O život

S českou kinematografií je to v poslední době opravdu špatné a O život je toho smutným důkazem. Proboha, koho zas napadlo dát tam Kotka - nikoho blbějšího do už tak blbého filmu dát nemohli. To už bych snad víc snesl Mádla. Myslel jsem, že takto blbých filmů, jako je třeba Panic je nanic už se třeba nedočkám, ale s politováním musím konstatovat, že toto se tomu hravě vyrovná. Sakra velký šlápnutí vedle a můj promarněnej čas. (26.12.2008)

Zajímavost opsaná z čsfd: "Jde o první film Milana Šteindlera, který se promítal na testovacích projekcích a poté upravoval podle reakcí diváků. (xjane)". Tohle nemůže být pravda, protože po testovacích projekcích by tenhle paskvil nemohl jít do kin ani do jakékoliv jiné distribuce. Vzhledově průměrná herečka s mediální rádobyhvězdou v šílenosti, ke které napsal scénář pacient, bývalý kněz a dalajláma v jednom, z ústavu pro choromyslné s představami o milionkrát pomalejších biologických procesech... Dokud se peníze pro film budou strkat do podobných kravin, tak bych byl raději kdyby se daly třeba nějakým nadacím jako je Naše dítě nebo Konto bariéry (toto není reklama, jen povzdech nad úrovní české kinematografie posledních let...). (29.09.2009)

Tak ještě že jde >o hovno< , že... :-( . . . Neuvěřitelný úpadek tušašských čudláků za přicmrndnutí jednoho ubohého pornografa a žlutého autobusu nejmenované dopravní "agency". Předpokládám, že obě >instance< si musely za svou (byť plytkou) příslušnost v téhle instantní sračce příslušně zaplatit. Další "pp" už mi byl fuk. Každopádně pak jde ve výsledku o jednu z nejodpornějších pro(sto)dukcí české >kinematografie< (jestli se o něčem podobném - spíše snad výstižněji duševní pornografie - ještě vůbec dá mluvit) v tomto desetiletí. Prostě čuročirá štajndlařiťská slátanina a hnus... - - - P.S. Doufám, že si to teda aspoň Milánek s Bertíkem potom někde v ušmudlaném karavanu pěkně udělali. S Kristýnkou a klysrýrkem... .o[.. - - - - - (Poprvé snad z plezíru protrpěno jeden marný sobotní večer s papežem za chrbátem na novácké srajdovizi, komentář zde jako znechuceně o hovnu mnohý - 27.9.2009) (27.09.2009)

Mít za zády scénáristu, který by mi každý gag vysvětloval a vysvětloval mi proč to brát jako perfektní černou komedii, možná bych šel výš. Tady mám ale jenom pár zábavných gagů, pár fajn herců (Nvotová fakt ne) a.. to je vlastně vše. Smutný je, že nejvtipnější jsou Kleplovy eskapády. Svoji roli si ale perfektně užívá Robert Nebřezenský (07.07.2018)

Totální devalvace uměleckého jména Milan Šteindler. To snad nemyslel ani vážně, nevěřil jsem tomu, že tohle skutečně natočil on. Absolutní odpad... Komedie zcela bez vtipu, vršení položek vzývajících estetiku trapnosti a nesourodých (a nevkusných! - viz uťatá hlava...) absurdit... Kam se poděl duch Divadla Sklep? Kam se poděl zdravý rozum a soudnost?! Jestliže existuje subžánr evropského filmu zvaný eurotrash, pak snímek O život volně rozvíjí Troškovskou a Soukupovskou linii subžánru czechtrash! A jestli můj komentář má mít nějaký význam, pak vyzývám všechny případné čtenáře - nechoďte na to do kina, tenhle film si to skutečně nezaslouží! PS: (cituji ze svého komentáře k Perníkové věži) Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech... (01.03.2008)