí, hlavně, že cinkne zas nějaký ten fesťákový vavřín, že? A přestože by se obsah vyprávění dal shrnout do jedné věty rozivté, nepřišel mi celý biják jako špatný pokoukání. Zásluhu na tom určitě mají obě hlavní představitelky, který jsou ve svý nekonečný skormoucenosti opravdu přesvědčivý. Ferdnando navíc nepodceňuje diváka a používá zvlátní filmařský tempo, ve kterým jsem se okamžitě zabydlel a ani se mi po těch 113 minutách nechtělo odejít. (25.06.2012)

Výborný film - vtipný (obědy s matkou, vzájemné rozhovory a její reakce, scény v kadeřnictví), dojemný (vztah mezi hrdina a síla přátelství), o něčem vypovídají (jiný pohled na lidi na okraji) a něco sdělující (I ta poslední špinavá prostitutka může toužit po obyčejném štěstí). Krásný nenatahovaný otevřený konec, který přináší a říká vše. (11.09.2011)